Proč to nejlepší? Tordrillo Mountain lodge je na Aljašce jediná svého druhu - heli lodge zcela mimo civilizaci na úpatí Tordrillo mountains. A zdá se, že momentálně tam jezdí všichni – Matchstick productions tam natáčeli svůj nový film právě v době našeho pobytu. Travis Rice tam míří se svým novým projektem v květnu a Red Bull Air Force nás střídali přímo na baráku. Prostě je to velmi atraktivní destinace.



Už vlastní přílet na lodge v mnoha ohledech nasvědčuje tomu, že tady se dělá freeriding a nikoli „jen“ lyžování v prašanu. Mají zde spoustu freeridových časáků, dvd s poděkováním od tvůrců a dokonce už na svých stránkách tvrdí, že se specializují na to, aby klientům splnili jejich lyžařská přání.

Nicméně už jsem zažil hodně heli všude po světě a podobná tvrzení beru s rezervou. Samotné ježdění ukáže – jací jsou guidové, kudy nás protáhnou a jakou míru svobody dostaneme. Bezpečnost nezmiňuju, jelikož tu považuji za samozřejmost.

První dva dny jsme na standby a čekáme, až přestane sněžit. Jako kratochvíle při čekání se zde dají vyzkoušet například zimní kola, běžky, sauna, střelba na terč z brokovnice, nebo AK47 atd. Třetího dne poprvé vylétáme do hor. Hlavní guide Greg Harms nám oznamuje, že obvykle začínají v přilehlejších oblastech, ale vzhledem ke špatné předpovědi pro zbytek týdne nás vezme rovnou do těch zajímavých oblastí (naštěstí nakonec se předpověď nevyplnila a prolítali jsme skoro celý předplacený balík).



Na jednom vrtulníku zde rotují obvykle 3 skupiny a při létání do vzdálenějších míst se kvůli rychlejšímu společnému přesunu využívá ještě letadlo. Na nás vyšlo toho dne právě letadlo. To je mimochodem taky moc krásný zážitek. Nejedná se totiž o žádný ultralight, ale o Beaver. Krásný starý stříbrný poctivý stroj s lyžinami, který uveze celou jednu skupinu i s vybavením.



Letěli jsme nad širokými rozeklanými ledovci, dokud jsme nepřistáli v půl metru prašanu na ledovci Pinot. Kolem se tyčily zasypané štíty hor, na které nás začal vrtulník s novozélandským pilotem postupně vysazovat.



Už první jízda byla bomba. Hluboký prašan, krásné svahy a hlavně obrovská svoboda. Náš guide Brad vždycky nahoře vysvětlil kudy pojedeme, na co si dát pozor a v případě rizika jen doporučil, abychom se drželi buď vpravo nebo vlevo od jeho stop. Tím to haslo. Jeď si kudy chceš, jestli sis to nakoukal. Dokonalé. Sám vyrazil jako první a obvykle udělal několik ski cuts, aby případnou lavinu sám poslal dolů do údolí a zanechal nám bezpečný svah. Postupně jsme se tedy posouvali v obtížnosti dál a dál. A pilot nás vysazoval na čím dál ostřejších hranách, na nichž kolikrát ani nemohl pořádně přistát, a tak třeba jen levitoval s jednou lyžinou zabořenou, než jsme se s matrošem vylodili (tzv. towin).



Po třech návštěvách Aljašky jsem dokonce poprvé stál na několika těch legendárních spines (vertikální sněhové hrany). Které jsou tu - na rozdíl od zbytku světa - prašanové. Prostě v menším to, co vídáváme ve videích.

Kdybych měl tenhle výlet shrnout a srovnat, tak musím říct, že to byly ty nejlepší terény, na jakých jsem lyžoval. Prováděli nás po nich profesionální guidi, kteří byli navíc výborní lyžaři a na svah koukali freeriderovýma očima. Takže pokud někdo vyhledává široké prašanové pláně, dokonalý servis a nechce o ničem přemýšlet, je pro něj ta pravá volba Kanada. Ale pro ty, kteří potřebují trochu víc samostatnosti a dobrodružství, je tady Aljaška, meta nejvyšší.



A ještě malá drobnost – mimo nejvyšší standard stravovaní a ubytování, který se na luxusní dovolené dá očekávat, nás tady moc mile překvapila nevyčerpatelná pípa s Plzeňským prazdrojem v ceně....

Díky Michale, Ríšo, Milane, Honzo a Jardo za super výlet.

Více informací a nabídka na rok 2015 na www.freeridecamps.cz