Jaro začíná v astronomickém kalendáři sice až 21. března, ale pro lyžaře platí spíš kalendář klimatický, který jej datuje od 1. března. A letos si svůj příchod jaro naplánovalo skutečně přesně. Typické jsou vysoké denní teploty a již hřejivé sluneční paprsky, které postupně sníh přetavují v hrubozrnný firn. Zároveň s jarním počasím mizí i chuť na lyžování, zejména u příležitostných lyžařů, takže mimo vyhlášená letoviska bude čím dál méně rušno.

Nevěřte tolik výšce sněhu

Modlou mnohých lyžařů je výška sněhu, která se jeví jako záruka solidních podmínek. Sníh je ovšem na horách rozprostřen velmi nerovnoměrně a zvláště na jaře i velmi nerovnoměrně ubývá – nejvíce na jižních, západních a pak východních svazích v závislosti na jejich oslunění. Vysoký údaj u sněhové pokrývky naznačuje jen to, že na určitém místě ve vrcholových partiích leží hodně sněhu a údolí nebo některé svahy mohou být klidně holé. Jakmile sníh zfirnovatí, což předpokládá jeho několikeré roztátí a opětné zmrznutí, stane se nejen hutnějším, ale i odolnějším a odtává pak pomaleji. Výška sněhu samozřejmě nezaručuje ani jeho kvalitu.

Sever proti jihu

Kvalitu sněhu ovlivňují v první řadě aktuální a nedávné povětrnostní poměry a samozřejmě orientace svahu. Suchý a kompaktní sníh se udrží zejména na severních nebo jinak zastíněných svazích, kam nedopadají přímé sluneční paprsky. Na strmém svahu, je-li v chladu, se díky tomu udrží sníh v lepším stavu než na ploše, a to právě díky ostřejšímu úhlu, pod kterým slunce na svah dopadá.

Jakmile svahy pokryje betonový firn, tak se vhodnost jejich orientace může jevit jinak. Technicky zdatný carver si užije značné drživosti zmrzlého firnu při jízdě po hraně, běžný driftující lyžař dá ale přednost jemně natátému, vodivému povrchu, který firn nabízí v kouzelném mezičase, než beton rozteče na kaši. Tající firn nejdříve po ránu nabídnou východní a jižní svahy, naopak na severních a západních, jsou-li ve stínu, může „struhadlo“ vydržet i celé dopoledne.

Výška se počítá, ale...

Ani absolutní nadmořská výška není zárukou trvanlivého prašanu – více záleží na orientaci svahu. Vyšší poloha ale znamená větší šanci, že ještě napadne čerstvý sníh a s ochlazením ještě přechodně připraví zimní podmínky. V Alpách nad 2 500 m n. m. v březnu sníh v ohrožení nebývá, nad 2 000 m n. m. sice může měknout, ale při zhoršení počasí ještě pravděpodobně napadne nový. Mezi 2 000 a 1 500 m n. m. jsou podmínky nejproměnlivější a níže už se dá spolehnout jen na firn.

Nový sníh není vždy dobrý

Sněžení není na jaře vůbec výjimečné, i když se zdá, že „normální“ je slunečné počasí. Ve skutečnosti je typické právě proměnlivé počasí. Napadne-li nový sníh, záleží na tom, jestli se na čas i výrazně ochladí. Při oteplení totiž čerstvý sníh změkne více a ochotněji než starý firn a než se v něj opět promění, nepříjemně „tahá“ za nohy a jakoby ani neklouže. Paradoxně se lépe lyžuje na zmoklém firnu než vlhké čerstvé sněhové „vatě“.

Jarní manšestr je umění

Na jaře obzvlášť záleží na úpravě sjezdovek – těžká firnová kaše se totiž nenechá tak ochotně válcovat jako prašan. Aby na trati nezůstaly vypouklé hrobečky ze včerejších boulí nebo „schody“ mezi jednotlivými pásy manšestru, musí se rolbista s tratí o mnoho pečlivěji pomazlit. Na ranním zmrzlém „betonu“ je každá nerovnost nejen nepříjemná, ale často i nebezpečná. Komu na dokonalosti manšestru záleží, nezbývá než ověřit si kvalitu jarní péče něčí zkušeností.

Kde se nespí

Velkou službu prokazují lyžařům-znalcům tam, kde otevírají lanovky a vleky už v 8 hodin – kupodivu je to běžnější na domácích horách než v zahraničí. Jednak v tuto dobu lyžuje jen málokdo, takže svahy bývají poloprázdné, jednak je v teplých jarních dnech každá jízda po tvrdém sněhu vzácností. Na druhou stranu firnový beton si rekreační lyžař stejně moc neužije.


Zkušenosti a rady, jak si nejlépe užít jarní lyžování, čtěte v článku Lyžařské jaro, doba fajnšmekrů, který vyšel ve SNOW 39.



Česko

Nedoceněnými, přitom nezřídka velmi kvalitními jarními lyžařskými místy jsou i domácí střediska. Od půle března se začínají lanovky a vleky točit poloprázdné, v dubnu pak kromě víkendů jezdí už jen nadšenci. Nejdéle – až do konce dubna – se v posledních letech držívá hlavní červená sjezdovka v Harrachově, do půli dubna bývají otevřeny i všechny tratě ve Svatém Petru a špindlerovskou sezónu tradičně zavírá Machytka na Mísečkách. Dlouho do jara bývá v provozu s kvalitními podmínkami zejména na Javoru a Zahrádkách i Pec pod Sněžkou. Dubnovou sezónu plánuje i Červená Voda v Orlických horách – loni končila 10. dubna. Kultovním místem jarního lyžování, dnes vhodným spíš pro milovníky skanzenů i za cenu značného nepohodlí, je Praděd. V Krušných horách je jarní jistotou Klínovec, kde sezóna rovněž před půlkou dubna nekončívá.

Harrachov

Harrachov



Chopok-Juh Srdiečko

Chopok-Juh Srdiečko

Slovensko

Na Slovensku jsou dvě místa, která jsou mezi jarními lyžařskými fajnšmekry pojmem – jižní strana Chopku, těžící z mocné vrstvy sněhu převáté ze severní strany hory, s jejími rozsáhlými freeridovými plochami a pak jižně orientovaný kotel pod Lomnickým sedlem v Tatranské Lomnici, jehož strmé, rovněž freeridové svahy protíná jediná černá trať.


Rakousko

Z nejbližších spolkových zemí vyniká množstvím a trvanlivostí sněhu Hochkar, terénní mísa s převýšením sjezdovek do 400 m a dlouhou jarní sezónou - letos do 22. dubna. Do Velikonoc bude sněhově spolehlivý i příhraniční Hochficht.
V Salcbursku je kromě ledovce pod Kitzsteinhornem osvědčenou adresou Sportgastein, vertikálně mohutný svah, kulminující v necelých 2 700 m n. m., s několika variacemi širokých červených tratí, a také Zauchensee, řídce zalesněný horský kotel, přístupný snadno od Taurské dálnice z Flachauwinklu. Velmi oblíbený je i Obertauern, rušná hotelová základna v 1 750 m n. m., kolem níž se kolem dokola rozpřahá středně velká síť moderních lanovek a pestrých sjezdovek, jejichž vadou je především nižší převýšení (do 500 m).
V Tyrolsku překvapuje dlouhou sezónou Kitzbühel (do 1. května), přesně řečeno od něj nejvzdálenější lokalita Resterhöhe se širokými, severně orientovanými svahy ve výšce do 2 000 m n. m. nad Mittersillem. Až do 22. dubna pojedou lanovky a vleky i v houpačce Hochzillertal Hochfügen. Kvantitativní tyrolskou jedničkou je Ischgl, jehož více než dvě stovky kilometrů vysoko položených sjezdovek přetékajících do švýcarského Samnaun bude v provozu až do prvního máje. Milou malou alternativou rušného Ischglu je nedaleký Galtür, který jej mocností přírodního sněhu nezřídka převyšuje.
Co do kvality sněhu jsou samozřejmě nejspolehlivější ledovce – Hintertux, Stubai, Pitztal, Kaunertal a Sölden, který má navíc výhodu vertikálně i plošně rozsáhlého, východně orientovaného „klasického“ areálu.
Na pomezí Tyrolska a Vorarlberska je nejlepší jarní adresou Arlberg se St. Antonem, Lechem a Zürsem, kde letos sezóna skončí 22. dubna a mnoho z téměř pětimetrové sněhové pokrývky na svazích jistě zbyde i poté. Méně rušnou, menší a níže položenou alternativou je Warth Schröcken, rakouský sněhový rekordman s průměrným ročním úhrnem 11 m sněhu, který zavírá o týden dříve – ačkoliv leží na dohled Lechu, kvůli zimní uzavírce silnice je přístupný jen ze severu z údolí Bregenzerwald.
Méně známá i navštěvovaná jsou našimi lyžaři korutanská centra ve Vysokých Taurách – kromě ledovce na Mölltalu zejména Heiligenblut nebo Ankogel. Obě jsou otočená převážně na jih, zato s většinou tratí nad 2 000 m n. m.

Pitztal

Pitztal



Nebelhorn

Nebelhorn

Německo

V příhraničí bude až do Velikonoc v provozu Arber (Velký Javor), v Alpách pak Zugspitze a Nebelhorn v Oberstdorfu.

Itálie

V Dolomitech překvapí délkou své sezóny relativně nízko položený Kronplatz, který bude zavírat až 22. dubna – nabídne hlavně typické firnové lyžování, zato ještě po velkou část dubna na celé délce svých tratí z vrcholu až do údolí. O týden dříve končí sezóna na ledovci Marmolada a v Arabbě, která na svých sportovně profilovaných severních svazích nese obvykle nekvalitnější sníh v Dolomitech.
Nad údolím Vinschgau je výbornou jarní adresou rozmanitý ledovcový areál Schnalstal nebo romantický Sulden, končící sezónu až 1. května.
Třítisícový severní svah Bormia se uzavře 15. dubna, Livigno pak má být navzdory slabším letošním sněhovým podmínkám v provozu až do 1. května – kvalitní podmínky vydrží zejména na nejvýše položených, severně orientovaných svazích Mottolina.
Dlouhou jarní sezónu má díky svému malému ledovci i Tonale, jeho hlavní svahy budou ale kvůli své jižní orientaci i letošnímu nedostatku sněhu problematické.

Kronplatz

Kronplatz



Švýcarsko

V oblasti Engadinu se Svatým Mořicem a s třítisícovými vrcholy rostoucími z náhorní plošiny v 1 750 m n. m. se bude lyžovat v hlavním, nejkompaktnějším areálu Corvigilia do 15. dubna, na vysokohorském a severně orientovaném Corvatschi do 1. května a na Diavolezze dokonce do 29. května. V Davosu skončí sezóna 22. dubna – nejdéle se bude jezdit na širých a svižných svazích Jakobshornu.
V centrálním Švýcarsku se těší neobyčejné sněhové jistotě Engelberg, kde se ještě hluboko v dubnu kromě ledovce dá sjíždět po pestrých strmějších i pohodových svazích s tisícimetrovým převýšením, a také Andermatt s bezmála třítisícovým masivem, jehož strmé severní svahy jsou magnetem freeriderů.
Ve Wallisu jsou spolehlivou jarní adresou ledovcové Saas-Fee (do 22. dubna) i obří lyžařské areály Čtyři údolí (do 29. dubna) a Zermatt, kde lze počítat s provozem většiny lanovek a vleků i po celý duben.

Engelberg

Engelberg



Francie

Díky vysokohorskému terénu má Francie téměř plnohodnotnou lyžařskou nabídku i po Velikonocích, jen málokde končí sezóna dříve než v druhé polovině dubna. Celkově však přeci jen leží její střediska jižněji, a ve srovnatelných výškách bývá tepleji než třeba na severovýchodě Alp. Za jednu z nejlepších alpských adres se dá z hlediska kvantity i kvality považovat Val Thorens a Tignes, obě končící sezónu až 8. května. Až do 29. dubna bude v provozu i jedno z nejjižnějších a cenově nejlákavějších středisek – Risoul.

Risoul

Risoul