Před 15 lety, 29. ledna 1994, nezvládla dojezd závodu v super-G a náraz o sloupek s fotobuňkou se jí stal osudným. Událost o to tragičtější, že Uli byla jedinou mámou ve světě vrcholové ženské sjezdařiny. Dceru Melanii měla pod srdcem už při svém zlatém mistrovském závodě. Tentokrát se jejich cesty navždy rozloučily.
Velká diskuse o důvodech žádného konkrétního viníka nepřinesla. Ulrike se stala jednou z obětí krásného, avšak zároveň nebezpečného sportu. I její tragédie přispěla ke zvýšení bezpečnosti a k tomu, že v posledních letech už zlé pády k těm nejhorším následkům nevedou.