Z nich za zmínku stojí zejména největší ukrajinský lyžařský resort, který se do reality začal přenášet přímo z prken architektů před dvěma lety a ze zapomenutého, chudého horského kraje udělal centrum ukrajinských lyžařů (nebo možná zbohatlíků). Ti a případní další návštěvníci lyžují dnes na 50 km tratích vedených v odlesněných průsecích. V Bukovelu, kde se freeridu právě kvůli hustým okolním lesům moc nenajde, jsme strávili jen den, abychom se přesunuli do ukrajinského Chamonix -  Dragobratu.

Dragobrat je centrum ukrajinského adrenalinu – už cesta nahoru do vsi či spíše komunity je sama o sobě zkouškou, která proseje tvrdé od měkkých (když to malinko přeženu). Stoupá se údolním zářezem podél potoka po cestě necestě, kterou zdolají pouze gruzaviky nebo gazy. Náš gruzavik se skrz půlmetr nového sněhu drápal nahoru posledním stoupákem natřikrát… Ale dojel.

Dragobrat je tradiční lyžařské centrum pod nejvyššími ukrajinskými vrcholy, takže tam je k nalezení nekonečný prostor pro freeriding (nekonečno je míněno úměrně k velikosti tamních hor, Karpat, konkrétně Svidovecké Poloniny, z nichž nejvyšší vrchol Bliznica má 1883 metrů). Počasí moc nepřálo, ale na druhou stranu bylo dost času na to pochytit něco z tamní kultury. Nejvíce se prosadila vodka „Gorilka“, která se na Ukrajině pije nikoli po panácích, ale po lahvích. Snažili jsme se jí neodbýt, za což se nám holka odměnila krásnými chvílemi naplněnými zpěvem a tancem (pravda, některé kdo ví proč potrestala třeba krádeží boty, takže Martin chudák málem jel domů v přezkáčích…).

Kompletní report o tom, co vše se dá na Ukrajině s lyžemi či prknem dělat, přinese SNOW v říjnu 2007. Jako malý překrm přijměte alespoň pozvání do naší ukrajinské fotogalerie.

Více o lyžařských zájezdechj na Ukrajinu  na www.alpina.cz/ukrajina/.

Kačka před akcí