V St. Antonu jsme strávili tři dny a středisko nám nastavilo obě své typické tváře. Zatímco první den nám ukázalo slunce a azurovou oblohu, zbylé dva dny jsme horko těžko hledali část kopce, kde bude aspoň trochu vidět. Slunečné pondělí jsme strávili v části Galzig, kam jezdí ze St. Antonu kapacitní kabina. Na mapičce se to v této části docela modrá, nicméně realita je červená až černá. Několikrát jsme se nestačili divit, jak mohou být poněkud prudké pasáže značené modře. Nečekejte tu tedy samé mírné rozlehlé dálnice, ale spíš členité sportovní sjezdovky, na kterých se střídají zatáčky s prudšími padáky.


Pohodově se můžete svézt třeba na Osthangu, kde se sjezdovky přece jen „modrají“.


Jako poměrně členité, a tedy zábavné, hodnotíme i sjezdovky v části St. Christoph, které bychom si možná užili víc, nebýt nepříznivého počasí. Nakonec jsme si ale nejvíc oblíbili tu nejmenší část střediska - Rendl, tedy svahy na protilehlé části od Galzigu. Sjezdovky tu jsou modro-červené, takže „akorátní“ pro carving v příjemné rychlosti (nejezdí se tu zkrátka takové „bomby“ jako na černých sjezdovkách v Galzigu :-) ). Tato část nám navíc ani nepřišla tak přelidněná jako strana protilehlá – možná právě kvůli tomu, že je menší a trochu odstrčená.


V St. Antonu se pro nás tou nej sjezdovkou stala červená R1 právě v části Rendl. Sjezdovka vede od výstupu kabinkové lanovky až do St. Antonu a my si ji oblíbili pro její délku a členitost, když se tu střídaly prudší úseky s mírnějšími a hravé zatáčky nedovolily trati sklouznout do monotónnosti. Navíc se v této nižší části v lese nedržela mlha, takže bylo i lépe vidět než na horních sjezdovkách.


O tom, že je St. Anton známá mekka freeridistů, jsme se přesvědčili na vlastní kůži. Nachází se tu mnoho oficiálních freeridových tratí, na které se dostanete lanovkou bez jakéhokoli šlapání. V lanovkách tak nejvíc potkáváte lyžaře barevně sladěné s batohy a lyžemi širokými jak lopaty. My měli v době návštěvy štěstí na čerstvý prašan, takže můžeme potvrdit, že místní volné terény mají co do sebe. Značené lajny ve volném terénu zvládnete sami, na ostatní se doporučuje průvodce, zejména kvůli lavinám – těch padá podle místních poměrně dost.


Nejen kvůli freeridu, ale i neobyčejnému aprés-ski je St. Anton vyhledávaným střediskem. My zkusili Galzig Bistrobar přímo na křižovatce mezi lanovkami, kde nám slovensky hovořící obsluha nabídla skutečně mezinárodní kuchyni – thajskou polévku, tagliatelle, vídeňský řízek nebo místní Galzig Burger (14,90 eur), který je prezentován jako 100% rakouské hovězí maso. Pokud nechcete jíst, můžete si jen tak posedět s drinkem pod infrazářičemi na terase přímo v centru městečka.


V St. Antonu jsme neopomněli navštívit ani lyžařskou večerní show Snow must go on, která se koná každou středu v prostoru cílového stadionu od devíti a vstup je zdarma. Na osvětlené sjezdovce se odehrává historie lyžování v St. Antonu, kde jsou hlavními aktéry místní lyžaři a instruktoři s nacvičenými demo jízdami. Součástí představení jsou také akrobatické výkony lyžařů ve vzduchu, tanec roleb a hlavně na závěr opravdu „vydatný“ ohňostroj za doprovodu We are the Champions. Show trvá okolo 45 minut a každopádně zpestří už tak rozmanitý lyžařský den.


V St. Antonu jsou v podstatě všechny důležité věci situované na jednom místě. Půjčovnu lyží často mají i sportovní obchody, a to s tím nejlepším (a tedy nejdražším) vybavením - najdete je nejen ve městě, ale i třeba přímo na svahu v mezistanicích. Pořídíte tu vše od freeridových batohů přes lopaty až po náplasti na puchýře – u všeho však počítejte s více než vysokohorskou přirážkou. Centrum se v podstatě skládá ze sportovních obchodů, restaurací nebo hotelů. Jediným vroubkem pro nás bylo zpoplatněné parkování a trochu horší značení nástupních míst do areálu.


Pokud přímo netoužíte po honosném ubytování přímo v St. Antonu, můžete využít i možností blízkých okolních vesniček. My využili apartmány Schmuckkastli ve vesničce Pettneu, kde apartmán pro 4 osoby pořídíte od 112 eur na noc. Apartmány jsou plně vybavené kuchyňkou s lednicí, TV a Wi-Fi.


St. Anton v kostce

  • Vzdálenost z Prahy – 6 h 20 min
  • Celodenní skipas dospělý (roč. 1995 a starší) – 51 eur
  • Celodenní skipas mládež (roč. 1996 - 1999) – 46,50 eur
  • Celodenní skipas dítě (roč. 2000 - 2007) – 30 eur
  • Celodenní skipas senior (roč. 1942 – 1951) – 46,50 eur
  • Celodenní skipas senior-aktiv (1941 a starší) – 23 eur
  • Parkování – zdarma přímo vedle lanovky s pokladnou


Při reportech jsme používali lyže značky FISCHER, hůlky LEKI, helmy a brýle SMITH, rukavice LEVEL a hodinky GARMIN Fénix 3. Do střediska nás dovezl vůz HYUNDAI Tucson a fotografie jsou pořízené technikou SAMSUNG.



Všechny články s čerstvou inspirací z lyžařských středisek najdete v seriálu SNOW tour!


Partneři SNOW tour: