Les Sybelles krok za krokem (1. díl): neznámý francouzský obr

Les Sybelles krok za krokem (2. díl): Le Corbier a ostatní stanice



13.srazhst-1

Le Corbier

Z lyžařského pohledu je Le Corbier nejvhodnější ubytovací stanicí při návštěvě Les Sybelles, a to hned z několika důvodů. Jde především o stanici, která je díky své poloze relativně nejlepším výchozím bodem pro poznávání celé lyžařské oblasti a všech jejich čtyř větví tratí a lanovek. Dále se také jedná o stanici, která nabízí naprosto ukázkový francouzský ski in–ski out, protože drtivá většina rezidencí i chaletů se nachází přímo na dojezdu tratí. A navíc, tratě nacházející se přímo nad Le Corbier patří z pohledu sportovního lyžaře k těm nejlepším, nejnáročnějším a s největším převýšením (přes 760 m) z celé oblasti.

Většina místních ubytovacích kapacit, mezi kterými se vypíná několik z velmi daleka viditelných (mj. až ze Tří údolí) panelových věžáků, se nachází nad příjezdovou cestou, která dále pokračuje do La Toussuire. Největší centrální rezidence jsou uvnitř navzájem propojeny labyrintem nákupní galerie s obchody a restauracemi. Velmi kvalitní, klidné, na francouzské poměry velké a moderně vybavené ubytování a přitom v rozumné cenové relaci, nabízí chalety na začátku střediska, u lanovky Grand Crozat, kde je v přímo v centrální rezidenci i venkovní vyhřívaný bazén.

Místní lyžařský areál není příliš geograficky rozsáhlý, ale je vcelku kompaktní. Většina tratí se nachází na svazích vrcholu Pointe de Corbier (2 265 m), přičemž pravá polovina areálu s několika dlouhými a skutečně poctivými červenými a jednou černou nabízí výrazně náročnější a pro sportovní lyžaře zajímavější tratě než pohodovější levá strana, kde převažují modré a zelené sjezdovky rodinného charakteru. Drtivou většinu tratí obsluhují sedačky, kterých je zde v hlavním sektoru celkem šest, ale bohužel, zatím jen jediná rychlá. Ta zpřístupňuje ty nejzajímavější a nejnáročnější sjezdovky a jako jediná vás vyveze přímo od ubytování až na vrchol. A také pouze u ní občas narazíte na přeci jen větší koncentraci lyžařů.

Ostatní lanovky jsou pomalé sedačky se zcela minimálním lyžařským provozem, a to i na přilehlých sjezdovkách. V levé, méně náročné části areálu, se nachází větší počet vleků, ale těmto se lze případně vyhnout použitím krajní sedačky. Pomocí vleků a zelenomodrých sjezdovek je zpřístupněn také hřeben mezi Le Corbier a Saint Jean d´Arves, kam dolů vede podél pomalé čtyřsedačky pohodová modrá.

Z vrcholu Pointe du Corbier je možné se oboustranným hřebenovým (a také vcelku dlouhým a nudným) přejezdem pomocí pom a po plochých modro-zelených tratích dostat na vrchol L´Ouillon (2 431 m), kde se sbíhají větve tratí všech čtyř hlavních podareálů a odkud je možné vyrazit dále za poznáváním celé oblasti. Podél nadvakrát zalomených pom se také nachází místní velmi rozsáhlý snowpark.

Na pravé straně areálu je možné se ještě dostat propojovací sedačkou přímo nad La Toussuire, ale toto propojení bývá zjara už jen jednosměrné, protože kvůli jižní orientaci místní návratové modré sjezdovky patří tato mezi ty, které bývají uzavřeny pro nedostatek sněhu nejdříve.

La Toussuire

La Toussuire je druhou velkou ubytovací stanicí. Tato je rozlehlejší než La Corbier a nenabízí tak bezprostřední přístup na sjezdovky. Nachází se na dně ploché údolní mísy, okolo které se ze tří stran zvedají vrcholy s vějířem tratí, které sbíhají nad La Toussuire. I zdejší ubytovací kapacity tvoří ve většině typické francouzské paneláky, ale i zde již vyrostlo velké množství menších moderních rezidencí a chaletů s kvalitnějším ubytováním.

La Toussuire nabízí především svahy menší náročnosti modré a zelené barvy, ale i několik velmi pěkných červených tratí, kdy mix sjezdovek všech barev je pravidelně rozeset po stěnách zdejší „mísy“. Místní tratě mají ve většině výrazně menší převýšení než svahy sousedního Le Corbier, kdy toto je obvykle mezi 300–450 m. Nejlepší červené sjezdovky stékají z nejvyššího místního vrcholu Téte de Bellard a ve své spodní části přechází postupně do barvy modré a na centrálních dojezdech až zelené. Výhodou zdejších svahů v levé části areálu je jejich orientace severním a východním směrem, kdy tyto tak nejsou vystaveny slunci jako sjezdovky na pravé straně areálu, a tudíž i na jaře vydrží dlouho ve vynikajícím stavu.

La Toussuire nabízí z místních areálů nejmodernější přepravní zařízení, protože tři rychlé sedačky obsluhují všechny páteřní svahy ve střední a levé části areálu. Tyto sjezdovky a lanovky také patří k těm nejvíce vytíženým v rámci celých Les Sybelles, ale v alpském kontextu se jedná stále těžký podprůměr co do hustoty lyžařů. Čtvrtá rychlá sedačka ještě směřuje k přejezdovému vrcholu L´Ouillon, na který se lze dostat pomocí krátkých vleků a modrých sjezdovek, které překonávají menší údolíčko.

Pravá strana areálu La Toussuire se dvěma vleky a dvěma pomalými sedačkami je obvykle téměř prázdná, ale za sjetí rozhodně stojí dvě nádherné sportovní červené tratě z vrcholu Grand Truc (2 209 m). Bohužel přístup k příslušné lanovce, stejně jako návrat do středu areálu, je pouze nudným plochým údolním přejezdem místy stěží vůbec zelené barvy. Odměnou za to vám ale budou naprosto prázdné svahy.

Z vrcholu Grand Truc je také možné sjet červenými sjezdovkami až o 900 m níže do Les Bottieres, kde lyžaře můžete počítat skutečně pomalu v jednotkách za hodinu. Návrat zpět do La Toussuire zajišťují dvě návazné pomy. Bohužel i tyto (nezasněžované) svahy patří k těm nejníže položeným, takže také k těm, které bývají s nástupem jara nejdříve uzavřeny. Z těchto svahů je také nádherný výhled do údolí Maurienne a na městečko Saint Jean (a místní obrovskou hliníkárnu).

Saint Sorlin d´Arves

Tato stanice je třetí větší místní ubytovací základnou a charakterem svých rezidencí už nepůsobí v krajině tak brutálně. Tyto jsou zde mnohem menší a jejich většina se nalézá podél páteřní modro-zelené dojezdové sjezdovky a dodávají středisku mnohem vesničtější ráz, než je tomu u dvou již popsaných.

Místní lyžařský areál je dvoupatrový, kdy první, nižší patro, tvoří především svahy z vrcholu La Balme (2 240 m), zatímco druhé tvoří tratě vinoucí se z nejvyššího bodu oblasti, vrcholu Les Perrons (2 620 m), odkud zpět do střediska vedou místní nejdelší sjezdovky s převýšením přes jeden kilometr. A podobně jako v ostatních místních stanicích, i zde lyžař nalezne pestrý mix sjezdovek všech čtyř barev s tím, že ty nejlepší a nejnáročnější tratě se nacházejí přímo nad střediskem pod oběma hlavními větvemi lanovek.

Tato část areálu prošla v posledních letech zásadní modernizací, kdy především na svazích La Balme došlo k obměně vleků za lanovky, takže nyní zde z nedávných sedmi vleků již zůstal jen jediný, což výrazně tuto část areálu zatraktivnilo. Dnes se tak v areálu nalézají již čtyři rychlé lanovky, z nichž dvě vyvážejí lyžaře přímo ze střediska. Jedna na vrchol La Balme, druhá pod Les Perrons. La Balme s více než desítkou kratších svahů všech obtížností je vcelku opomíjená část areálu, která leží dosti stranou a na samém okraji oblasti a i zdejší sjezdovky patří k těm nejméně vytíženým, přestože svou náročností patří k tomu nejlepšímu v celých Les Sybelles.

Většina lyžařů, zvláště těch, kteří přejíždí do Saint Sorlin z jiných částí oblasti, se totiž soustředí na páteřní svahy pod Les Perrons, které díky své nadmořské výšce zaručujií nejlepší sněhové podmínky. Tuto část areálu obsluhuje již zmíněná rychlá sedačka ze střediska a ve vyšším patře další dvě sedačky, z toho jedna rychlá. Zdejší svahy jsou mimo plochého a vcelku úzkého dojezdu do střediska a vyloženě cvičné placky Rouet podél vleku z těch náročnějších a také nejvytíženějších. Zřejmě nejfrekventovanější sjezdovkou v celé oblasti je páteřní a velmi svižná modrá Combe Balme. Bohužel, horní část těch nejlepších svahů obsluhuje stále jen pomalá sedačka. Propojení obou hlavních částí zdejšího areálu – La Balme a Les Perrons, zajišťuje již místo pomy také sedačka, sice pomalá, a dvě pohodové modré sjezdovky.

Lyžařskou spojnicí na oblast Les Sybelles je z vrcholu Les Perrons velmi pěkná a sportovní modrá s nádechem červené Vallons do přejezdového sedla, která i díky své severní orientaci, vcelku konstantnímu sklonu a solidnímu převýšení patří k těm nejlepším sjezdovkám v oblasti. Tato slouží prakticky pouze jako spojnice mezi jednotlivými částmi areálu, protože není přímo dosažitelná lanovkou. Návratová lanovka ze sedla z ostatních částí Les Sybelles totiž končí na výrazně nižším vrcholku Petit Perron (2 271 m), ze kterého se do Saint Sorlin dostanete modrým přejezdem.

Na centrální křižovatku, L´Ouillon, vede ze sedla dlouhá rychlá sedačka a z vrcholu zpět do sedla čtyři sjezdovky sice tří barev, ale v reálu se z velké části jedná o pohodové modré. Při návratu směrem na Le Corbier lze místo zdlouhavého hřebenového přejezdu využít v odpoledních hodinách také skibusové spojení do Saint Jean d´Arves, kde se pak do cílové stanice dostanete pomocí jediné lanovky.

Saint Colomban des Villards

Tato okrajová část areálu je velmi specifická, protože se nalézá na úbočí podlouhlého hřebene mezi vrcholkem L´Ouillon a údolní vesničkou St. Colomban des Villards. A právě tento sjezd je tím nejdelším a s největším převýšením, který můžete v Les Sybelles absolvovat, i když možná až jeho polovinu tvoří modro-zelené přejezdy. Jednoznačnou devizou této části oblasti je téměř absolutní a těžko představitelná liduprázdnost tohoto místního areálu. Les Sybelles je obecně proti velikostně srovnatelné alpské konkurenci poloprázdné, ale tento místní areál je zalidněn ještě o řád níže.

Zdejší areál mimo údolních cvičných svahů tvoří tři pomalé lanovky a dvě pomy. A vzhledem k podélné orientaci údolí a výraznému převýšení jeho koncových částí je také bohužel polovina místních sjezdovek pouhými propojováky a traverzy jedním či druhým směrem. Ale přesto zde naleznete několik zajímavých tratí červené a modré barvy, kdy především ty, které leží mimo hlavní přejezdové trasy (Téchette, Conches) si díky téměř nulovému zájmu lyžařů uchovávají špičkovou úpravu po celý den.

Jednoznačně nejlepší místní sjezdovkou, možná i v rámci celé oblasti, je červený sjezd z vrcholu Ormet (1 700 m). Jedná se o přímou a ostrou červenou trať s téměř konstantním sklonem, bez jediné odpočinkové pasáže, navíc s velmi zajímavým s převýšením 600 metrů, která se už celá nachází v pásmu lesa. Tato sjezdovka je obsluhována pomalou čtyřsedačkou a návaznou pomou, kdy především v horní části trati zřídkakdy potkáte jiného lyžaře a v její dolní části je napočítáte málem na prstech jedné ruky. Místní černá je náročný a neupravovaný svah, který končí u příjemné a poklidné hospůdky, kterou doporučuji k pohodovému posezení. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejníže položenou část Les Sybelles, k tomu lyžaři velmi málo navštěvovanou, jde také o tu část, která bývá uzavírána nejdříve, a to již na konci března.

Ničím zajímavá oblast, nebo vlastně trhák?

Les Sybelles nevyniká v žádném náročnými lyžaři sledovaném kritériu. Místní sjezdovky jsou v průměru spíše méně náročné, kratší, s menším převýšením a na francouzské poměry leží v nižší nadmořské výšce. Přepravní zařízení jsou z převážné části stále pomalé lanovky a vleky. I vzájemné propojení dílčích areálů nesnese srovnání s nedalekými špičkovými středisky. Ani z marketingového hlediska zde nenaleznete žádný zásadní trhák v podobě ledovce, vyhlášené náročné tratě, technické, přírodní nebo jiné zajímavosti.

Přesto může být tato oblast z některých hledisek pro naše lyžaře zajímavá. Tím zásadním je určitě cena. Vzhledem ke geografické pestrosti a rozloze celé oblasti, kvalitě a velikosti ubytování a přístupu z něj na sjezdovky zde návštěvník nalezne naprosto unikátní a málokde jinde (a to nejen ve Francii) dosažitelný poměr cena/výkon.

Z mého pohledu je tím hlavním trumfem především atmosféra zdejšího lyžování. I zde lze sice najít betonové pomníky industriálního pojetí lyžování v podobě megalomanských ubytovacích kapacit, ale ve chvíli, kdy opustíte ubytovací stanice, se ocitnete v naprosto jiném světě. Ve světe z velké části poloprázdných až zcela opuštěných svahů, daleko od ruchu jakékoliv civilizace, kde provoz na místních sjezdovkách zvláště v okrajových částech areálu po celý týden připomíná spíše český vesnický vlíček v pracovní den dopoledne, než jeden z největších alpských lyžařských areálů.

Zcela určitě se nejedná o oblast, kterou bych doporučil náročným sportovním lyžařům, protože i když i zde lze nalézt zajímavé a obtížné tratě, tak jejich délka, převýšení, relativní počet nebo dostupnost zdaleka nedosahuje na úroveň středisek, která jsou tímto vyhlášená. Ale naopak, pro méně náročné nebo lyžařsky zdatné návštěvníky, rodiny s dětmi nebo ty, kteří rádi poznávají rozsáhlé lyžařské prostory a jejich veškerá zákoutí, jsou Les Sybelles určitě vhodnou a zajímavou volbou.