Věc se má tak, že ve Whistleru startovali na technicky náročných a rychlých sjezdových tratích v barvách ČR čtyři muži a dvě ženy v disciplíně, která v domácích podmínkách oficiálně zanikla před osmnácti lety. Zatímco závody ve sjezdu na regionální úrovni se u nás postupně přestaly pořádat již v 80. letech min. stol., poslední „sjezdové“ mistrovské tituly získali ještě před rozpadem ČSSR Adrián Bíreš a Lucia Medzihradská ve Špindlerově Mlýnu v r. 1992.
Představitelé naší současné reprezentační garnitury se tak seznamovali s technicky náročnou lyžařskou disciplínou obvykle až ve svých 18-19 letech na ledovcových tréninkových trasách a následně v ojedinělých závodech. Ve srovnání s většinou soupeřů to bylo značně pozdě a ve zcela nedostatečném tréninkovém objemu, což trvá dodnes. Ani v průběhu následné sportovní kariéry nedošlo ke zlepšení, tréninkové manko stále narůstá.
S ohledem na uvedenou situaci zasluhují výkony čs. reprezentantů v olympijském sjezdu na jedné straně uznání a obdiv. Na druhé straně zaznívají pochybnosti, zda rizika spojená s těmito starty v sólo-sjezdech (týká se samozřejmě i sjezdů neolympijských) jsou úměrná výslednému efektu. Závažnost takových pochybností ještě podtrhují trvalé problémy s testováním a s dostupností rychlých a ovladatelných lyží.
Varovným příkladem by mělo být vážné zranění O. Banka chybujícího v tréninkové jízdě před pohárovým sjezdem v Kitzbühelu. Komplikovaná zlomenina znemožnila start na MS a zastavila jeho výkonnostní růst v točivých disciplínách na jeden a půl sezóny. Ve věku 29 let citelná ztráta.
Z tohoto pohledu se vydal na trať olympijského sjezdu s mimořádným rizikem Kryštof Krýzl. Po zranění páteře neměl za sebou v přípravném období jediný kilometr sjezdového tréninku. Pro jeho start v tomto závodu se nabízí absurdní srovnání se skokanem startujícím v olympijské soutěži na velkém můstku, aniž by v přípravě absolvoval jediný tréninkový skok. Ve Whistleru to tentokrát dopadlo dobře. Kryštof dojel jako čtyřicátý se ztrátou 4 vt. na vítěze. Kéž to byl poslední závod, do kterého šel český sjezdař takto „z voleje“!

Závěr z oblasti snů

Těžko se hledají odpovídající superlativy pro závěr sezóny, tak jak se vydařil české sjezdařské reprezentaci. ****Vítězství**** čtyřčlenného týmu ve finálové soutěži Světového poháru v Ga-Pa zahřálo u srdce české fanoušky a dalo poprvé ochutnat našim reprezentantům radost z kolektivního úspěchu, uspokojení, jaké je v ryze individualistickém sjezdovém sportu velice vzácné a snad motivující i do budoucna – soutěže družstev budou součástí kalendáře i v příštích sezónách. Leckterý pamětník si však nad tímto senzačním výsledkem smutně povzdechl. V obdobné sestavě by se totiž náš tým mohl ucházet sice ne o první místo, ale o pořadí těsně pod stupni vítězů v soutěži družstev již před čtyřmi lety, kdyby tehdy čerstvá Mistryně světa ve slalomu, neodletěla z MS v Aare předčasně.