Jejich domovina totiž leží na hranici, kde se stýká kuchyně olivového oleje s kuchyní másla. Nejlépe je dovedou v Korutanech, Štýrsku a v severní Itálii, tedy v Jižním Tyrolsku. Na jídelních lístcích je najdete i pod různými dalšími zkomoleninami: Schlipfkrapfen, Schlickkrapfen, …

Co to tedy vlastně je? Základem je těsto jako na těstoviny, z něhož se vykrajují kolečka, do nichž se pak dává slaná náplň. Pro rakouskou oblast výskytu je běžné mleté maso, v Itálii se hodně používá špenát a čerstvé měkké sýry, skoro takové tvarohy. Ty správné Schlutzkrapfen by měly mít u okraje zvlněnou sukénku, jak kuchařovy nebo kuchařčiny prstíky spojovaly dohromady těsto. Pak se taštičky jednoduše uvaří ve vodě a jsou připraveny k podávání. Je nutno přiznat, že dosud se jejich výroba opravdu podobá obřím raviolám.

Schlutzkrapfen se zásadně servírují zalité máslem. A to většinou vydatně. Žádný olivový olej, ten je vyhrazen skutečným raviolkám. Stejně tak se trochu liší sýr, kterým se taštičky posypávají. Používají se sýry ementálského typu – žluté, aromatické, většinou ne parmezán.

I když si specialitu dnes přivlastnila i vysoká gastronomie, její kořeny jsou stále kdesi ve studených horách v chalupách, kde se tvrdě pracovalo. Je to výtečné sportovní jídlo, nic pro anorektičky.


Článek byl převzat z časopisu SNOW 58.