V době průmyslové revoluce se tudy nejspíš procházel vůdce nejtragičtějšího komunistického převratu Vladimír Iljič Uljanov alias Lenin, který tu hledal inspiraci pro své burcující spisky. V Curychu pobýval ve fešáckém exilu v blízkosti univerzity, ve čtvrti, již místní podle pařížského vzoru nazývají též Latinská. Dům ve Spiegasse 14, na němž má dodnes pamětní desku, by nejspíš poznal, ale dnešní západní Curych nikoli. Slumy zmizely již před padesáti lety, ale západ města byl donedávna velmi aktivní průmyslovou čtvrtí, kde byly především továrny a sociální paneláky. Díky jednoduchým, ale velmi účinným pravidlům se z urbanistické pouště postupně stává celkem zábavné město.
Jednou z právě dokončovaných částí je úprava staré železniční tratě – podobné, jako je v Praze Negrelliho viadukt. Mostní oblouky se vyplňují dostavbami, v nichž se usazují různé butiky, restaurace, kavárničky nebo školky pro děti. Nějakou dobu tu ještě staveniště bude.
Při prohlídce této čtvrti se jistě hodí návštěva stylové restaurace. Jednu takovou najdete za halou, v níž se dříve vyráběly lodě a v níž dnes sídlí divadlo Schiffbau (z pochopitelných důvodů největší ve Švýcarsku).
Kousek vedle v bývalé slévárně či válcovně plechu najdete ledacos. Pod střechou výrobní haly visí dodnes „jeřábové kočky“ a kovové sloupy i traverzy tvořící klenby, pospojované obrovskými nýty, jsou někdy ponechány očím návštěvníků tak, jaké byly – rezavé.
Osobně doporučuji restauraci Gnüsserei. Mají zde bohatou nabídku vína, ale ceny jídel jsou přiměřeně přátelské. Jídelní lístky jsou vázané v půlcentimetrovém plechu a obsluha chodí v montérkách – samozřejmě čisťoučkých a nažehlených.


Článek byl převzat z časopisu SNOW 54.