Favoritka č. 1

Co se týče očekávaných soubojů slalomářek, bude pravděpodobně nejčastěji označována za favoritku č. 1 třicetiletá sympatická Rakušanka Marlies Schildová. Ikonou nejpomalejší, ale přesto atraktivní alpské disciplíny, se stala ze dvou hlavních důvodů.
Za prvé její série šesti vítězných pohárových slalomů a zisk titulu Mistryně světa v uplynulé sezóně – to vše vyznělo velmi přesvědčivě. Dnes nic nenasvědčuje tomu, že by Marlies měla vyklízet pozice po bezproblémové kondiční a kvalitní srpnové přípravě na novozélandském sněhu.
Za druhé technika, se kterou v posledních letech zvládá nástrahy slalomových tratí, je doslova učebnicová, účinná a při tom krásná na pohled. Jízdám Marlies Schildové, navzdory nezbytným tvrdým střetům s více jak padesátkou kloubových tyčí v každém tréninkovém i závodním kole, nechybí elegance a ženskost, aniž by to bylo na úkor bojovnosti.
Ať už očekávaný boj o slalomový glóbus dopadne po deseti závodech v nové sezóně jakkoliv, stojí před jeho vypuknutím v Levi za připomenutí několik údajů dokumentujících cestu mimořádně úspěšné slalomářky posledními deseti ročníky pohárových klání.

Královnou slalomů z nouze

Premiéru na slalomových tratích Světového poháru si M. Schildová odbývala v sezóně 2001/02 a šestým místem v Aare naznačila, že se s ní bude muset počítat. Proto dnes může překvapit připomenutí, že se tehdy nejednalo o její první kontakt s prostředím nejnáročnější série pohárových závodů. Již o čtyři roky dříve se jako sedmnáctiletý talent s dispozicemi pro klouzavé disciplíny ocitla na startu několika „svěťáků“ ve sjezdu a v superobřím slalomu. Cit pro skluz a snadnou adaptaci na rychlost potvrdila v sezóně 1998/99 pátým místem ve sjezdu ve Sv. Mořici a šestým místem v SG v Lake Louise. Slibné kariéře talentované sjezdařky se však v r. 2000 postavilo do cesty obnovené vážné zranění.
Jen díky intenzivní léčbě se mohla Marlies již v sezóně 2001/02 vrátit do rakouského reprezentačního družstva pro Světový pohár, ale nikoliv mezi specialistky sjezdařky. S ohledem na extrémní zatěžování kolenních vazů v rychlostních disciplínách dostala po dohodě trenérů s lékaři důvěru jako slalomářka. Následujících osm ročníků Světového poháru, dvoje Olympijské hry a tři Mistrovství světa potvrdily, jak šťastné to bylo „nouzové řešení“.

Skvělá bilance

V sezóně 2002/03 se M. Schildová „zabydlela“ mezi kloubovými tyčemi tak, že se rychle a bez respektu přiblížila k nejvyšším metám. Na MS ve Sv. Mořici získala překvapivě stříbro a ve Světovém poháru skončila mezi slalomářkami jako pátá. Bylo to naposled, kdy v celkovém hodnocení pohárových slalomů obsadila horší než třetí pozici. Malý glóbus pak získala třikrát. I přes ztrátu celé sezóny 2008/09, v jejímž úvodu měl její nešťastný pád v tréninkovém obřím slalomu za následek tříštivou zlomeninu holenní kosti, je dosavadní bilance nejlepší slalomářky současnosti jedním slovem skvělá. V devíti ročnících soutěží o Světový pohár absolvovala 76 závodů ve slalomu, ve čtyřiceti dvou stála na stupních vítězů a z toho 27 krát na stupni nejvyšším. Díky tomu, že statistici v jejím případě nezaznamenávají jen konečné výsledky, dozvídáme se, že Marlies absolvovala v pohárových slalomech rekordních 44 vítězných samostatných kol a že v devíti závodech si dovolila netaktizovat a ujet soupeřkám v obou jízdách.
Co se týče mediálně glorifikovaných medailových umístění, provází M. Schildovou troch smůla. Po dvou stříbrných slalomech na Mistrovství světa, vybojovala zlato až letos v Ga – Pa. Příležitost k doplnění vlastní sbírky obsahující stříbrnou a bronzovou olympijskou medaili o vytouženou zlatou, se jí naskytne až za tři roky v Soči.

Závěrečná poznámka

Vrátíme-li se k tomu co bylo zmíněno v úvodu – není pochyb o tom , že M. Schildová je ideální demonstrátorkou progresivní slalomové techniky. Vystoupení české juniorské reprezentace na posledních Mistrovstvích světa (MSJ) a na letošním Evropském olympijském festivalu mládeže (EYOWF) v Liberci nám nepřinesla mnoho důvodů k uspokojení. Na velkých časových ztrátách našich závodníků za vítězi se podílely velkou měrou nedostatky v technice. Cesta k jejich odstranění nebude jednoduchá, nebezpečí trvalého zafixování chybných pohybových stereotypů je akutní, pro příklady není třeba chodit daleko.
V tomto směru je velkou chybou, že nebylo využito březnových startů M. Schildové ve slalomu, stejně jako Rebensburgové a Worleyové v obřím slalomu ve Špindlerově Mlýnu. Rozfázované snímky jejich oblouků, nejlépe přes celou stránku např. časopisu Snow ,by byly jistě jednou z účinných pomůcek. Je smutné, že s tím co se dařilo funkcionářům lyžařského svazu publikovat před padesáti lety v měsíčníku Lyžařství, se ti současní nedovedou vypořádat.