Víno a pivo jsou historické nápoje s tisíciletou tradicí. Ve starém Řecku mělo víno i mystickou funkci okna k nahlédnutí do nadpozemských sfér a svého boha Dionýsa. Křesťanství se k užívání alkoholu staví poměrně smířlivě, například zcela nadčasovými slovy apoštola Pavla „Nic nám není zakázáno, ne všechno nám však prospívá.“ Překvapivě pragmatický je i Starý zákon, když v Příslovích definuje důležitou roli alkoholu jako prostředku smíření se slzavým údolím pozemské existence: „Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.“ Jak současné!

Legální a etablovaná droga

Historie pití piva a vína coby „bezpečného“ nápoje v dobách vody hygienicky nespolehlivé vytvořila předpoklady pro to, aby alkohol, včetně pozdějších silnějších a rafinovanějších podob, zůstal součástí naší kultury. Logicky vznikla i některá omezení, zejména věkové, i pro určité činnosti, například řízení motorových vozidel. Pokus o zákaz čili prohibici, například známý z USA 1917 až 1933, selhal.

Přijímání alkoholu nahrává i skutečnost, že jej nelze paušálně označit za škodlivinu. Ve svých počátcích destiláty platily za lék a prodávaly se v apotékách. Dodnes přece platí kvalitní domácí slivovice za nepřekonatelnou dezinfekci v zemích s nezaručenou hygienou. Také kladný vliv velmi střídmého pití kvalitního vína se má za prokázaný. Koncentrovaný alkohol býval stovky let dávkou vojákům před bojem i pro zapomnění. A dovedeme si představit, jak by bez alkoholu vypadaly moderní hudba, literatura, poezie, malířství?

Odlišně se ke konzumaci alkoholu staví jiné kultury, například islám nebo buddhismus, ale pro lyžování je rozhodující přístup euroatlantické civilizace, pro nás středoevropský a speciálně český. Naše (česká) společnost je vůči alkoholu značně vstřícná. Svědčí o tom plošná dostupnost nápojů v maloobchodní síti i konzumované množství, jímž se řadíme na přední místo na světě. Přesto je tento vstřícně zelený strom života v rozporu s šedivě přísnou teorií neboli legislativou. Ta je vůči alkoholu značně tvrdá, jak víme coby řidiči i ze Zákoníku práce.

Jsou země, kde pracovní právo tak neúprosné není, zákon tam obecně alkohol ani při výkonu práce nezakazuje a regulaci zajišťují zákony bezpečnostní a kolektivní smlouvy. A tak třeba nemají nula promile ani řidiči z povolání. Šoférům neprofesionálům zapovídá alkohol absolutně jen menšina zemí. Naopak nově (srpen 2012) platí ve zcela jiném kulturním okruhu Thajska, že pod vlivem alkoholu nesmí být v autě nikdo z pasažérů.

Představa, že alkohol, drogu historicky etablovanou, legální, do fungování společnosti dávno integrovanou, postavím při lyžování – zábavě ve volném čase – mimo zákon, případně na ni budu aplikovat filozofii předpisů dopravních či pracovněprávních, se mi v naší geografické oblasti jeví nereálná, ba až pošetilá.

Jako pilot airbusu

V zájmovém vzduchoprázdnu by zřejmě bylo možné doložit, že pohyb na lyžích bez alkoholu či s jeho hranicí je bezpečnější, neboť by nesnižoval lyžařovy důležité schopnosti (reakce, koordinace, rovnováha, vidění). V praxi ale na tom neexistuje dostatečný zájem – politický, společenský, ekonomický – a příslušná objednávka. A naopak, silný může být zájem opačný. Stačí si vzpomenout, jaká šílená čísla ztrát za každý den české podzimní metanolové prohibice vyskakovala a jak až hystericky se spěchalo s uvolněním prodeje.

Alkoholová lobby je mocná. „Pivo k fotbalu jednoznačně patří,“ odmítla diskutovat FIFA, hájíc svého sponzora Anheuser-Busch. Pro fotbalové MS 2014 v Brazílii převálcovali i tamější zákon, při fotbalu prodej piva zakazující. Analogicky, nelze hlásat, že obdobně patří alkohol i k zimní dovolené na horách a k lyžování? Jestliže většinou smějí určité množství alkoholu řidiči, bylo by absurdní nedovolit to rekreujícím se lyžařům. Znamenalo by to, že jízda na lyžích je nebezpečnější než jízda autem? Chce snad někdo spojit lyžařskou zábavu s takovým stigmatem? Jak budete „prodávat“ lyžování, pozicovat je a lákat nové zájemce z lyžařsky rozvojových zemí na tak nebezpečnou činnost, že je nutné mít helmu jako voják v boji a zákaz pít jako pilot airbusu?

Jak by bez alkoholu fungovala gastronomie na horách a vůbec celý horský byznys? Přežila by vůbec? Přinejmenším mnohem hůře než dnes. Hory si přitom v silné konkurenci nemohou dovolit žádné ztráty – peněz ani lidí ochotných je utrácet. Chcete postrašit? Žádný problém

I když se dost zjednodušeně nabízí paralela „jízda autem = sjíždění na lyžích“, neexistuje pro lyžování dostatek použitelných tvrdých dat. Výskyt alkoholu při dopravních nehodách je dlouhodobě poměrně dobře zdokumentován, u lyžování nikoli. Médii poletují divoce odlišná čísla nepříliš spolehlivého původu, ale na žádný relevantní a obhajitelný průzkum se standardní metodikou se neodkazuje. Bez dat a s neučitými pojmy jako „pít alkohol“, „tři a více panáků“ nebo „při lyžování“ nelze vytvořit nic lepšího než zcela obecnou proklamaci, cíleně tendenční text nebo čtivý novinářský slint.

Nechybí jenom čísla a fakta. Není ani jasné, zda je alkohol při lyžování opravdu problémem. V mezinárodním kontextu najdeme bezstarostné výroky o pouhém procentu problémových návštěvníků, ale také horor ve znění „až 83 % Čechů lyžuje pod vlivem alkoholu“ a různá tvrzení a čísla mezi tím. Když se jim ale trochu podíváte na zoubek, neobstojí – viz infobox.

Ano, i takhle se to dělá. Když najdete zdroj, v jehož zájmu je dodat čísla vysoká (žije z dotací, grantů, tedy problém, proti němuž bojuje, musí být co nejvážnější), dostanete je. Když naopak (turistický region se nechce prezentovat jako eldorádo opilců), také. Až tedy zase někdy narazíme na zdánlivě seriozní údaje, avšak pouze interpretované médii, buďme ve střehu. Pokaždé.

Působení alkoholu na člověka je nastudované a popsané. Všechna známá negativa platí i při lyžování. Sjíždění je činností pohybově dost náročnou. Potřebujeme při něm schopnosti, jež alkohol omezuje.

Co je ještě lyžování

Jenže abychom neutonuli v obecnosti: „lyžování“ je naprosto rozplizlým pojem. Vejde se do něj vše od turistické chůze přes pomalé sjíždění na loučce až po sportovní jízdu v brankách, volném terénu, snowparku či kondiční bruslení nadoraz. I sjíždění je různé. Klouzání a postávání si žádnou extra reakci a rovnováhu nenárokuje. Nedopřát těm nenáročným podobám pivo po obědě by zjevně bylo tažení kanónem proti špačkům. Naopak jízda sportovní, závodní, rychlá, přibližující se jezdcovým hranicím chce maximum. Jenže takových lyžařů je ubývající menšina. Lyžování je stále vzácněji srdcovým, sportovně pojímaným hobby a stále častěji jen jednou z řady nabízejících se zábav. Většina lyžařů už spíš jezdí na hory než lyžovat. Tedy všestranně si užívat.


Ani efektní „průzkum“ Direct nezachránil

Hned na začátku ledna 2012 se objevila ideálně načasovaná zpráva pojišťovny Direct. Úderná informace („až 83  % Čechů lyžuje pod vlivem alkoholu“) pronikla do všemožných médií a vyhledávačů. Třicetiletá mluvčí, bakalářka přes bankovnictví, horlivě poučovala národ o negativech alkoholu při lyžování. Pofiderní akci, nazývanou „průzkumem“ i „anketou“, prý mezi 321 respondenty na pražských ulicích v prosinci 2011 – bez jakékoliv záruky, kdo koho kde a zda vůbec oslovoval – jsme okomentovali i v diskusi na snow.cz. Už tehdy upozornil Radek Holub, že hlavním cílem akce může být zviditelnění pojišťovny. Bombastickou statistiku sice média zaznamenala a metodou copy&paste rozšířila, ale půl roku poté pojišťovna přestala nabírat klienty a zahájila řízený ústup z českého trhu.


Borci po opici

Tato skutečnost je ale ošidná. Kdybyste opili prvních třicet ze Světového poháru, i s 1 ‰ v krvi pojedou líp než střízlivý průměrný smrtelník. Z mládí pamatuju borce z české špičky, kteří na nevýznamných závodech dokázali dojet nejhůře do tří i po hodně drsném flámu. Byť pak třeba za cílem padli, ba zvraceli.

Neboli:   Čím víc umím, tím méně alkohol moji jízdu, nebudu-li frajeřit, poznamená. A naopak. Jenže mnohem častěji se nadmíru napije slabší lyžař-nesportovec, hledající hlavně zábavu, ne výkon. Když mu těch 0,5 až 0,8 promile na jedné straně odbourá zábrany a posílí sebevědomí, na druhé nabourá koordinaci, rovnováhu, periferní vidění a zpomalí reakce, co vznikne? Takový prostě nemá na to, aby se přiopil a k tomu ještě jezdil! Pro jakžtakž jízdu potřebuje to všechno málo, co zatím umí. Jinak vypadá i působí jako jelito, navíc nebezpečné. Bohužel se zdá, že právě prosťáčci s nevalným IQ, lákaní do Alp na zábavu s levným chlastem, tam vytvářejí nejvíc problémů. Ubytuju je levně, navnadím třeba večerní happy hour s pivem jen za euro a o peníze je stáhnu u barového pultu. Po jedné noci v Soldenu při zahájení WC tam už nikdy nepáchnu, bandy řvoucích ožralů mi ho totálně zhnusily.

Nebudu ale mazat med kolem huby ani lyžaři okolo průměru. Ani on by si při své průměrné jízdě neměl alkoholem snižovat schopnosti, tak dobrý není. A zbývající nadprůměr? Tipl bych si, že s ním jsou v tomto ohledu nejmenší problémy. Kdo dá až 250 euro za skipas, aby si opravdu zajezdil ve špičkovém středisku, přece ty cenné dny neprošustruje v hospodě.

Ergo: vylyžuj se dopoledne. Dobře, dej pak vydělat hospodě, ale na lyže už nelez! Sjeď dolů lanovkou nebo rozbal après-ski až na dolní stanici, odkud do hotelu už doklopýtáš nebo dojedeš skibusem. Svým způsobem je to lepší než pařit do noci, neboť zbyde víc času na odbourání alkoholu (6–9 g/hod., tedy asi 0,1‰/hod.).   I ten dobrý borec po opici, který nakonec dojel na stupně vítězů, zvládl jen minutový výkon a i ten mu někdy dal zabrat. Po pauze s vydatnějším alkoholem tedy nemá smysl počítat s nějakým větším ježděním. Nejlépe s žádným, viz .

Zdravý rozum a předpisománie

Když sjíždím tak, aby mi to něco dalo – buďto něco zkouším, cvičím, nebo se přibližuju stropu svých schopností – potřebuju mít zmobilizované všechno, co mi umožní jet co nejlépe a přitom si neublížit. Při přiblížení limitu cítím, oč lepší, silnější, pružnější a schopnější bych potřeboval být, a ždímu ze sebe, co můžu. Představa, že bych svoje nedokonalosti ještě ponížil alkoholem, je úplně absurdní. Dospělý není puberťák s první opicí. Není-li úplný primitiv, měl by se znát a umět přiměřeně kontrolovat. Vědět, jak alkohol (ne)zvládá a jak si ho dopřát, aby z toho nebyl průšvih. Při ublížení sobě samému se nenápadná hladina alkoholu nejspíše nezjistí a pojišťovna zaplatí. Ublížení jinému může dopadnout hůř včetně vyšetřování, žaloby a až několikanásobného trestu: v řízení občanskoprávním, trestním i sankcí od pojišťovny. Jsme ale skoro všichni řidiči, tak co si vykládat. Každému trochu zkušenému lyžaři s mozkem to musí být – přinejmenším za střízliva – jasné. V našem civilizačním prostoru ještě pořád převládá racionální apelativní přístup „máš mozek, tak ho používej s vědomím, že porušení pravidel může hodně bolet“. Ne že by nebyli – dříve i nyní – hyperstarostliví sociální inženýři. I Hitler šel tvrdě proti alkoholu a naše řidičská absolutní nula je zřejmě také takovým dědictvím. O evropské předpisománii nemluvě. Jistě se tedy čas od času objeví i snaha sešněrovat lyžování. Stále ale věřím, že vlastní hlava a odpovědnost jsou tím nejlepším a že nám zůstanou zachovány.


Švýcarsky přesně nepřesná

V médiích najdete, že podle švýcarské SFA, Fachstelle für Alkohol- und andere Drogenprobleme, tam došlo roku 2007 pod vlivem alkoholu k 17 % nehod při lyžování u mužů a 12 % u žen. S údaji z takového odkazu se budete bít v prsa, že neplácáte hausnumera bůhvíodkud. Jenže když se přímo u SFA proklikáte k mnohem hůře dostupné jejich staré zprávě, zjistíte, že těch 17, resp. 12 % vůbec nejsou zranění lyžařská, nýbrž všechna. Alkohol je u všech sportovních zranění ve hře ze 13 procent. Ale hlavně: „údaje k nehodovosti při lyžování zaviněné alkoholem nejsou pro Švýcarsko k dispozici“! (Doslova „Zahlen zum alkoholbedingten Unfallgeschehen im Skisport sind für die Schweiz nicht verfügbar.“)
Nebo: podle studie několika také švýcarských nemocnic prý přiznalo 20 % zraněných lyžařů, že „se nezřekli alkoholu“, a 30 % nezraněných, „že při lyžování pijí alkohol“. Co to je „nezřekli se“ či „pijí alkohol“? Jaký alkohol, v jakém množství, kdy během dne, jací lyžaři to jsou? Ta formulace je tak neurčitá, že takřka k ničemu.