S vrtěním hlavy proto asi většina soudných lyžníků i prknařů zaregistrovala loni jeden prazvláštní článek o „levicovém“ snowboardingu. K levicovým batůžkům a lahvím s pitnou vodou tak přibyly i boardy. Vlastně ne prkna, nýbrž jejich uživatelé.

Ach jo. Jistě, jezdci na boardech jsou vesměs mladí. I velmi mladí. Těch starších je u nás zatím pomálu a do kategorie skutečných seniorů zatím asi ještě nikdo nezestárl. Ano, mládí je radikální, soudí rychle a snadno. Nepřeje kompromisům. Není ještě spoutané tím, co se sluší říkat a jak se sluší tvářit, ani koretností novodobou. Má svoje sociální cítění. Věří ve spravedlnost a je ochotno se pro ni angažovat. Nemá rádo globalizaci a její symboly.

Aha, přihořívá. Pro usedlého slušňáka, jupíka-kravaťáka dynamického, ambiciozního, flexibilního a jak ještě znějí ony požadavky personalistů, musí být alternativně vyhlížející snowboardista tvorem z jiné planety. Není snad právě takový týpek s rozkrokem mezi koleny, občas s dredy a určitě vycpaný trávou, totéž co anarchista-levičák, chronický demonstrant otravující život „všem slušným občanům“?

Ach jo. Taková trapná paušalizace. I snowboardová scéna se vyvíjí. Otcové zakladatelé zestárli. Lidé jako třeba Libor Votruba už patří k zámožným podnikatelům a platí nemalé daně. Zhýrale působící boarďáci jsou nejednou uznávaní ajťáci, vysokoškolští studenti, podnikají. Nechci se pouštět do politiky a spekulovat, co vyznávají a koho volí, ale troufnu si jasně napsat, že ztotožnit je automaticky s „levicí“ je nesmysl – když to řeknu slušně.

Hodnotit takto povrchně lidi podle vnějškových znaků je prvoplánová ubohost, kterou bych od ekonoma s kontakty v nejvyšších sférách významné politické strany opravdu nečekal. A pokud onen autor svět snowboardingu moc nezná, měl buďto mlčet, nebo si aspoň najít nějaké jiné atributy a jinou oblast. Pak by alespoň mezi milovníky hor a sněhu nebyl za hlupáka.

Žádná politika. Kopec se neptá, koho volíš, ale co umíš.

Ale na ten blábol pana Karla Kříže nebylo možné se neozvat.