Úvodní test s otazníky

Mimořádný význam měl premiérový závod pro nejúspěšnější českou reprezentantku Šárku Záhrobskou, na jejíž přípravě se poprvé nepodílel otec v roli kouče. Postup do 2. kola na obtížné trati nejprve naznačil příznivou tendenci v proklamované snaze o prosazení i ve druhé točivé disciplíně. Naděje pohasly po vyjetí z trati před cílem. Bohužel, jak potvrdily i další čtyři závody ve kterých se sympatická závodnice do druhých kol nekvalifikovala, odstranění rezerv v technice se ukázalo být otázkou delšího času.
Šárka tak zabodovala až v posledním závodu před olympiádou (20. místo v Cortině d´ Ampezzo) a fakt, že opět klesla o několik příček v celkovém pohárovém hodnocení obřího slalomu, otevřeně přijala jako realitu a výzvu.
Za zmínku dále stojí nečekaný start druhé české reprezentantky V. Volopichové, obsáhle a shovívavě komentovaný v MFD. Tato šestnáctiletá juniorka dojela s nejvyšším startovním číslem 76 v 1. kole jako poslední se ztrátou 13 vt. na první a 4 vt. na předposlední závodnici. Věkově byla na startu naprosto osamocena. Nejblíže jí byly pouze tři osmnáctileté a dvě devatenáctileté juniorky. V té souvislosti snad není od věci ptát se po odpovědnosti a smyslu takovéto velice specifické nominační strategie.

Bank se vrací, Záhrobská vítězí

Stejně jako pro Záhrobskou mělo i pro čs. reprezentanta Ondřeje Banka vystoupení v prvém pohárovém závodu, uspořádaném v Söldenu o den později, mimořádný význam. Závodník, jehož sportovní dráhu přerušila na 21 měsíců zlomenina bérce, absolvoval 1. kolo obřího slalomu bez respektu, ale s nepříjemnou komplikací – do 2. kola postoupil s nejvyšším startovním číslem 49 a s čerstvě zlomeným ukazovákem pravé ruky. Hendikepován nutností fixovat hůl do dlaně pomocí lepicí pásky, zajel 18. čas a zahájil tak úspěšnou sérii závodů, ze kterých vytěžil celkem 63 bodů a 23. místo v celkovém hodnocení obřího slalomu.
Uprostřed listopadu, na další štaci ve finském Levi, Záhrobská nejprve potvrdila 8. místem, že i nadále bude patřit mezi nejlepší světové slalomářky, a o dva týdny poději si v Aspenu již podruhé vychutnala radost z vítězství v pohárovém slalomu. Další česká reprezentantka na startu, devatenáctiletá juniorka T. Kmochová, se zde naopak seznámila s tvrdostí konkurence a s náročností pohárových tratí. Stejně tak, jako o měsíc později v Lienzu, dojela mezi posledními se ztrátou okolo 8 vt. Nad smyslem takových pokusů bez sebemenší naděje na postup do 2. kola visí stejné otazníky, jako nad neslavným říjnovým vystoupením Volopichové.
Z dalších čs. reprezentantů startujících v předvánočním bloku soutěží o Světový pohár se po třech nevydařených prvních kolech dočkal slalomového úspěchu i Filip Trejbal, a to v Alta Badii. Se startovním číslem 40 zajel v 1. kole skvělý 9. čas a celkovým 14. místem potvrdil příslušnost do slalomářské špičky.

Slalomářské peripetie

Z lednových příležitostí v točivých disciplínách vytěžila z našich reprezentantů nejvíce Šárka Záhrobská. Spolu s již zmíněným obřákem v Cortině se ve všech třech slalomech bez zaváhání umístila v prvé desítce. V médiích se však sama i po pátém místu v Záhřebu netajila vyššími aspiracemi. Z rozboru časů dosažených v jednotlivých kolech bylo možné soudit, že klíč k častějším vystoupením na nejvyšší stupně byl skryt v přístupu ke druhé polovině závodu. Zatímco 10. čas ve 2. kole vítězného závodu v Aspen byl přijat jako ukázka Šárčiny taktické vyzrálosti, 14. čas ve Flachau, kde byla po prvním kole třetí, a dokonce až 20. čas bez výrazné chyby na trati v Mariboru, když naší reprezentantce, osmé v 1. kole, v podstatě „o nic nešlo“, byly zklamáním a musely vést k zamyšlení.
Přesto i výsledky následujícího „bronzového“ olympijského slalomu a březnového finálového závodu SP v Ga-Pa byly poznamenány Šárčiným „syndromem pomalého druhého kola“. Situaci dokreslil i kombinační slalom, ve kterém naše slalomářka na olympijských hrách doslova excelovala. Byla nejrychlejší na obou mezičasech a také celkově o více než půl vteřiny před Kirchgasserovou. Radost v cíli jí tentokrát druhé kolo nezkazilo. Superkombinace se jezdí jednokolově.
Zajímavé bylo, že našim třem mužům, pokud se kvalifikovali, druhá kola problém nedělala, ba právě naopak. Bank byl v Kranjské Goře a v Adelbodenu dvakrát 15. právě zásluhou desátého, respektive pátého! času ve druhém kole. Krýzl v lednu poprvé zabodoval a to hned čtyřikrát. Nejlépe dojel jako 22. v obřáku v Kr. Goře díky 11. času ve 2. kole. Z řady „vybočil“ jen Trejbal, když se startovním číslem 44 zajel v Adelbodenu skvělý 14. čas již v 1. kole, aby zde pak celkově skončil osmnáctý.