Velký obrazový článek o lyžování na ostrově Hokkaido „Hokkaido Road Trip“ najdete v časopise SNOW 89, které vychází na počátku října 2015.

Předplatné objednávejte zde!




Ostrovu Hokkaido na severu Japonska se dostává největší sněhové nadílky na světě. Nebo aspoň jedné z největších. Průměrné sněhové srážky tu dosahují k 15 metrům za sezónu. Můžou za to sněhové bouře, které s železnou pravidelností putují ze Sibiře na sever Japonska.

A nejde jen o množství! Niseko je ve freeridovém světě známé jako místo s nejjemnějším a nejvíc konzistentním prašanem. Kromě toho, že ho z nebe padají haldy, sněží tu téměř pořád. Za sezónu se tak dočkáte zhruba 150 prašanových dnů. Nutno přiznat, že sluníčko je zde vzácný jev, ale opalovat se můžeme jezdit do Bibione, že ano…

Horské středisko Niseko United se skládá z 5 resortů: Grand Hirafu, Hanazono, Niseko Village, Annupuri a Moiwa. Skipas platí na všechny zmíněné kromě Moiwa. V případě, že vám je to málo, proslulá střediska Rusutsu a Kiroro jsou co by pípákem dohodil. Vážně, je zde tolik míst na vyřádění, že jsme po třech měsících každodenního ježdění byli stále u vytržení, jaké nové lajny stále nacházíme! Když jste ochotni se trošku projít s tuleními pásy, možnosti jsou takřka nekonečné. Vulkanické hory, lesy a bambusový porost vytvořily z tohoto místa jedinečné lyžařské hřiště, co hřiště, velkou freeridovou arénu!

Ježdění v lesích je hlavní důvod, proč se do Japonska jezdí. V reálu to tu vypadá, jako kdyby stromy někdo nainstaloval přímo pro lyžování. Jsou totiž dostatečně daleko od sebe, aby člověku dovolily rychlou jízdu, na druhou stranu stále dost blízko na to, abyste měli pocit jako ve videohře a ujížděli na adrenalinu.


Co říkají statistiky?

Průměrný sněhový úhrn činí 15,11 metrů. V podprůměrné sezoně 13–14 v Niseku napadlo 12,16 metrů, nejvíce sněhu padalo v měsících leden (4,89 m), prosinec (2,88), únor 1,86), listopad (1,3), březen (1,08) a duben (0,13). V sezoně 12–13 už napadlo 15,28 metrů, přičemž v březnu sněžilo víc než v listopadu. Téměř stejně spadlo i rok předtím.

Lavinové stanice výše v horách zaznamenaly úhrny ještě větší, například od půli prosince do konce března uvádějí 16,3 metrů. Lidové odhady pak hovoří i 18 metrech.

Hezký je i tento údaj: mezi 15. prosincem a 9. dubnem 2011, tedy v rozpětí 147 dnů, nesněžilo pouze 27 dní, což činí 81,6 % sněhových dní v lyžařské sezoně! Teploty se v hlavní sezoně pohybují od těsně podnulových po -11 ° C.


Noční les!

Lyžování v nočních lesích je speciální záležitost. Jestli vám přes den připadalo, že lepší už to být nemůže, počkejte, až středisko zahalí tma, a sjeďte si vaše oblíbené lajny v noci. Je na tom něco nevysvětlitelně krásného.

Třešničkou na dortu návštěvy Niseka je výstup na Mt. Yotei. To je nečinný vulkán, který jen tak nepřehlédnete. Od vašeho prvního dne v resortu vás bude hypnotizovat svojí přítomností. Je na něj krásný výhled téměř ze všech koutů Niseka a je jen otázkou času, než začnete přemýšlet, jaké by to asi bylo si tu sopku sjet. Lokální guidové vás za dobrého počasí provedou výstupem. Můžete si dokonce zkusit lyžovat přímo uvnitř sopky! Pozdější sjezd zpět do údolí bude jeden z nejsilnějších zážitků, který si z Japonska odvezete.







Rusutsu

Rusutsu je vedle Niseka to nejlepší, co může ostrov Hokkaido nabídnout. V případě, že hledáte resort s klidnější atmosférou a o své prašanové lajny se nechcete příliš dělit, Rusutsu je místo pro vás. Samotné centrum tvoří jen hlavní hotel a pár dalších menších okolo, kdo hledá ruch a noční život, musí zůstat v Niseku.

Rusutsu je výborně vybavené i pro ty, co freeridu příliš neholdují. Naleznete tu široké a dlouhé sjezdovky a další turistická lákadla. Důvod, proč sem ale většina lidí přijede, je bezpochyby úžasné lyžování v lesích. Rusutsu je velice komfortní, k většině terénů se totiž dostanete přímo od vleku. A loni připravilo jednu zásadní novinku: Sidecountry park je lesní freeridová oblast s vestavěnými překážkami: lávkami, skoky, nájezdy… Dostanete se do prašanové pohádky, kterou si můžete užívat s nepředstavitelnou kreativitou… Něco podobného najdete snad už jenom v Travis Rice Supernatural parku, do kterého je ale přístup omezen. Sidecountry park je skutečné veledílo.

Ze sidecountry můžete i do backcountry, v případě, že se vydáte na 20minutový traverz, otevírá se před vámi úplně nový svět možností. Můžete se tak topit v prašanu non-stop celý den!

Rusutsu můžete rozdělit na 3 hlavní části. „West Mountain“, kde hlavním tahákem je freestyle park a úžasné backcountry ježdění, od kterého vás dělí zhruba 25minutový „hike“. Další část, „East Mountain“, není příliš prudká a slouží hlavně jako přibliživadlo k „Mt. Isola“. Ta hora je bezesporu v Rusutsu to nejlepší. Přírodní překážky ve zdejších lesích vás budou přemlouvat k další a další jízdě. Je to jedno z těch míst, kde se můžete jednoduše ztratit a uniknout od civilizace. Lehce se vám stane, že objevíte lajnu, kterou si pak budete užívat o samotě celý den. Stejně jako v ostatních resortech lyžování jede naplno až do osmé hodiny večerní. Máte tedy na vyřádění spousty času.

Typický prašanový den v Niseku

Jak vypadá typický japonský prašanový den? Ráno vstanete, pohled z okna na zasněžený resort vás nenechá klidným, naházíte do sebe snídani, vyberete pořádné prašanové lopaty (vše od 120 mm pod patou výš) a sprintujete směrem k lanovce. Jestli jste velké ranní ptáče, ocitnete se ve frontě na pole position a čeká na vás zcela první lajna v panenském sněhu. Ve frontě je cítit nervozita i nadšení spolu s očekáváním, co přinese tento „powder day“. Z kabinky rovnou na další vlek a z něj vás „old school“ jednomístná sedačka zvaná „pizza box“ odveze do nejvyššího místa. Chybí vám ještě 15 minut chůze s lyžemi na zádech a poté stojíte na vrcholu Annupuri a celé Niseko United máte pod sebou. Teď už si jen vybrat, jakým směrem to napálit. Prvních pár set metrů je otevřených, takže můžete letět nad sněhem a zatáčet, jen když opravdu potřebujete. Po chvíli zaplujete do lesa, a tam začíná teprve ta pořádná zábava. Bambusy a další přírodní překážky vytváří z jízdy jeden velký slope style v prašanu. Nohy vás pálí, ale stavět se vám nechce. Nejlepší zážitek je svištět s partou kámošů lesem jeden vedle druhého a cítit, jak vás míjí stromy jako ve videohře. Pro ty „parkuchtivé“ je zde možnost se krátkým traversem dostat k místní u-rampě. Následuje pár dalších „kickerů" a v totálním opojení se nacházíte dole u vleku. Rozdáváte „high fives“ všude okolo a to, že jste dotyčné lidi ještě před minutou vůbec neznal, vás moc netrápí. Debata o tom, jestli dát další jízdu či ne, je zbytečná, už za chvilku automaticky sedíte na sedačce směrem nahoru. Objevováním nových lajn můžete lehce strávit celé dopoledne. Poté, co na vás dopadne „hlaďák“ a už to opravdu nejde lámat přes koleno dál, odskočíte si na famózní „Hokkaido Rahmen“ (typické místní jídlo, nudlová polévka na 100 způsobů). Zkoušíte se neopít vínem saké a po obědě skáčete na lyže znovu. V případě, že vám z odpoledního řádění zbyly ještě nějaké síly, čeká vás noční lyžování. To, co vám přes den připadalo na hraně, je v noci zcela jiná liga a adrenalin vám stříká snad i z lyží. Během mise s názvem „nenapíchnout se na strom“ vám pomáhá prvotřídní světelná technika, kterou Niseko disponuje. Pořádná halogenová lampa na helmě také není určitě od věci.

Osmá hodina odbyla a noční lyžování končí. Co s načatým večerem? Co takhle nakoupit pár pivek v místním Seicomartu (obdoba Žabky či 7eleven) a vyrazit do japonských veřejných lázní – onsen? Neexistuje moc lepších způsobů, jak zakončit den, než sedět s pivem v ruce ve vroucí vodě ze sopečného podloží a koukat, jak všude kolem sněží a příroda už pracuje na tom, aby zítřejší prašanový den byl opět stoprocentní.