Díváte se na fotky z dovolené před pěti roky a možná vám to připadá jako z jiné galaxie. Položili jste si někdy otázku, co lyžaře dneska baví a co od hor i od sebe očekávají v budoucnosti?

Vzorek obyvatelstva, který se mi svěřil se svými touhami, je hodně deformovaný. Mezi respondenty byli jen tací, kteří hory milují, a jejich vyznání jsou logicky kontaminována vášní a nadšením. Ti ostatní stejně nejsou z hlediska vztahů k horám a představ o jejich budoucnosti důležití, protože je to prostě nezajímá. A podobně je to s odpověďmi od dětí a mládeže. Nebylo možné ty zhýčkané mazánky pohnout k tomu, aby se obtěžovali vyjádřit svůj názor. Hory jsou pro ně nejspíš něčím, co je kdesi daleko. Dnes je zajímají velmi málo a o jejich budoucnost se nestarají už vůbec.

Proč milujeme hory

Hory jsou úchvatné, o tom není pochyb. Motivy, proč se lidé vydávají na lyže, se hodně točí právě kolem přírodních krás. Nedohledné obzory a čerstvý vzduch jsou jednoznačným kontrastem ke kancelářím a obrazovkám počítačů. Více si to uvědomují ti, kdo se s horami sžili již jako děti. K českým horským masivům pociťuje především starší generace sentimentální lásku; asi jako k mladšímu sourozenci. Naopak pocit volnosti a nekonečnosti v Alpách je opojný a je často popisován těmi nejkrásnějšími výrazy.

Někteří jezdí na hory, protože milují večery s přáteli. Silným sociálním tmelem se ukazuje v tomto případě jídlo. Aktuální gastronomická vyspělost lyžařů je nepopiratelná. Hodně jich také od budoucnosti žádá více hospůdek na svazích. Ačkoli vzorek dotázaných nebyl příliš veliký, tak se nikdo nezmínil o tom, že by se mu na horách třeba líbilo večerní sledování filmů na noteboku nebo hraní her. Této zábavě se oddávají většinou mladí, ti kteří se neobtěžovali odpovídat.

Chci být sám

Otázka „jak si představujete ideální hory?“ spouští proudy luxusních požadavků. Tato přání jsou v podstatě přehlídkou představ převzatých z katalogových obrázků. To je prostě jasné jako facka. Všichni chtějí slunce a prašan, upravené sjezdovky, ale také volné terény a nejlépe všechno najednou. To všechno vždy bez dalších lidí. Touha po tom být na sjezdovce sám je přítomná snad v každém lyžaři. Zdá se to být téměř jako zvířecká lačnost po vlastním, co největším teritoriu. Jedním dechem respondenti však hory také zabydlují. Ale do popsané nádhery zvou výhradně členy svojí tlupy. Soutěživý muž sní, jak „jeden až tři lidi stejně postižení letíme kopcem dolů, vychutnávajíce si řezavý zvuk každého zaříznutí hran s mírným nadskočením při nasazení druhého oblouku“. Překvapivě mnoho lidí si hory identifikuje se svou partičkou.

Budoucnost ve hvězdách

Někteří tvrdí, že je moderní vymoženosti nezajímají, ale takový názor je opravdu v menšině a vymře nejspíš s odcházející generací lyžařů. Nebo se v tomto tvrzení odráží slábnoucí paměť, do níž se vzpomínky na harampádí nevejdou. Pamatujete si vy na hory před lety? Vzpomenete si na všechna značení sjezdovek bez příkazů „slow, langsam fahren“, na ty hrkotavé sedačky, které mlátily pod kolena, a měli jste je ale daleko radši než tyčové vleky zvané „pomy“ nebo brutálněji „kulotrhy“? Lyžařský svět se ještě nedávno nesnažil být sexy, ale bylo žádoucí být spíš sportovní.

Blízká budoucnost skoro nikoho nezajímá. Všichni si myslí, že když tu hory byly před miliony let, tak tu budou pořád. Vize pro další dvě desetiletí jsou v různé míře v oblasti sci-fi a nejspíš podle osobního nastavení lyžařů. Konzervativně naladění návštěvníci hor si jsou jisti, že se s horami nestane nic, že za dvacet let budou stejné jako za pět let. Snílkové volají po tom, aby byli lyžaři a snowboardisté ohleduplnější.

Sjezdovky budou nejspíš stále lépe upravené, což je jen další příspěvek k nezvladatelně rychlé jízdě, která je nebezpečná pro ostatní. Vzpomeneme-li na boule, které byly všude před dvaceti lety, víme, že se tak rychle jezdit prostě nedalo.

Sem tam se někdo bojí globálního oteplování, respektive toho, že už nikde nebude skutečný sníh, ale jenom umělá hmota, kterou naprskají na sjezdovky sněžná děla.

Všechno, jen ne pokrok

Cokoli se jednou vysloví, nejspíš se také jednoho dne stane. Není bez zajímavosti, kolik lidí volá po nějakých pravidlech. Jako by se starý kontinent nedokázal řídit běžně používanými normami slušného chování, která se v Evropě tříbí více než pět set let! Pohyb po sjezdovkách bude sešněrován nejrůznějšími předpisy. Většinou si lyžaři představují, že helmy budou pro všechny povinné a také že bude existovat něco jako pravidla silničního ruchu pro pohyb na sjezdovkách. Sama autorka si představuje, že by třeba v Rakousku mohli zavést směrnici, která vyloučí z přepravy na lanovkách a vlecích všechny, kdo ráno nepozdraví dost nahlas, tedy například v minimální hladině hluku 37,9 dB.

Ti technicky naladění, muži i ženy, si představují nejrůznější, poněkud morbidní „vychytávky“: měřiče rychlosti na různých částech vybavení, tedy třeba na helmách nebo na brýlích, semafory na sjezdovkách a stále lepší výzbroj a výstroj. To posledně jmenované bylo nazváno dokonce skafandrem. Vylepšování obojího povede podle některých k vzájemnému odcizování. Je možné, že ochranné pomůcky se budou rozlézat na všechny další a další části těla. Dnes máme helmy, páteřáky, ortézy na velké klouby, brýle, snowboardisté mají vyztužené rukavice. Takže budoucnost třeba přinese chrániče na uši, na bradu a na nos, ženy budou mít speciální chrániče na prsa, pánové nevyjedou bez suspenzoru.

Vylepšování přepravních kapacit je pro všechny naprosto samozřejmé. Všechny lanovky a vleky budou samozřejmě pohodlnější a rychlejší. Skoro všichni podvědomě promítají i do vývoje lyžování matematický evoluční model „efektu červené královny“ – zlepšení a zrychlení vyvolá obranu ve formě předpisů.

Zmizí radost?

Číňané prý své nejhorší nepřátele provázejí zvoláním „Ať se vám splní všechny vaše sny!“ Pro ně to není opravdu žádné vlídné přáníčko, ale čistokrevná kletba. Dovedete si to představit? Budete sami na sjezdovkách, které budou řízeny semafory, aby se tam náhodou nikomu nic nestalo. Úplně stejně jako dnes tobogány v akvaparcích, nic nereálného. Všichni budou zdvořilí, protože podle směrnice č.j. EU-125-9657-597/2032 se na svah nedostane nikdo, kdo nepozdravil. Všichni budou mít to nejúžasnější moderní oblečení, které rozhodně neprofoukne, a všude chrániče. Nebude tudíž šance, aby ještě někdo pocítil zneklidňující pocit z vánice, ale také už nikdy nezakusí následnou rozkoš z tepla horské chaty. Kabinové lanovky nás budou unášet nahoru co nejrychleji, takže nezbyde čas, abychom se pokochali krajinou. To stejně nepůjde, protože budou mít zvláštní bezpečnostní skla s UV filtrem, přes která stejně nebude nic vidět. Ještě někde snad zůstanou sedačky, ale ty budou vyhřívané a také strašně rychlé. Na terasách horských chat, které by podle některých měly být snadno dostupné a v hojném počtu, budou jednotné bezpečné protiskluzové židle, žádná plátěná lehátka, co na nich táhne na ledviny. Menu bude nejspíš jednotné a schválené Evropskou unií – hranolky, buřt, salát s nízkotučnou zálivkou – se zákazem podávání alkoholických nápojů, takže žádné bombardino nebo svařáček. Nikdo už nebude znát šišky divoce rostoucích borovic máčené ve šnapsu – tyrolskou limbovici ani aromatický sýr reblochon z nepasterizovaného mléka. A slovy skeptika se bude mezi lyžaři rozevírat „rozdíl mezi zapáleným, ale vysychajícím stářím a rozfňukaným mládím“. Proboha, snad se žádné vaše sny nesplní!