Na start závodu se nakonec postavilo 56 závodníků a závodnic, kteří se spouštěli do branek od horní stanice lanové dráhy na Monínci, cíl byl u údolní restaurace. Cca 1200metrová trať trvala nejrychlejšímu přes 51 vteřin. Průměrná rychlost vítěze Petra Suchánka tak byla něco přes 85 km/hod!

Každý závodník si mohl dokoupit za 100 Kč jednu opravnou jízdu. Šlo hlavně o to, aby si ti, kdo sem vážili cestu, závod naplno užili a neskončili s jedinou měřenou jízdou. Opravné jízdy využila nějaká dvacítka závodníků.

Pak přišlo na řadu finále, kde se lámal chleba. O medaile si to rozdaly nejprve dvě ženy, po prvním kole vedoucí Markéta Karlová nešťastně spadla nějakých deset metrů před cílem, čímž přenechala prvenství své sokyni Renatě Radové, která si coby hlavní cenu užije víkendový pobyt v novém hotelu na Monínci (otevře v červnu 2012).

I u mužů to bylo drama až do konce. Jasně nejrychlejší čas zajel Tomáš Jiřinec, jeho kroky na nejvyšší stupeň ale zastavil výrok rozhodčího – minul branku. Na první místa se tedy seřadili Petr Suchánek, Daniel Frajt a Milan Karel. Vítěz si odnesl lyže I love SNOW a další ceny.

„Samé nadšené reakce, slova chvály a uznání za výbornou organizaci, jsem skutečně moc mile překvapen“, svěřil se Jaroslav Krejčí mladší, iniciátor akce.

Tradice byla založena. Mnozí nás od toho zrazovali a nevěřili, že je možné sjezd na Monínci, k tomu ještě večerní, zrealizovat. O to větší byla naše radost poté, co závod skončil se všeobecným úspěchem. A o to větší energie vířila na party, která se táhla až do rána a kterou ozdobily svými ladnými těly a veselým programem děvčata z časopisu Maxim.

Tak za rok zase s dlouhými lyžemi na Monínci.


Výsledky závodu Dark SNOW Monínec:

Muži:

1. Petr Suchánek: 51:13
2. Daniel Frajt
3. Milan Karel

Kompletní výsledková listina - muži (formát PDF)


Ženy:

1. Renáta Radová: 55:23
2. Markéta Karlová
3. Jarmila Karlová

Kompletní výsledková listina - ženy (formát PDF)




Zajímavou reportáž ze závodu včetně videa z head kamery můžete shlédnout na http://xman.idnes.cz/…renalin.aspx?…


První video ze závodů:

http://www.youtube.com/v/44kqwHd6U_8?…


A na závěr jedna z reakcí účastníků závodu (viz diskuzní fórum Dark SNOW Monínec...):

Zdravím, děkuji celé Vaší partě organizátorů za příjemný večer. Na takovém závodě jsem byl poprvé. A vlastně do svých 40+ jsem nic podobného neabsolvoval ani jako divák - gaučing nepočítám:-). Nebral jsem to vlastně ani jako závod, pouze na popud místního vlekaře několik dnů před tím (vždyť to prubni, to sjedeš) jsem se přihlásil. Mělo mi být už podezřelé, že koukl na lyže a prý "ty máš slalomky?" se se mnou rozloučil. Ale červík začal vrtat. Nechal jsem naladit lyže u mého servismana, zeptal se, zda mohu nahlásit jeho firmu za moji stáj, na což s úsměvem odpověděl, že napoprvé to raději necháme otevřené, ale v případě úspěchu bude rád, když se zmíním, jsem naházel vše do autíka, sebral svůj závodní tým (manželku) a vyrazil.

Po příjezdu a okouknutí ostatních závodníků mi bylo jasné, že cenu za nejpomalejšího lyžaře mi nikdo nevezme. Vyzvedl jsem si startovní číslo, lehce roztrénoval... Záviděl jsem všem, co mohou udělat dřep a v klidu se zvednout, tento cvik dělám a samotné lyžování provádím pouze za pomocí koňské masti. Páteřák jsem ani nenasazoval, je již několik let součástí mého těla (ale zepředu). Vyndal lyže, samozřejmě SL, GS nějak nemám (po včerejšku mám o čem přemýšlet), zhrozil se - jejej oni maj i kombinézy, asi to nebude jen sranda, vyrazil na vlek. Večer trošku hůř vidím, sakra, po nasazení brýlí se viditelnost vůbec nezlepšila, ba naopak, a pomalu se rozjel po sjezdovce. A ono to šlo, jenom ty brány byly hůř vidět. Absolvoval několik tréninkových sjezdů, jasně mimo trať.

Asi můj největší nepřítel udělal na trati můstek. Naposledy jsem skákal na něčem podobném v 6 letech a úspěšně zlomil obě špičky lyží.

Samotný závod začal. Nahoře na startu se mé sebevědomí nijak nezvedlo. Pán přede mnou vyndal z vaku snad závodní lyže, kombinézu v národních barvách, udělal pár cviků, co znám od manželky ze zumby, a vyrazil na trať. Během minuty čekání na moji jízdu jsem všechno hodil za hlavu. Pojedu, jak nejlépe umím, a uvidíme. Byla to prostě paráda. Po projetí cílem mi bylo úplně jedno, že páni fotografové fotí na můstku snad nejhorší možný styl, nezajímal mě můj čas, dojel jsem a byl maximálně šťastný a spokojený, že jsem tomu dal všechno, co jsem se kdy naučil. Vychutnal si pusu a komentování mého jednočlenného kotle, že to nebylo špatný. Škoda, že nemohla natočit alespoň kousek jízdy na trati. Odevzdal jsem startovní číslo (jel jsem naplno, tak proč do opravného kola?), poděkoval za dárek, došel na večeři, sledoval ostatní závodníky, pozoroval výsledkovou tabuli (které jsem ani trochu nerozuměl). Zahrnul manželku a doma dcery zážitky, o které jsem se musel podělit. A jé, konečné výsledky. A obrovský šok - vešel jsem se do první patnáctky. Určitě to znáte, najednou moře pod kolena, paráda. A za tu chvilku prímového pocitu, který bych přál každému, bych Vám chtěl ještě jednou poděkovat.
Milan B