Jaký byl let?

Let byl velice krátký. Dokonce byl kratší než fronta do gatu na letišti.

Odkud jste letěli?

Letěli jsme z Düsseldorfu.

Vy momentálně žijete s rodinou v Düsseldorfu?

Ne. Před šesti lety jsem postavil lyžařskou krytou halu v Botroop, kterou jsem sice před dvěma lety prodal, ale převážně rodinné důvody mě přinutily zůstat bydlet tam. V příštím roce máme v plánu přestěhovat se do Švýcarska.

Vidíte budoucnost lyžování v halách?

Ano, letos vznikla další dvě velká lyžařská centra v severním Německu, blízko Hannoveru a blízko Lipníku. Je to dobré převážně pro lidi, kteří to mají do hor hodně daleko. Jak vidíte, počasí je nevyzpytatelné, loni byla dlouhá zima plná sněhu a letos se modlíme, aby napadlo alespoň do Vánoc.

Lyžujete často? Máte možnost dostat se na sníh?

Já dělám mnoho firemních akcí pro velké organizace jako je Credit Swiss, JPC i pojišťovny. Od začátku ledna do konce dubna mám momentálně pouze dva volné víkendy.

Máte pořád rád lyžování?

Samozřejmě, miluji lyžování.

Jste lepší na lyžích, teď když se lyžuje na carvingových lyžích?

No, já jen doufám, že Hermann Maier nevyhraje letos popáté zlatý glóbus, abych zase nemusel začít závodit... (směje se)

Je to jednodušší s carvingovými lyžemi?

Závodění samo o sobě a hlavně vyhrát nějaký závod se nijak s příchodem carvingových lyží nezměnilo, to je pořád stejně těžké, ale začít lyžovat pro rekreační lyžaře respektive pro všechny, to je o hodně jednodušší a hlavně je to o hodně zábavnější.

A co vy? Máte rád carvingové lyže?

No, já jsem skončil závodní kariéru před tím, než carvingové lyže začaly. Skončil jsem v roce 1996 a carvingové lyže začaly někdy kolem roku 2000. Ale teď je samozřejmě používám a baví mě to. Mám převážně allroundcarvingové lyže, ne lyže závodní, protože lyžuji hlavně v čerstvém a hlubokém sněhu, off-piste a prostě prašan, to je ono…

Extrém?

Ne extrém! Víte, já jsem se dlouho pohyboval v prostředí, kde je všechno na sekundy připravené a do ledu vyhlazené. Tak teď, když mohu, tak si užívám té volnosti a svobody.

Co vaše kolena na čerstvý hluboký sníh?

Ptal jsem se doktorů a oni mi řekl, abych neskákal dál než osm metrů… Takže sedm devadesát je OK! (směje se)

A co vaše celé tělo po té spoustě úrazů a pádů?

Je to dobrý. Dokud se mohu pohybovat, je to OK. Posiluji, jezdím na kole, běhám, chodím po horách a lyžuji. Ale nedej bože, pokud zlenivím, nehnu se nebo mám týden chřipku a nic nedělám, pak mám problémy.

Jak po ránu?

Potřebuji horkou vodu... (směje se), hodně horké vody, abych to tělo zahřál a rozpohyboval.

Na jakých lyžích jezdíte?

Mám dohodu s Headem a ve spolupráci s firmami, pro které pořádáme závodní víkendy. Děláme testy lyží a tam propaguji Head.

Znáte Šárku Záhrobskou?

Prosím?

Šárka Záhrobská je nejlepší současná česká závodnice a je první na Headech?

No ano, znám ho... Teda ne, že bych ho znal osobně, ale vím, že závodí na Headech a jezdí dobře.

On? Ona závodí dobře!

No samozřejmě ona!! (směje se)

Lyžujete ještě rychle ?

Mohu vám říct, od té doby co jsem přestal závodit a stal se rekreačním lyžařem, jsem pomalý lyžař a nikam nespěchám.

(Zazvonil mu telefon, omluvil se a vypnul ho.)

Co váš syn?

Musím říct, že není úplně sportovec. Sice lyžuje a má nějaké outdoorové aktivity, ale zajímá se převážně o vlaky a technologie, ale o sport moc ne.

Je vám to líto, že syn není po vás profesionální sportovec?

Je mu čtrnáct let a mohu vám garantovat, že závodit nebude… On prostě nemá rád sporty… Má rád jízdu na kole, ale jen pokud je to z kopce. (směje se)

Kde momentálně bydlíte?

Žijeme s rodinou v Botroop blízko té lyžařské haly v Düsseldorfu a chystáme se přestěhovat do Švýcarska. Strávíme posledních dvacet let ve Švýcarsku.

Kde se cítíte doma?

Já si myslím, že je to tam, kam se chystáme přestěhovat – jižní Švýcarsko, západní Rakousko. Vyrostl jsem tam, trénoval jsem a mám tam všechny přátele. Teď jsem strávil sedm let v Německu, ale chybí mi hory, mám rád hory se sněhem i bez něho … a sníh vždycky napadne…

Mohl byste nám říct, jak je to mezi vámi a Rakušany, máte ještě mezi sebou problémy?

Ohh, já jsem nikdy neměl problémy s Rakušany, ale oni měli občas problémy se mnou… (směje se na celé auto)

A Lucembursko?

To je OK. Víte, to je malá země a není moc sportovní. Oni trošku hrají fotbal, teď mají výborného cyklistu, co vyhrál Tour de France, a to je země pro takové sporty. Mají tam sice lyžařskou federaci, ale žádné hory a mladí se věnují něčemu jinému, ale lyžování moc ne.

Nepřemýšlel jste o trénování mladých sportovců?

Já již dva roky působím jako konzultant Bulharska. Působím tam ve vedení asociace a věnuji se mladým. Máme asi čtrnáct mladých závodníků z toho čtyři slečny. A již dva roky hledám trenéry a dohlížím na tréninkové metody. A teď v blízké budoucnosti budeme mít jednoho Rakušana s bulharským pasem a ten bude závodit za Bulharsko.

Myslíte, že promluvíte do Světového poháru?

Je moc brzo mluvit o závodech světového významu. Máme v týmu dva šestnáctileté chlapce, kteří fyzicky i psychicky mají předpoklady dostat se do Světového poháru, ale bude to chtít další dva, tři roky a pak se uvidí.

Kdo je pro vás v současnosti největší lyžař planety?

Největší lyžař? Největší současný lyžař je pro mě stoprocentně Hermann Maier, i když je na konci své lyžařské kariéry a momentálně mu to zrovna nejezdí, tak jak by mělo. A pak jsou tam dva, tři kluci, kteří mají velké šance vyhrát Světový pohár, je to norský závodník Svindal i Beni Raich má vynikající formu, a pak samozřejmě Body Miller bude mít co mluvit o vítězi Světového poháru. Ale všeobecně, letošní Světový pohár není na nejvyšší úrovni jako to bylo v minulých letech, a to je důvod, proč země jako je Kanada, Švýcarsko, Itálie a Lichtenštejnsko se střídají ve vítězstvích jednotlivých kol Světového poháru a porážejí Rakušany a Millera.

Body Miller podobně jako vy vyhrál všechny možné závody v jednom roce.

Kromě kombinace!!! (směje se)

Myslíte, že vám je něčím podobný?

Neznám ho osobně moc dobře, mám však rád jeho styl. Ale pokud chcete vyhrávat dlouhodobě, musíte používat daleko víc strategie a taktiky, protože nemůžete prostě zkoušet vyhrát všechny závody, to prostě nejde. Vyhrát závod můžete, pokud jste na vrcholu formy a vše je perfektně připravené, ale pokud chcete vyhrát celkově, musíte kalkulovat. Někdy je lepší být třetí, čtvrtý, než potencionálně první.

Když mluvíme o závodech a závodění můžete nám říct, který závod byl pro vás nejtěžší? Kitzbühel, Wengen?

Po technické stránce? To strašně záleží na počasí a podmínkách. Samozřejmě Kitzbühel je ikona lyžování a start a cíl závodu jsou, i když napadne sníh vždycky kriticky nebezpečné, ale ostatní závody jako Val Gardena nebo Val d´Isere jsou závody, řekl bych měnící se, když je led jsou nebezpečné, ale když napadne sníh, je to jednoduché. Myslím si, že Kitzbühel je nejnebezpečnější sjezd.

Jak sledujete seriál Světových závodů? Díváte se na TV nebo jezdíte po závodech?

Jednou za čas vyrazím přímo na závod a jdu se podívat do tratě, jak je to zase zledovatělé. Protože to, co v televizi stoprocentně neuvidíte, je povrch, na kterém lyžaři jedou závod. Je to ve většině případů čistý led a je dobré si jednou za čas zopakovat podmínky a vyzkoušet, jak strašně obtížné je dostat se po závodní pistě dolů. V televizi to vypadá strašně jednoduše, ale jeďte se podívat na některý závod Světového poháru a vyzkoušejte si jak obtížné je sjet dolů.

Můžete nám přiblížit váš obyčejný den? 

Momentálně se hodně starám o naše děti, protože moje manželka pořád ještě pracuje, i když je už zase těhotná, čekáme v únoru další dítě.

Gratulujeme!!!

Díky, byla to těžká práce!...(směje se) Takže když jsem doma, starám se o naši tříletou dcerou a dělám s ní všechny možné věci, beru jí do kanceláře, připravuji meetingy, a když jí nemohu mít sebou, tak jí zavezu k babičce nebo k přátelům a prostě se o ní starám a trávím s ní mnoho času. Protože letos na podzim, až do půlky ledna mám spoustu volného času. Všechny akce od půlky ledna do konce dubna jsou připravené a já od půlky ledna nebudu vůbec doma,tak si to teď vynahrazuji.

Co vaše mimolyžařské aktivity? Slyšel jsem, že jste se pokusil vystoupit Aconcaquu v Jižní Americe?

To je pravda. Bylo to před dvěma lety, vlastně před třemi lety, to jsem měl ještě pořád tu lyžařskou halu a neměl jsem mnoho času na trénování a přípravu. Musel trénovat každé ráno tři měsíce. Běhal jsem a pak jsem šel do kanceláře. Hora je vysoká 6 959 m.n.m., takže v přípravě na výstup, to bylo v podstatě k ničemu. No a pak jsme měli jen osm dní na výstup. Dostali jsme se dvakrát do šesti tisíc, ale nedosáhli jsme vrcholu hlavně kvůli měnícímu se počasí a taky jsme tam byli strašně krátce. Chce to vyčlenit více času.

Pokusíte se znovu?

Ano, ano, už to plánuji, pravděpodobně příští rok. Vezmu si s sebou trochu víc času a pokusím se buď o stejnou horu nebo horu vedle, uvidíme, jak to vyjde.

Co helikoptéra? Je to vaše hobby. Četl jsem někde, že máte licenci na řízení helikoptéry...

Ano, je to hobby. Není to sice nejlevnější hobby... (směje se), ale mohu snad každému doporučit, aby si vzal trenéra a vyzkoušel si to, alespoň na hodinu nebo dvě. Je to opravdu velice pěkná zkušenost.

A máte helikoptéru?

Ne, nemám. Ale měl jsem a druhý pilot havaroval, naštěstí je na živu a pojišťovna mi velice dobře zaplatila. (směje se)

Můžete nám popsat, jaké to je?

Havarovat? (směje se) Víte, to je strašná svoboda, zapomenete na všechno kolem sebe. Je to vstup do jiného světa. Je to možná stejné jako pro někoho, kdo je fanatik do jachtění a vydá s jachtou na moře. Nemáte žádný kontakt s reálným světem plným problémů, prostě jste někde jinde sami bez kontaktu se zemí. Speciálně při přeletu Alp, když vidíte vrcholky těch hor je to velice silný zážitek, který se v podstatě nedá popsat.

Je to stejný adrenalin, jako když jste závodil na lyžích?

Ne, to určitě ne, to je úplně jiné. Víte ono řídit helikoptéru, když je den jako dnes, svítí sluníčko, nefouká a je modré nebe bez mráčků, je naprosto jednoduché. Ale problémy začínají, pokud se něco pokazí a vy musíte letět do určitého místa, třeba začne pršet, není vidět a to pak musíte velice přesně vědět, co a jak dělat, protože to je velice nebezpečné. Ale my jsme připraveni dělat nebezpečné věci.

Vyhrál jste skoro všechno kromě olympijských her. Mrzí vás to, nebo je to minulost?

Víte, Tomba nikdy nevyhrál sjezd, stejně tak Steinmark a Maier nikdy nevyhráli slalom, takže není to tak velký problém. Samozřejmě v mé závodní kariéře jsem byl velice smutný, že jsem se nemohl zúčastnit olympijských her, protože v tom roce 1984 jsem byl ve skvělé formě a nemohl jsem závodit jedině kvůli tomu, že jsem neměl pas. Takže nakonec to nebyla tak velká beznaděj, jak si mnoho lidí myslí. Já jsem byl mistr světa a vyhrál jsem mnoho závodů.. Nikdo není dokonalý. Užil jsem si mnoho zábavy, měl jsem hodně zranění. Byla to velká část mého života a miloval jsem to! A teď spolu s bulharským týmem a s týmem, který vytváří dětské oblečení se snažím vracet moje zkušenosti, které jsem v životě nabyl. Protože strašně miluji sport a dělám ho když mohu.

Jste v kontaktu s Pirminem Zurbrigenem?

Ano.

Mluvíte spolu o závodění?

Byl to určitě můj největší soupeř ve Světovém poháru on byl psychicky velice silný. Máme spolu teď daleko lepší vztah než, když jsme spolu závodili. On mi byl před pár lety na svatbě a to asi mluví za všechno. Ale je velice těžké mu rozumět, protože on pochází ze západního Švýcarska a jeho němčina je strašná (směje se), a taky bydlí hodně daleko, takže se vídáme dvakrát třikrát do roka.

Kde máte svých pět zlatých globů?

No, tak to vám musím říct pravdu. Mám tři doma a dva jsem někomu půjčil a zaboha si nemohu vzpomenout, kde jsou. Ne, aby s toho nevznikla fáma, už jsem je našel. Náš dům není moc velký a já nejsem člověk, který by musel všem ukazovat kolik má doma medailí, takže jsem hodně medailí a poháru rozdal různým kamarádů jako dárek.

Váš nejlepší zážitek z lyžování?

Mám několik zážitků. Měl jsem několik velice vážných zranění. Já jsem vlastně 50% invalida, takže bych měl závodit na vozíčku. Ale měl jsem jedno velice vážné zranění v roce 1993, když jsem pak startoval do nové sezóny všichni na mě pokřikovali, že se nikdy nevrátím do formy a já jsem první tři závody nedojel v kvalifikačním čase. Čtvrtý závod jsem ale vyhrál, a to byl pro mě velice krásný zážitek. No a potom jsem vyhrál pět závodů za sebou, a to byl ještě lepší zážitek.

Kdybyste mohl, změnil byste něco ve vaší kariéře?

V mém životě? Kdybych měl všechny ty zkušenosti co mám teď, tak bych samozřejmě něco změnil. V roce 1983 bych vzal všechny peníze a koupil bych akcie Microsoftu. (směje se radostně a dlouho)

Když se bavíme o byznyse, slyšel jsem, že váš první obchod byl spojen s pivem. Bylo to rakouské pivo?

Ne, byl to Pillsner Urquell – vaše české. Byl jsem jeden rok v Číně obchodní zástupce Pillsneru Urquellu. Dovezl jsem deset kontejnerů, ale bylo velice těžké vybudovat tam distribuční síť.

Můžete nám říct něco o vašem současném podnikání o oblečení pro děti?

Začali jsme s mým přítelem Martinem před dvěma lety. První rok jsme to pouze zkusili, bylo to dobré. Druhý rok už se nám podařilo expandovat do velice zajímavých zemí jako je Česká republika, Moskva, Dubaj atd. A až do teď máme velice úspěšný prodej. Je to pro mě velice zajímavá práce. Nemám úplně zkušenosti s designem, šitím, stříháním a technologiemi, to je práce mého kolegy Martina, ale já přináším nápady, které mohou být zajímavé pro začínající závodníky. Příští rok přinesu víc technických detailů pro novou kolekci. Moje práce je ale marketing, reklama a prodej.

Myslíte, že vám pomáhá Vaše jméno?

No to určitě. A doufám, že víc než Zurbrigenovi!

Děláte sponzoring, máte nějaký tým?

Ne, zatím ne, jsme moc malý. A pak až to uděláme, budeme muset najít nějakou jinou cestu, protože my neděláme závodní oblečení, ale určitě se na to chystáme.

Cítíte se jako bojovník? Bojoval jste s Rakušany, bojoval jste se zraněními...

Víte, já si myslím, že všichni, ať dělají sport nebo jenom pracují, jsou bojovníci. Život je boj! A odměna je jenom to, že vyhrajete, takže jste měli proč bojovat. Když to přijde samo od sebe, tak to je nuda, ale když děláte něco, s čím musíte bojovat a překonáváte různé překážky, problémy a nebezpečí a nakonec vyhrajete, tak to je důležité pro všechny speciálně pro mladé. Protože jsem měl možnost pozorovat mladé lidi jak přišli v Německu v naší lyžařské hale do práce. Začali pracovat, a když přišli první problémy, tak odešli. A to je špatně, to je vhození ručníku do ringu. Musíte bojovat a to nejsladší je vyhrávat po boji. Já za dvacet let mé lyžařské kariéry jsem bojoval a vyhrával, a dělám to tak i dnes. Já to vyhledávám, nechci, abych šel po cestě poseté růžemi, já chci jít do kopce a pokořit ho.

Můžete si představit, že byste jenom seděl a nic nedělal?

Můžu, ale ne na dlouho. Můžu prosedět několik dnů na pláži, ale nebaví mě to. Zkoušel jsem sedět několik dnů na pláži a číst knížku, ale nakonec jsem to vzdal a udělal jsem nějakou túru do hor nebo jsem začal jezdit na surfu nebo potápět. Můj život je spojen s aktivitou. Nejsem člověk co by seděl v koutku a koukal do zdi a bál se nějaké možné prohry.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

V současné době je moje aktivita upřena na dětské oblečení. Jsem připraven věnovat se tomu naplno a budu to dělat jak nejlépe dovedu.

Chystáte se postavit nějakou novou lyžařskou halu?

Byl jsem v posledních letech několikrát dotazován. Bylo to konkrétně z Jižní Koreji a Indie, ale myslím že to nebudu dělat sám. Představte si, že je tam přes víkend třeba 5 000 lidí, to je velký problém manažerovat. O víkendu 5 000 a v pondělí třeba „jen“ 500. Takže máte velké rozdíly a velké propady. A uřídit všechny ty zaměstnance a lidi kolem toho je velký problém. Normální byznys je daleko jednodušší a daleko zajímavější.

Lyžařské středisko je obchod, nebo potřebujete dotace ze státu a města?

Ne, to je opravdový obchod, to vydělává hodně peněz. Ale potřebuje to veliké investice do oprav či rekonstrukcí, protože budova je 600 m dlouhá a v restauraci je 400 míst k sezení, taky do sněžných děl a vleků. Ale je to obchod. Hala vydělá třeba 2 mil. euro ročně. To není špatné, že?

Kolikrát jste byl v České republice?

Čtyřikrát, pětkrát. Několikrát jsem byl v Plzni a taky zde v Praze.

Budete pít české pivo?

No samozřejmě! Už se strašně těším. To je v podstatě hlavní důvod proč jsem přijel. (směje se) Plzeň si dám, nebo maximálně Budvar.

Jak jste se dostal k bulharskému týmu?

To byla náhoda. Před dvěma lety jsem byl pozván na slavnostní zahájení zimní sezóny do bulharského lyžařského střediska Bansko. To je přibližně dvě hodiny od Sofie. Tam jsem se poznal s investorem a se všemi lidmi, kteří se o areál starají. Investor je zároveň předseda bulharského svazu. A on hledal někoho kdo by dohlížel na závodníky. Tak jsem kývl. A od té doby spolupracuji s bulharským lyžařským svazem a funguje to zatím dobře.

Lyžoval jste tam?

Ano.

A jak to tam vypadá?

Je to tam velice dobrý.

Jak to bylo s vašimi zraněními?

V době, kdy jsem závodil a bylo mi přibližně devatenáct, tak jsem měl první zranění. Potom už jsem měl nějaká zranění skoro každý druhý rok, ale jedno bylo velice vážné. Bylo to v Sestriere v prosinci 1989 v super-G, měl jsem zraněná záda a vážná vnitřní krvácení a to mi způsobilo velice vážné problémy, a kdybych nepřizpůsobil trénink svalů těchto partií těla, měl bych velké potíže dostat se vůbec z postele. V posteli jsem byl stále dobrý (směje se),  ale z postele jsem se dostat nemohl…

Když jste měl tolik zranění, nechtěl jste skončit ten neustálý boj? Nebo měl jste někdy v kariéře pocit toho nechat, protože se to nedá vydržet?

Ano, když jsem skončil… (směje se), nemohl jsem ani vyjít schody.. Když je vám osmnáct devatenáct a poraníte si koleno, jdete na operaci a začnete zpátky trénovat po dvou třech měsících všechno je tak nějak dobrý. Ale po deseti letech si způsobíte malé zranění a tělu potom dlouho trvá něž se dostane zpět do formy. Rekonvalescence se prodlužují a začnete sám pociťovat, že tělo už nezvládá a to je čas na to skončit. Víte, já znám mnoho lidí a ti vůbec nesportují a mají problémy v boku, se zády, s nohama, v hlavě….(směje se)

MG: „To jsme pořád ve městě?“

SNOW: „Ano jedeme po nábřeží, tam je Pražský hrad.“

MG : „To je nádhera, že? To vypadá jako jaře. Parádní prosinec!“

SNOW: „Tady by bylo super udělat foto s řekou a Hradčany za zády, mohl byste nám prosím zastavit?“

Řidič: Jo, já zastavím a policajti nás seberou..“

SNOW: „Jak by nás mohli s takovou krávou sebrat?“

MG: „Kašlete na něj, udělejte si fotomontáž!!“ (směje se)

SNOW: „No to by se vám líbilo, uděláme vás mladšího, hezčího, větší svaly..“

MG: „No, samozřejmě hlavně mladšího…. Kolik vám je let?“

SNOW: „Třicet čtyři..“

MG: „Hm, to jste o devět mladší, ale vypadáte starší! (směje se) To je perfektní auto na párty co?“…..

Děkujeme Markovi a přejeme hodně podnikatelských i životních úspěchů!