Ano, skutečně až po nás vznikají svazy rakouský, švýcarský, ruský, spojených států amerických, norský a německý.

Rok a nápad vzniku lyžařského uskupení se v Jilemnici datuje rokem 1894. Prvním předsedou byl Rudolf Kazda, obchodník, a jednatelem Jan Lukeš.

Důležité rozhodnutí uvádí zápis z roku 1895, kdy je umluveno zapravit vklady za závodníky / H. Bedrníka a F. Mládka / na pražských závodech – I. mistrovství zemí Koruny české, ze spolkové pokladny. Perličkou je sdělení, že při vyjížďce a cvičení jilemnických jezdců byl 29. prosince 1895 za Lázněmi skolen panem Bedrníkem okovanou lyžeckou holí postřelený jelen, který skokem vyběhl z lesa Žlábek.

Závodník, v civilu řezník a později skvělý fotograf Bedrník si s uloveným paroháčem poradil parádně: paroží nechal pověsit v klubové místnosti hostince na Kozinci, kde se také za pár dní od kuriózního slovení konaly zvěřinové hody!

Původní jilemnické odznaky došly lyžařům od pražské pasířské firmy P. Svobody 11. 1. 1986 a prodávaly se po 70 krejcarech. Dnes se na burzách jejich cena pohybuje kolem 600 Kč.

Jednatelská kniha popisuje výkon pana Tauchmana, který urazil 12. ledna 1896 sjezdovou dráhu z Petrovy boudy k Dívčím lávkám za 8 minut po ski.



Na první jilemnické závody 16. února 96 se tiskla stovka programů. Aby mohl klub vyslat své mistry Mládka a Bedrníka k mezinárodním závodům do Mnichova, kam stál zpáteční lístek c. k. drahou 21,20 zlatých – zhruba 43,-K /, museli členové výboru provést veřejnou sbírku a jezdci k zájezdu do ciziny – u nás vůbec prvnímu lyžařskému reprezentačnímu startu, obdrželi dohromady padesát zlatek.

Avizované klubové přebory z Dolení ulice na Žalý, kdy byla distance stanovena na 12 000 m, měly pikantní průběh v tom, jak praví zápis jednatele, Kazda, Lukeš, Tauchman, Bucher a několik školních hochů na skich vyznačovali dráhu značkami 3 hodiny a přijeli k cíli těsně před závodníky, startujícími o 2 hodiny později.

10. března 1896 píše jilemnickým ČSK Praha návrh utvořit Českou jednotu skickou a přistoupiti k Rakouské jednotě skiácké. Stanovisko výborové schůze schvaluje záměr ČJS, avšak rezolutní NIKDY! je v zápise šipkou nasměrováno k jednotě rakouské.

První rok činnosti byl z pohledu počtu činného členstva plodný; klub eviduje 50 členů. Zachoval se i údaj o výši členských příspěvků – mládež platila 50 krejcarů, člen zlatku a zakládající členové od 5 zlatých výše jednou provždy. Červencová iniciativa v devadesátém šestém vyzývá ku zvaní cizinců, aby se u nás učili jízdě na ski, tudíž přibyli by noví členové a příspěvky jejich pomohly by klubové pokladně.

Rok 1897 přinesl zlevnění odznaků klubových na 40 krejcarů; mnohem závažnější pak bylo odsouzení Ference Hrona za to, že čestnou cenu Jeho Osvícenosti hraběte Harracha nabídl v obchodě ke koupi; tudíž nebude připuštěn k místním budoucím závodům a nesmí být přijat za člena spolku. /Jistě šlo o cenu pro mistra zemí Koruny české, kterou Hron dobyl 21. 2. 1987 na závodišti v Dolních Štěpanicích na trati 1000 m; závodil za ČSK Praha/.

O rok později měl lyžařský podnik v D. Štěpanicích na programu už 7 čísel, kdy posledním závodem byla jízda o Mistrovství Krkonoš na 12 km, přístupná pouze členům rakouských klubů. Závodilo se 30. ledna u pily pod Hančovým statkem a mistrem se stal v čase 55,55 min. H. Bedrník, druhý byl výrobce lyží V. Lorenc za 65,53 min a třetí O. Tikva se vzdal.



Tehdy chlapci do 14 let jeli 500 m, vítězem byl dolnoštěpanický F. Horáček, docílivší času 3,51 a 2/5 min s náskokem téměř 30 vteřin na druhého J. Krause z H. Štěpanic. Jinoši do 18 let měli distanci dvojnásobnou; prvenství patřilo Albínu Lorencovi v čase 7.42 min. Jely i dámy na chlapecké 500 m dráze a všechny 3 účastnice výrazně překonaly žákovský čas. Nejrychlejší byla M. Mládková 2.21,3/5 min. Nejočekávanější závod ve skoku byl pro pány zrušen; přihlášený Dr. z Dieskau se nedostavil, a tak závodili jen hoši. Skokem 15.5 m se stal mistrem Čech jedenáctiletý Josef Kraus. Bratr Hevera podává návrh, jednohlasně podpořený, používati jakostně jednotného pojmenování sněžnice, místo českého názvu ski, aneb nelibého lyže. Sezóna je zakončena národnostní výzvou, čeliti v horách činnosti nového spolku vrchlabského /pozn.: Spolek německých lyžařů, založen 1898/.

Následující 1899 rok je ceněn coby organizovaný počátek starosti o dorost, který má cvičit H. Bedrník s p. učitelem Tomkem.

Přelom století a sezóna 1900 přináší kuriózní událost, kdy schůze klubová skončena pro velikou zimu v místnosti. V terénu se však čile závodí, 11. 2. získává mistrovství Čech Dieskau, který zvítězil i ve skoku. Po večerním vyhlášení hovořil dvojnásobný vítěz, saský lyžař z Krušnohoří, Dr. z Dieskau o poměrech v Norsku panujících a uvařil takzvanou „švédskou bowli“, všem znamenitě chutnalo.

Další sezona zaznamenává mistrovské závody až 3. března, kde ceny berou známá jména – Beda Prokop, Tikva, Dieskau, Kubát, Kraus. Bedrník sděluje, že má 750 ks skiáckých pohledních lístků a zdali by je klub od něj nepřevzal za 20,-K, prodávat se budou za 6 haléřů.

Zima 1902 figuruje v jednatelské knize ČKSS několika výraznými fakty: dosavadní předseda spolku Kazda odstupuje, novým předsedou je Jan Buchar. Zemské mistrovství se koná na Dvoračkách, desítku s převahou vyhrává Alfons Kubát ve velmi rychlém čase 43.51,2/5 min o 4 min před Višňákem; favorizovaný B. Prokop je až třetí se ztrátou 8 minut. Výboři schvalují návrh závodit ve Vysokém, neb tamější obecenstvo jeví skutečný zájem našemu sportu.

Nový předseda Buchar prosazuje uložení finančních aktiv ze závodů na záloženskou knížku do fondu Malý lyžař, jenž užit bude k pořízení lyží pro chudou mládež školní na Jilemnicku.

1903 – lyžařský život kypí dynamikou, nápady, novinkami. ČKSS používá hlavičkový papír, pro dětské závody věnoval po 1 páru ski. 23. Ledna se vytýká ve výborové schůzi pražskému ČSK, že beze všeho srozumění s náma program závodů sami si stanovili a tisknouti nechali a nám přitom všechno na zodpovídání nechali a kdyby nabyly propozice již vytisknuté, že by se mnohé změnilo. O povolení dětských závodů musí se žádati okresní školní rada.

Osmé závody mezinárodní provedeny ve Vysokém 1. 2. Při závodě o 100 metrový rekord se ukázala nutnou býti rada ku pouštění jezdců: střelná rána. V závodech horské mládeže mladších hochů do 14 let bylo u startu 18 jezdců, vítěz obdržel akátové ski od Františka Šece ze Štěpanic. Mezi závodícími byl sedmiletý kluk, malý jako špunt, ale držel se statně. Ve skoku vznesena kritika špatného terrainu, příjezd na můstek příliš mírný a krátce před můstkem mez. Všichni skákači padali, jen jeden zůstal – pan ing. Steffens – stát. V jízdě překážkové /ploty, cesty, úvozy a meze/ se závodící pouštěli po ½ minutových přestávkách u startu, vše ostatní se dálo hromadně.

Opakuje se zapsaná kritika Pražáků; vše samá Praha, ale abychom sami závody pořádali, na to nejsme finančně dosti silní, neb výlohy a čestné odznaky obnášejí 50 zlatých.

15. února 1903 na výborovou schůzi oznamují vysočtí, že založili tam spolek, předsedou zvolen učitel J. Mečíř, mají 21 členů a žádají laskavě o půjčení stanov. A dostáváme se k zápisu kardinálnímu, historicky pro lyžaře nejvážnějšímu: 28. února 1903 přichází z Prahy návrh, by kluby naše: pražský, vysocký a náš, spojily se ve svaz, respektive bychom měli společný závodní řád a samostatnost oproti jiným svazům. Souhlasíme a očekáváme bližší návrh.