Na oběd zastavte po poledni

Při dlouhých cestách nejeden řidič riskuje. Aby měl co nejdříve jízdu za sebou, typicky málo odpočívá a nedělá přestávky. Třeba cesta z Ostravy do Francie trvá až 15 hodin. Jak bojovat s únavou za volantem a přitom dojet za rozumný čas? Na dlouhou cestu by měli řidiči vyrážet vždy vyspaní a odpočatí. Unavený šofér nemusí zvládnout kritickou situaci tak dobře, jako jeho odpočatý kolega. Také spolujezdec je v autě platnější po vydatném spánku. Spící osoba na místě vedle řidiče jeho kondici nezlepší. Spíše naopak.

Kdo hodlá absolvovat dlouhou cestu kvůli dětem raději přes noc, ten by měl mít za sebou několik dobře prospaných nocí. Ne každý má s nočním řízením dost zkušeností, někomu jízda ve tmě vyloženě nedělá dobře. V takovém případě je lepší vstát brzy ráno ještě za tmy, a po lehké snídani vyrazit.
Na dlouhých cestách se doporučuje zastavit nejméně každé dvě hodiny. Alespoň malé protažení těla na odpočívadle pomůže.

Nejpozději po sedmi hodinách by měla přijít na řadu dlouhá přestávka. Anebo rovnou přenocování.
Na řidičovu únavu má špatný vliv dehydratace. Proto by měl mít po ruce vždy nějaký nápoj – německý autoklub ADAC doporučuje spíše než kávu minerálku nebo studený čaj. Kofein totiž zvyšuje vylučování tekutin z organismu.
Když už se silná únava dostaví, musí řidič buď zastavit, nebo přepustit řízení někomu ze spolujezdců. ADAC upozorňuje, že lidský biorytmus má „naprogramovaný“ útlum na 14. hodinu odpoledne.

Z tohoto důvodu je dobré naplánovat přestávku na oběd až na tuto hodinu nebo si předem po cestě vybrat nějakou zajímavost či krátkou procházku městem ležícím na trase.
Německý autoklub varuje, že za každou čtvrtou tragickou nehodou na silnicích je únava a následné usnutí šoféra.


Lyže potřebují upevnit

Sklopit zadní sedačky, lyže naházet dovnitř auta, k tomu hůlky, těžké lyžařské boty, nasednout a jede se ke sjezdovkám – ne každý si v tu chvíli uvědomí, co mohou volně pohozené předměty způsobit. Stačí náraz v rychlosti 50 km/h a lyže s ostrými hranami letí kolem hlavy řidiče a dvoukilové boty najednou ohrožují spolujezdce váhou dospělého muže. Loňský test autoklubů několika zemí západní Evropy ukázal, jak nebezpečné to může být.
Před prvním nárazem testovacího auta naložili technici za přední sedadla dvoje lyže, dva páry lyžařské obuvi, hůlky, dva batohy a mezi řidiče a spolujezdce postavili do držáku termosku s horkým čajem.
Na přední sedadla usadili figuríny a auto rozjeli do padesátikilometrové rychlosti. Následoval náraz do překážky.

Zpomalené záběry na videu a fotografie z testu ukazují, jak lyže letí okolo hlav figurín. Každé vychýlení dráhy letu lyží do strany by znamenalo srážku s hlavou řidiče nebo spolujezdce.
Saně narážejí do krku řidiče. Termoska se tříští a horká voda stříká okolo. Batoh rozbíjí čelní sklo.
Lyžařské boty sice neopustily zadní část auta, ale narazily do předních sedadel zezadu. „Už při nárazu v rychlosti 50 km/h se boty vážící dva a půl kilogramu mění na střelu o váze 75 kilogramů, což odpovídá hmotnosti dospělého muže,“ upozorňuje na stránkách rakouského autoklubu ÖAMTC k výsledkům testu Max Lang, jeho šéftechnik.

Autoklub připomíná, že zatímco konstrukce dnešních aut umožňuje připoutaným cestujícím přestát náraz v padesátikilometrové rychlosti bez následků, špatně upevněná zavazadla znamenají pro posádku velkou hrozbu.

Nejlépe zavazadla udrží popruhy

Následuje druhá zkouška. Technici tentokrát postupují podle zásad správného převážení zavazadel. Lyže, hůlky a saně připevňují k podlaze auta s pomocí popruhů. Část zadního sedadla zůstává nesklopená, aby bránila sáňkám v pohybu. Batohy míří pod saně, a nemohou se volně pohybovat.
Boty ukládají technici na podlahu za přední sedadla. Termosku s horkým pitím zasouvají do jedné z bot. Bezpečnost posádky posilují dřevěnou deskou, kterou umísťují za přední sedadlo.

Auto se opět rozjíždí proti bariéře, stejnou rychlostí. Shodná zkouška končí s úplně odlišným výsledkem. Lyžařská výbava zůstává pevně na svém místě, řidiči se spolujezdcem ze strany zavazadel nic nehrozí.

Autokluby řidičům radí, aby lyže vozili nejlépe ve střešním boxu nebo na střešním nosiči. Pro neplánovaná převážení nebezpečných předmětů, jako jsou lyže, kola nebo sud s pivem, by ve výbavě auta neměly chybět upevňovací popruhy.

VIDEO Z CRASH TESTU AUTA NALOŽENÉHO LYŽAŘSKOU VÝBAVOU:

http://autembezpecne.cz/…ecnou-lavinu


DOBŘE JE LYŽÍM V BOXU

Mnohým řidičům nestačí objem kufru jejich vozidla, a tak při cestách na hory nebo na dovolenou k moři rozšíří nákladovou kapacitu auta o střešní box. Odpověď na otázku, kterou schránku na zavazadla vybrat, dává společný test evropských autoklubů z Rakouska, Německa a Švýcarska.
Řidiči ocení, když je box lehký a snadno se upevní na střechu. Výhodou bývají odolné zámky, příjemné zavírání a otvírání, ale samozřejmě také bezpečnost. Sportovní nebo jinou výbavou naložená „rakev“ musí na střeše pevně sedět a při nárazu nesmí dopustit, aby například ostré lyže prorazily ven.

Achillovou patou střešních boxů je způsob upevnění jejich nákladu. Potvrdil to srovnávací test autoklubů. Nárazové zkoušky ukázaly, že v některých případech mohou při velkém zatížení popruhy prasknout. Náklad se potom provrtá přes stěnu boxu a ohrozí své okolí.
Nejlépe v testu dopadl výrobek Thule Pacific 600. Na jedničku obstál v jízdních zkouškách a za svou konstrukci. Druhá příčka patří boxu Kamei Delphin 340 K. Naopak nejslabší hodnocení získal produkt Mont Blanc Vista 380. Propadnul v crash testu v rychlosti 30 km/h.
Jeho popruhy objímající sportovní výbavu praskly a náklad se poroučel přes proraženou čelní část na silnici.

Kupříkladu volně položené lyže v boxu jsou podle autoklubů hazardem. Při každé jízdě by je měl objímat pevný pás spojený se schránkou.
Po nárazových zkouškách následoval tak zvaný losí test v rychlosti 90 km/h. Rychlý manévr, kterým se auto vyhýbá překážce na silnici, nezvládly střešní schránky Atera Carver a Thule Ranger. Nevydržely pevně na svém místě a o několik centimetrů se na nosiči posunuly.

S tím, že dovezou obsah boxu suchý až do cíle, nemohou počítat majitelé výrobků Mont Blanc Vista, Neumann Whale a Thule Ranger. Když na ně namířil proud vody, nedovedly jí zabránit v proniknutí do svých útrob.
Naprostou odolnost vůči vodě prokázala trojice Kamei Delphin, Atera Carver a Thule Pacific.

Rakouský autoklub ÖAMTC chválí zámky na boxech značek Neumann, Hapro a Mont Blanc. Jsou prý odolnější než u ostatních. Rolovací schránka Thule Ranger, která nedostala na rozdíl od ostatních konkurentů pevnou konstrukci, má dokonce jen malý visací zámek.

ÖAMTC řidičům připomíná, že mají pamatovat na odlišné jízdní vlastnosti auta s „rakví“ na střeše. Například na mostech se může citelně do zvýšeného vozidla opřít boční vítr.


CENY EVROPSKÝCH DÁLNIC V SEZÓNĚ 2010/11

17 evropských zemí vybírá za jízdu na dálnici mýto. Devět z nich – Francie, Itálie, Chorvatsko, Polsko, Portugalsko, Srbsko, Španělsko, Řecko a Makedonie – rozestavělo na dálnice výběrní místa. U nich řidiči po zastavení platí jen za ujeté kilometry. Někdy se platí hned u vjezdu, jindy až při výjezdu z dálnice. Poplatky spojené s dálničními známkami znají na svých domácích silnicích nejen čeští řidiči. Ale také jejich slovenští, slovinští, rakouští, švýcarští, maďarští, rumunští a bulharští kolegové za volantem.
Jízda „na černo“ neboli bez dálniční známky se přitom může hodně prodražit. Německý autoklub ADAC sestavil přehled pokut, které policisté v zemích s povinnými vinětami na dálnicích vybírají od šoférů vozů bez vylepené známky. Ve Slovinsku hrozí v takovém případě postih až ve výši 20 tisíc korun, ani v ostatních zemích nejsou postihy levnou záležitostí.

CENY DÁLNIČNÍCH ZNÁMEK V NEJBLIŽŠÍCH LYŽAŘSKÝCH ZEMÍCH (sezóna 2011/11)

Rakousko- 7,90 € (10denní) / 22,90 € (2měsíční) / 76,20 € (roční) - pokuty od 120 €
Slovensko - 5 € (7denní) / 10 € (měsíční) / 37 € (roční) - pokuty až 365 €
Slovinsko - 15 € (7denní) / 30 € (měsíční) / 95 € (roční) - pokuty od 150 €
Švýcarsko - 40 CHF / cca 29 € (roční) - pokuty od cca 70 €


Článek byl převzat z časopisu SNOW 57.