Silný frank samozřejmě nevidí rádi tamější exportéři (nás lyžaře hned napadnou vysoce ceněné – to je nyní skoro jazyková hříčka – lyže Stöckli) a vrásky to přidělává i turistickému průmyslu. V létě se uvádělo, že uzavření hrozí až tisícovce hotelů. Švýcarsko, tradičně považované za drahou zemi, se v posledních letech usilovně snažilo tento zažitý stereotyp rozbourat a získat zejména u Němců pověst reálné alternativy Rakouska. Pohled na kursy ale u šetrných Němců hrozí působit jako „lyžařská antikoncepce“. Šestidenní skipas v nejdražším Zermattu za 371, s Cervinií 423 franků, tak dosahuje dosud nepředstavitelné peníze (352, resp. 401 euro, tedy až bezmála 10 000 korun)! Jistě, vše ostatní je levnější, zejména střediska menší. Ta ale velkým mezinárodním tahákem nejsou.

Rozdíl oproti rakouským špičkám je ve stávající ekonomické situaci ohromný. Například rakousko-švýcarská Silvretta (Ischgl + Samnaun) „jen“ 242 euro (asi 254 franků, pro nás asi 5 800 korun), s kartou hosta 206,50 euro. Ubytování v Samnaun se ale také stane dražším. A nákupy v tamějších bezcelních obchodech méně výhodné. Přidáme-li jen celoroční vinětu za ekvivalent takřka 40 euro a dražší pohonné hmoty, čeká domácí horské podnikatele nelehká zima. A to i když intervence centrální banky hodnotu franku uměle srazí. Aktuálně je její cíl nenechat měnu posílit přes hranici 1,2 franků za euro. Všichni ale doufají, že se trend zase obrátí a kurs obou měn se vrátí do „rozumných“ mezí. I pokud ano, stihne to včas do podzimu, kdy se začnou objednávat pobyty?