Do závodu byli přihlášeni Andrea Červená (C2), Miroslav Rycek (A4) a Jiří Drlík (B7). K výpravě se připojil také šaman - Vlastik Sembdner.

Do Cerkna – v posledních letech Slovinské lyžařské středisko č. 1 – jsme se přesunuli již ve čtvrtek , tak abychom se v pátek seznámili s terénem a navykli svá těla pohybům na lyžích.

Ubytování zajistili organizátoři pro téměř všechny závodníky (185 závodníků) v hotelu CERKNO, cca 10 km od lyžařského střediska. 58 EUR/osoba/den zahrnovalo polopenzi, skipas, vstup do bazénu, sauny, wellness… A již ve čtvrtek večer jsme zjistili, že stravování a pobyt v hotelu bude perfektní.

Po výborné večeři jsme šli celkem brzy spát a ráno kolem deváté hodiny odjeli do nedalekého střediska, kde jsme zaparkovali v bezprostřední blízkosti lanovky a dojezdu dvou sjezdovek. Sjezdovky byly řádně zasněženy s cca 60 cm technického sněhu. Jsou kolem 2 km dlouhé a dostatečně široké. Jejich profil odpovídá modro červeným sjezdovkám. Lanovka nás přes mlhu vyvezla na zasluněný vrchol s pěknou restaurací, terasou a krásnými výhledy na Julské alpy a Triglav.

Krátké pokochání se krásou hor a šlo se jezdit. Pro Mirka to bylo první lyžování v sezóně, zatímco já s Andreou jsme již několikrát lyžovali. Všichni jsme měli obřačky a protože prázdné sjezdovky umožňují rychlou a bezpečnou jízdu, zkoušíme si zafixovat správné návyky. V poledne jsme si odpočinuli v útulné restauraci s vynikajícím servisem, atmosférou a cenami, jež byly ve srovnání s Rakouskem překvapivě nízké.

Po hodině jsme se vydali opět na lyže, sjeli sedm sjezdů a odjeli na hotel. Zde se to již hemžilo závoďáky z celé Evropy. Atmosféra u večeře byla opět vynikající. Andrea na meetingu zjistila podrobnosti kolem zítřejšího závodu.

Organizace závodu byla ze strany Slovinců bezchybná. Vše fungovalo jak má. Pouze počasí nebylo nejlepší, v prostoru cíle byla husté mlha. Vyzvedli jsme si startovní čísla, nasedli na lanovku a v polovině kopce nás přivítalo azuro. Pohled do údolí zalitých mořem mraků byl úžasný. Krásná romantika, ale pro závodníky velká překážka. Přechod z azura do mlhy bude rozhodující. Jen se nepodělat.

Několikrát jsme si prohlídli cca 1 600 m dlouhou trať, kde byla první polovina plochá a s krásným počasím, na kterou navazovala prudší a zvlněná část – krásný terén – ale bohužel už v mlze.

Ne všichni z našeho týmu se s touto pastí vyrovnali. Mirek i Andrea to zvládli a skončili na druhém místě. U mne poslední pád v difuzi na Kaunertalu zanechal stopy. V mlze jsem udělal několik chyb a dojel desátý. Po závodě v GS bylo vyhlášení na terase vrcholové restaurace. Nálada a atmosféra s inverzním počasím byla fantastická. Andrea i Mirek přebrali medaile a konečně i já jsem se s 10. místem smířil.

Odjeli jsme na hotel, sprcha, odpočinek, super večeře, sborka a rozborka závodu, komunikace s kamarády z Rakouska, Itálie, Francie, Německa, Chorvatska a večer byl naplněn.

Ještě večer jsme se s ochotným personálem domluvili, že pokoje vyklidíme až po závodě, což nám následný den velmi zjednodušilo.

Ráno jsme pohodlně odjeli na závod ve slalomu. Přivítalo nás sluncem zalité středisko, tentokrát odshora až dolů - to slibuje pěkný závod. Tratě byly postavené, zvlněný terén a celkem tvrdá podložka nabízela krásnou zábavu.

Následovala standardní prohlídka trati a šlo se na to. Andrea měla bohužel v druhé polovině trati pád, ale statečně dojela. Já si slalomu užíval a v prvním kole skončil na šestém místě. Mirek měl před startem problémy s vázáním, ale protože si náhradní lyže nechal cca 300 m nad startem a tak si připravil horké chvilky. Vše ale zvládl a zpocený se postavil na start a …? Bylo z toho první místo!

Druhé kolo slalomu bylo postaveno volněji. Andrea jela výbornou jízdu a celkově skončila druhá. Také já jsem druhé kolo zvládl dobře a celkově se posunul na páté místo. A Mirek jel ve druhém kole naprosto fantasticky a potvrdil první pozici.

Počkali jsme si na vyhlášení a odjeli na hotel. Rychlá sprcha, balení a kolem 16:00 odjezd domů.

Za rok CERKNO nashledanou.