Zpoplatnění dálnic, běžné v jiných (ne všech) zemích, by běžný lyžař, jedoucí jednou-dvakrát za sezonu do Alp, asi moc neřešil, neboť desetidenní známka za 10 eur se v celém rozpočtu takové lyžovačky pohodlně ztratí. Jenže revoluční návrh zahrnout do placení silnice úplně všechny by citelně postihl pohraniční území, kde dosud kvete čilý přeshraniční ruch. Pro horská střediska na bavorské straně Šumavy by to zřejmě byla hodně velká rána, Češi tam už dávno jsou silnou cílovou skupinou. A co výlety mimo zimní sezonu, zejména v létě?

Bičem na náš ne nejmladší vozový park je skutečnost, že vozy zprovozněné před 1. 7. 2009 platí za „staré“, sazbou celoroční známky znevýhodněné. Za takový diesel, typicky zhruba dvoulitrové Octavie, Passaty či Mondea, by vycházela cena 112 eur. A to už je „výhodné“ jen pro hodně častého uživatele tamějších silnic.

Kromě těchto běžně popisovaných problémů vidím ještě další. Jakmile velké vůdčí Německo začne zpoplatňovat všechny silnice, za jak dlouho se přidají i další, nás nevyjímaje? Vlastník auta už dnes platí za všechno jako mourovatý, to všichni známe. Mnohem bohatší Němec tím ale – zatím, varují někteří kritici – postižen nebude, známka se mu má vykompenzovat snížením Kfz-Steuer, silniční daně. Jenže my, s naší kupní silou či spíše slabostí, každé takové inovativní přitažení šroubů odskáčeme mnohem citelněji. Když i v Německu jde z 50 miliard, celkově získaných od řidičů, na vlastní silnice jen něco přes sedm, jak to asi je a bude u nás?

Lyžování by se tak stalo ještě dražší kratochvílí, aniž by se cesta za ním nějak znatelně zpříjemnila. A to i bez toho, aby se naši centrální bankéři usnesli, že euru to nejvíc sluší u třiceti korun.

Stahovat kalhoty dávno předem nemusíme, vše je zatím nejasné. Ale pragmatista ví, že co si Němci usmyslí, v současné EU nejspíš nakonec i prosadí. Silnější pes... přece to známe. Vždyť i ten fotbal furt vyhrávají.