Toto cenné území mohla na konci 50. let zničit těžba rudy, kdy se o tom vážně uvažovalo a Obří důl neměl daleko k tomu, aby se proměnil kvůli důlní činnosti v průmyslové území. Geologické průzkumy však naštěstí nepotvrdily vytoužená naleziště uranu a wolframu. Od roku 1963 je oblast pod ochranou Krkonošského národního parku. Tím zároveň v podstatě skončil i slavný Závod osvobození alias Májový závod, který se jezdil na východních svazích Studniční hory (1 554 m) směrem do Obřího dolu. Území mohl z iniciativy Ústředního výboru ČSTV zabrat ještě megalomanský skiareál propojující přes Modrý důl a Luční horu Pec pod Sněžkou a Špindlerův Mlýn, ale ani to se nestalo. Na starých černobílých fotografiích tak zůstaly zachovány jen vzpomínky našich otců na neopakovatelné sjezdy na dohled od Sněžky.


Sjíždění svahů Studniční hory nebyla jen doménou závodníků Májového závodu


V posledních letech na svazích Studniční hory, v 1. zóně KRNAPu, potkáte lyžaře velmi sporadicky. Pohyb mimo značené trasy je zakázán a ze strany správy parku hrozí správní řízení a pokuta za přestupek.

Skialpinista jako živel, motorista jako hrdina

V zimě 2013 se rozhodl skialpinista z Trutnovska pro sjezd Studniční hory po úbočí Čertova hřebínku do Úpské jámy. Bohužel, lyžař strmý sjezd nezvládl a pád do Úpské jámy mu způsobil zranění – zavolal o pomoc Horskou službu, která ho transportovala ve stabilizovaném stavu do Pece pod Sněžkou. V květnu 2015 se vydal mladý řidič na netradiční výlet autem (v podstatě přesně naproti Čertova hřebínku na Studniční hoře) a chtěl po sázce s kamarády dokázat, kam až vyjede sportovním autem – vydal se po strmém turistickém chodníku (modré turistické značce) od Kapličky, kolem bývalého dolu Kovárna směrem ke Sněžce. I on se pohyboval více než dva kilometry na hranici 1. a 2. zóny NP, v místě bývalé Kovárny se s automobilem otočil už v 1. zóně a svoji arogantní jízdu ukončil u další „vracečky“, kde úzký štětovaný (vykládaný kameny) turistický chodník začíná strmě stoupat a stáčet se o 180 stupňů vlevo. Jen se štěstím neprorazil při své „rallye“ olejovou vanu motoru nebo palivovou nádrž. Na vyproštění uvízlého automobilu pracovalo celý den několik hasičů, policie ČR a hasičská technika, která nepojízdný automobil přepravila do údolí.


Výstup na Sněžku po svazích Růžové hory s výhledy na „studnu“


V obou případech započal KRNAP správní řízení a stanovil pokutu. Skialpinista, který se pohyboval v 1. zóně NP a svého činu litoval, dostal pokutu ve výši 10 000 Kč. Řidič vozidla, který den před incidentem přišel o řidičské oprávnění (nepodařilo se nám dohledat z jakého důvodu), a ve svých výrocích svého činu nelitoval, naopak mediálně svůj čin dostatečně prodával, dostal pokutu ve výši 5 000 Kč.

Blbost povýšená na hrdinství

K lepšímu pochopení myšlenek řidiče, kterého jsme shodou okolností 3. května na turistickém chodníku nad Kovárnou v Obřím dole přistihli s kamarádem při našem ranním výstupu na Sněžku a nahlásili nevěřícímu operačnímu důstojníkovi Policie ČR a Horské službě (terénní pracovníci KRNAP byli nedostupní), cituji jeho mediálně známé výroky: „Vyškrábat se na Sněžku byl hec. Banda chlapů se sešla, pomlouvala moje auto a vzhledem k tomu, že to auto dříve jezdilo rallye, jsem si troufnul tvrdit, že vyjedu po sjezdovce nahoru a zkusím, kam až to půjde. Po dalším úseku však auto zapadlo, má sice ďábelský výkon, ale nízký podvozek.“ Později přidal: „Byl to adrenalin, ale také legrace, jsem s tím autem už sžitý. Kamarádi to ocenili, mám na to hezký vzpomínky. Zprvu jsem se při jízdě smál, až později jsem byl těmi kameny nepříjemně překvapený. Pokuty se mi snad podaří splácet,“ (obě citace byly zveřejněny na iDNES.cz:http://hradec.idnes.cz/…-zpravy.aspx?…).

Popisu pro nás nepochopitelné příhody s autem z prvního květnového víkendu pod Sněžkou jsme se tehdy věnovali s Otou Brandosem z portálu Treking: http://www.treking.cz/…a-snezku.htm, v té době jsme však naivně věřili, že tento do nebe volající přestupek ohrožující přírodu v nejpřísnější zóně NP bude spravedlivě potrestán. Jak si však čtenáři mohou sami udělat úsudek, jako odstrašující příklad ohrožení přírody byl zvolen lyžař.

Argumenty KRNAPu k rozdílné výši pokut

S ohledem na rozporuplnou výši pokut (alespoň z našeho laického pohledu) jsme požádali tiskového mluvčího KRNAPu o vysvětlení udělené sazby. K přestupku lyžaře tiskový mluvčí KRNAP uvádí: „Skialpinista, ač mohl pro svou činnost využít místa v národním parku přímo k tomu vyhrazená, z pohledu ochrany přírody místa méně chráněná, se rozhodl zcela svévolně pro pohyb v oblasti zakázané, v oblasti nejpřísněji chráněné, po celou dobu se v ní nacházel a v této oblasti také probíhala náročná akce na záchranu jeho života. Horní sazba pokuty pro motoristu v daném případě činila 10 000 Kč, v případě skialpinisty 100 000 Kč, a přiměřeně k horní sazbě byla pachatelům uložena konkrétní výše pokuty.“ K přestupku motoristy, který se pohyboval dva kilometry po turistickém chodníku tvořící hranici 1. a 2. zóny, v místě zvaném Kovárna vjel do 1. zóny a při uvíznutí automobilu na kamenech horského chodníku mohlo dojít k přímému ohrožení přírody, jsme obdrželi toto zdůvodnění: „Motorista jel po komunikaci vedoucí ve třetí, zčásti i druhé zóně, nepohyboval se tedy ve volném terénu, a jen díky převýšení trasy jeho vozidlo naštěstí dojelo „jen“ na hranici 1. zóny, přičemž při nedobrovolném zastavení jeho vozidla nedošlo k úniku žádných pro přírodu nebezpečných kapalin a k poškození přírody podél komunikace.“. Později tiskový mluvčí doplnil: „Motorista jel od zákazu vjezdu třetí zónou, poté pokračoval až ke kapličce zónou druhou, dále se pohyboval po komunikaci, která je na hranici 2. a 1. zóny, přibližně 100 m v 1. zóně a svou jízdu ukončil před levotočivou zatáčkou. Vaše tvrzení, že se motorista pohyboval více méně v 1. zóně, neodpovídá skutečnosti. Na rozdíl od motoristy se však skialpinista pohyboval v 1. zóně a v jejím zcela volném terénu.“

A na závěr: „V Obřím dole, o kterém se dá říci, že ať člověk šlápne kam šlápne, najde botanickou zajímavost, se proto mimo cesty chodit ani jezdit nesmí. (…) Automobil svou jízdu konal a zakončil na zpevněném turistickém chodníku, s malým přesahem předních kol mimo něj.“

Od lyží k vodákům

Bezesporu je zachování přírodního bohatství krkonošského Obřího dolu pod ochranou KRNAPu v poměrně hustě osídlených Krkonoších svým rozsahem ojedinělý čin, hodný obdivu. Díky zřízení ochranných zón nebyly v Obřím a Modrém dole vybudovány hotely, vleky ani parkoviště – tak jako v národních parcích třeba na Slovensku.

Ovšem zároveň by stálo za to zamyslet se nad tím, jaký režim by mohl v zimních horách panovat vzhledem k tomu, že příroda zažívá vegetační klid. Vždyť i dlouhá léta nepřístupný horní tok Vltavy v nejpřísnější zóně NP je dnes, za splnění určitých podmínek (minimální průtok v řece, období – dny, měsíce, ale i konkrétní čas) a uhrazení „karnetu“ pro omezený počet vodáků přístupný.