Risk compensation

Okolo tzv. risk compensation, chování též známého jako Peltzmanův efekt, kdy zvýšení ochrany stimuluje určitou lehkovážnost a posunuje práh přijatelného rizika, se hodně diskutuje, ale do dnešního dne neexistují obhajitelné důkazy, že k němu při lyžování dochází. I proto, že se počet a struktura „helmistů“ rok co rok mění a údaje staré pár let už nejsou reprezentativní. Jeden z nejuznávanějších expertů na tyto otázky, Američan Shealy z RIT, New York, sice risk compensation theory zastává, ale přesto musí přiznávat, že „I just can´t figure out a scientifically valid way to determine it“ (Journal of ASTM, vol. 2, Nr. 7, červen-červenec 2005).

Helma ano, ale bez hysterie

Snad na všem dobrém lze najít i něco špatného. Celkově ale v odborné komunitě panuje slušný konsensus, že používání helmy je dobré a že výhody vysoce převažují nad nevýhodami. Strávil jsem hříšně mnoho času nad různými materiály včetně odborných i lékařských a nenarazil jsem na žádný, který by dokazoval, že bez helmy je lépe než s ní. Podle mne je od faktů třeba oddělit až neracionální helmovou hysterii, kdy se lyžařům vtlouká do hlavy záhodnost ba nutnost nejenom helmy, ale i chráničů všeho možného. Viz třeba propagace páteřáčků u malých dětí. Živí ji jak výroba a obchod (helmy jsou nejlépe šlapající materiálový byznys posledních let), tak i média nadšená z toho, že propagují „tak správnou věc“.
Na druhé straně ale nelze pominout to, že i fakticky zbytečné nošení helmy na vyhrazeném dětském hřišti (dítě, rodič, případně instruktor) vytváří v dítěti návyk a dospělého představuje jako vzor.

Brainwashing

Zarputilá propagace pak plodí vlastně zbytečné protitlaky, protože část lidí si chce připadat soudná a mít pocit, že se rozhodují podle sebe, ne podle přikázání zvenčí. Odpor je ale asi nutná daň všech příliš hlasitých kampaní. Občas si říkám, že kdybych neměl vlastní zkušenosti a informace hlubší než běžně dostupné, taky bych z protestu proti tomu vlezlému brainwashingu helmu zavrhl.

Limity bezpečnosti

Opakují se tak někde pochycená moudra, že „helma chrání jen do 22,5 km/h“. Ta ovšem vznikla jako matematický převod nárazového testu skořepina helmy versus normované průrazové těleso (z určité výšky a s určitou energií, různé podle konkrétních norem) a znamená, že při přímém nárazu pod stejným úhlem a do stejného předmětu (v reálu prakticky nesplnitelné) by helma vydržela jen do této rychlosti. V praxi jde samozřejmě skoro vždy o mechanismy nárazů jiné, kdy má helma smysl i v situacích, kdy lyžař klouže po sněhu rychlostí mnohem větší. Podobně se motocyklové helmy testují tak, že odpovídající hodnota je jenom 27,3 km/h, přestože se na mašinách jezdí i 10x rychleji. A stejně tak cyklistické. Různých průzkumů byla řada, některé lze najít i na internetu.

I helmy jsou byznys

Protože je helma byznys, už se skoro vůbec nehovoří o tom, že je sice dobrá, ale že řadu problémů nevychytá. I proto, že jako móda musí být hezká a lehká, má dobře větrat (co jiného na ní taky pořád zdůrazňovat, když je jinak kvůli bezpečnostním normám nelze třeba tvarovat jako dámské klobouky), a tak o co je hezčí a lehčí, o to méně účinná. Norma se kdysi nastavila na tolerovatelné zrychlení až 300 g, ale lety se názor na to, co už je otřes mozku, mění, takže nyní se snad už hovoří o hodnotách i polovičních. Tohle ale helmy nereflektují, protože by zřejmě nesměly mít tolik úžasných ventilačních otvorů a musely by být méně elegantní a humpoláčtější. To je i důvod, proč se nikdo nesnaží vejít do požadavků nejpřísnější normy Snell.