Historie

Z prvních, dnes již zažloutlých termínových listin můžeme vyčíst, že úvod sjezdařských SP se odbýval pravidelně na začátku prosince na prověřených tratích ve Wengenu, Oberstaufenu, nebo Grindelwaldu, ale počínaje rokem 1968 nejčastěji ve Val d´ Isére, kde mělo Kritérium 1. sněhu již předchozí respektovanou tradici. S ohledem na snahu posunout úvodní kapitoly SP do listopadu, případně až do října (FIS zde postupně podléhala nátlaku firem), přestaly alpské tratě v nadmořské výšce pod 2 000 m vyhovovat a roli pořadatelů prvního závodu postupně přebírala střediska položená daleko na severu, nebo místa disponující přiměřeně dostupnými tratěmi ve vysokých polohách na ledovcích vybavených nezbytnou infrastrukturou.

Od počátku osmdesátých let se tak „bílý cirkus“ v listopadu často stěhoval do Skalistých hor a od roku 1993 se téměř pravidelně rozdělovaly první pohárové body již na konci října na alpských ledovcích Grande Motte (Tignes) a na již zmíněném Rettenbachferneru. Zde byl tedy loňský závod vůbec poprvé odvolán, nikoliv však pro nedostatek sněhu, jak uvedla některá média, ale vzhledem k teplotám vysoko nad nulou a dešti, který skrápěl Alpy i v nejvyšších polohách.

Vážné obavy

Shodou okolností den po neuskutečněném nástupu do nové pohárové sezóny (30. října 2006) publikoval britský ekonom sir Nicholas Stern sedmisetstránkovou studii o neblahých důsledcích globálního oteplování, která zaujala veškerá media. V téže době uvedla premiérová kina neobvyklý dokumentární film Nepříjemná pravda, zachycující přednášku bývalého amerického viceprezidenta Ala Gorea o globálních změnách podnebí. V obou případech se jednalo o vážná varování před katastrofálními následky, jaké může mít globální oteplování způsobené nezodpovědnou lidskou činností.

Souvislost mezi široce diskutovanou otázkou a problémy s uspořádáním závodů SP lyžařů a snowboardistů se tak přímo nabízela. Protože byly následně rušeny a překládány i klasické závody v zavedených prosincových termínech (sjezd a superkombinace mužů ve Val d´Isére a další), vyjadřovali na veřejnosti obavy o budoucí osud takových závodů, konaných před hlavní středoevropskou zimní sezónou i sami závodníci a trenéři, údajně přes zákazy výrobců lyžařské výzbroje.

Zde je namístě připomenout, že nejméně ve dvou případech nebyly důvody k panice. Na ledovci Rettenbachferner stačilo, aby zde byl termín premiéry SP stanoven o několik dní později a závod mohl probíhat za optimálních podmínek na regulérní promrzlé pistě. Pak uplynul měsíc, závodníci se vrátili z kanadsko-americké série a Val d´Isére bylo skutečně bez sněhu. Závod mužů musel být odvolán. Hned nato se však na celou oblast snesla metrová sněhová pokrývka a ženy mohly měřit své síly na sjezdovce OK bez omezení. Spíše než o následcích globálního oteplování bylo možné tentokrát hovořit o momentální nahodile nepříznivé situaci.

Absurdní souvislosti

S nepodařeným rozjezdem pohárových závodů byly spojeny i zdánlivě absurdní souvislosti. V den, kdy se nemohl konat X. ročník závodu v obřím slalomu ve výšce 3 000 m n. m. (Sölden), proběhly při teplotě okolo +10 °C  k všeobecné spokojenosti sprinty SP běžců na nábřeží řeky Rýn v centru Düsseldorfu. O dva měsíce později, na přelomu roku, byla zahájena nová atraktivní Tour de Ski namísto na novoměstských tratích, které byly ve výšce 700 m n. m. téměř bez sněhu, na ploše mnohem níže položeného mnichovského olympijského stadionu. Technický sníh vyrobený v prvém případu v mrazivé atmosféře nedaleké skihaly (4 000 m3) stačil k pokrytí několikasetme­trových okruhů a závody na takovém koberci splnily svůj účel, i když ten v Mnichově se nesetkal s očekávaným zájmem diváků.

Odpověď na otázku, zda je toto cesta, po které by měly jít subkomise FIS při sestavování budoucí termínové listiny SP, je prozatím jednoznačná. Krátké sprinterské okruhy a snad i některé skokanské můstky lze při možnosti výroby technického sněhu takto uzpůsobit pro konání. Naopak vytrvalostní závody v běhu a soutěže v alpských disciplínách, vzhledem k požadovaným parametrům tratí, budou pro pořadatele zřejmě ještě dlouho sázkou do loterie. Byly to ovšem nákladné a riskantní podniky i v minulosti, ohrožované nedostatkem sněhu, nebo deštěm, ale i mlhou a vichřicemi. Vše nasvědčuje tomu, že pojištění těchto akcí bude do budoucna nezbytnou podmínkou.

Ruská cesta?

Zatím vše nasvědčuje tomu, že FIS nehodlá od stávajícího modelu termínového kalendáře SP ustoupit, ale určité změny připouští. V polovině prosince se k tomu vyjádřil na stránkách nejčtenějšího rakouského týdeníku News prezident tamějšího lyžařského svazu a člen předsednictva FIS Peter Schröcksnadel: „Proč neděláme žádné závody SP v Rusku? Tam je již na začátku zimy dostatek sněhu a také teploty klesají málokdy pod -10 °C. (V listopadu a prosinci komplikují v Kanadě a ve Skandinávii situaci extrémní mrazy – pozn. aut.). Kromě toho jezdí na lyžích spolu s prezidentem Putinem a moskevským starostou Lužkovem stále více samotných Rusů.“

Přijetím takovéto tendence by ovšem FIS musela hodit přes palubu některé z kmenových organizátorů závodů SP v alpských zemích. Schröcksnadel proto dodává: „Zatím je to jen úvaha, o které mluvíme v pracovní skupině FIS v souvislosti s budoucností SP.“ A my si dovolíme doplnit: Nehledě na samotnou organizaci závodů, nároky na přípravu a zajištění pohárových tratí pro sjezdaře jsou dnes takové, že „ruská cesta“, alespoň pro alpské disciplíny, nebude řešením pro nejbližší ročníky SP.

My a světové soutěže

V posledních letech prokazovaná vysoká výkonnost čs. reprezentantů téměř ve všech lyžařských disciplínách a ověřené schopnosti pořadatelů v Novém Městě na Moravě, v Liberci, v Harrachově a ve Špindlerově Mlýně dávají určitou naději (co se týče Liberce, je to jistota), že v příští sezóně opět zavítá do těchto míst světová lyžařská elita. I tentokrát bude pověření uspořádáním závodů SP ze strany FIS pro české lyžování velkým uznáváním a vyslovením důvěry a pro pořadatele, s ohledem na tristní průběh letošní zimy, velkou starostí. Novoměstští a Harrachovští už si prožili těžké chvíle, ve kterých museli v prosinci r. 2006 odvolat celé měsíce připravované závody SP. Ve Špindlerově Mlýně by letos na počátku ledna, což je uvažovaný termín pro slalomy žen ve Sv. Petru v příštím roce, nemohl proběhnout ani závod žáků. Pokud se tedy FIS nezalekne nízké polohy a naše střediska se objeví v termínovém kalendáři SP pro sezónu 2007/08, bude to mj. vyžadovat doladění výkonných zasněžovacích technologií a jejich preventivní aktivaci od prvních mrazivých dnů i nocí. Spoléhat na přírodní sníh by byla nezodpovědná lehkomyslnost, což samozřejmě platí i pro ostatní naše lyžařská střediska.

Liberecké starosti

Poněkud specifická a lze říci, že vážnější situace nastane v okolí Liberce. Jako prověrka připravenosti na uspořádání Mistrovství světa v roce 2009 bude pod Ještědem v únoru příštího roku uspořádána série závodu SP ve všech klasických lyžařských disciplínách. Pro tento účel byly v říjnu r. 2006 zahájeny rozsáhlé stavební práce ve stávajícím skokanském areálu a na rozlehlých pastvinách v těsném sousedství městské čtvrti Vesec. Po jejich dokončení letos na podzim zde bude proinvestována zhruba půlmiliarda korun. Zatímco skokani se utkají na můstcích známých parametrů, vybavených novým zázemím, běžce čeká ve Vesci zcela nový komplex progresivně koncipovaných tratí, z nichž nejdelší okruh bude měřit 7,5 km. Po dokončení bude Liberec disponovat jedním z nejmodernějších areálů vybaveným výkonným zasněžovacím systémem, parkovišti, provozními objekty i tribunou pro 1 400 sedících diváků. Předmětem diskuze může být poloha tohoto běžeckého stadionu nalézajícího se ve výšce okolo 400 m n. m. Průběh letošní zimy na Liberecku pochopitelně organizátorům MS 2009 klidu nepřidává. Převládají zde teploty okolo +5°C, nemrzne ani v noci a sníh leží v polovině února až od 600 m výše. Jako mohou být jinde již zmíněnou sázkou do loterie převážně organizační práce spojené s přípravou vrcholných lyžařských soutěží, v Liberci jsou sázkou do loterie mnohamilionové investice. Nezbývá než doufat, že následující zimy potvrdí, že ta současná je pouhou, i když z pohledu lyžařů a těch, kteří jsou na lyžování existenčně závislí, velice nepříjemnou epizodou v historii středoevropského klimatu.