V době průmyslové revoluce se tudy nejspíš procházel vůdce
nejtragičtějšího komunistického převratu Vladimír Iljič Uljanov alias
Lenin, který tu hledal inspiraci pro své burcující spisky. V Curychu
pobýval ve fešáckém exilu v blízkosti univerzity, ve čtvrti, již
místní podle pařížského vzoru nazývají též Latinská. Dům ve
Spiegasse 14, na němž má dodnes pamětní desku, by nejspíš poznal, ale
dnešní západní Curych nikoli. Slumy zmizely již před padesáti lety, ale
západ města byl donedávna velmi aktivní průmyslovou čtvrtí, kde byly
především továrny a sociální paneláky. Díky jednoduchým, ale velmi
účinným pravidlům se z urbanistické pouště postupně stává celkem
zábavné město.
Jednou z právě dokončovaných částí je úprava staré železniční
tratě – podobné, jako je v Praze Negrelliho viadukt. Mostní oblouky se
vyplňují dostavbami, v nichž se usazují různé butiky, restaurace,
kavárničky nebo školky pro děti. Nějakou dobu tu ještě staveniště
bude.
Při prohlídce této čtvrti se jistě hodí návštěva stylové restaurace.
Jednu takovou najdete za halou, v níž se dříve vyráběly lodě a v níž
dnes sídlí divadlo Schiffbau (z pochopitelných důvodů největší ve
Švýcarsku).
Kousek vedle v bývalé slévárně či válcovně plechu najdete ledacos. Pod
střechou výrobní haly visí dodnes „jeřábové kočky“ a kovové sloupy
i traverzy tvořící klenby, pospojované obrovskými nýty, jsou někdy
ponechány očím návštěvníků tak, jaké byly – rezavé.
Osobně doporučuji restauraci Gnüsserei. Mají zde bohatou nabídku vína, ale
ceny jídel jsou přiměřeně přátelské. Jídelní lístky jsou vázané
v půlcentimetrovém plechu a obsluha chodí v montérkách – samozřejmě
čisťoučkých a nažehlených.
Článek byl převzat z časopisu SNOW 54.
