Konec stagnace

Podle tohoto schématu se od roku 1963 formoval i areál rozkládající se na severovýchodních svazích Ještědu. V režii dobrovolných funkcionářů stejnojmenné tělovýchovné jednoty a s využitím desetitisíců brigádnických hodin manuálně odpracovaných členstvem, byly postaveny 2 těžké vleky směřující na Ještědský hřeben a 3 skokanské můstky z nichž největší umožňoval skoky dlouhé přes 100 m. To vše doplnilo několik krátkých vleků. Všechna tato zařízení uspokojivě plnila své poslání až do 80. let, ale pak se jim nezbytná modernizace dlouho vyhýbala. Došlo to tak daleko, že ještě na počátku 21. století se nad dynamicky se rozvíjejícím Libercem lyžovalo v jakémsi špatně udržovaném skanzenu. Evoluce přerůstající na svazích Ještědu ve všeobecnou zaostalost, vzala definitivně zasvé až na podzim roku 2006. Tehdy ji rázně ukončil revoluční zvrat s jakým lze těžko nalézt srovnání, a to nejen na českých horách.

Snowhill zahájil s Tombou

Určitým předznamenáním rozsáhlých stavebních úprav v ještědském areálu byla rekonstrukce můstku K-120 a stavba souběžné dvousedačky na Černý vrch. Nejzávažnějším vkladem byla ovšem výstavba umělé retenční nádrže a instalace zasněžovací technologie podél 3,5 km sjezdových tras. Nákladná zařízení finančně krytá z rozpočtu města měla úspěšnou premiéru v sezoně 2004/05, kdy chod Sportovního areálu Ještěd řídila městem ustavená akciová společnost. V následující sezoně vstoupil do hry nový dynamický element – společnost Snowhill. Ta podepsala s libereckou radnicí nejprve mandátní a po určitých průtazích v městském zastupitelstvu i dlouhodobou nájemní smlouvu a po půl roce projekčních příprav a schvalovacích řízení se vypořádala s výměnou zastaralých zařízení v pozoruhodném stylu. Dne 13. října 2006 se jen tak na skok zastavil pod Ještědem legendární slalomář Alberto Tomba. Přijal roli kmotra sjezdařského areálu a symbolickým poklepem na základní kámen dal podnět k zahájení stavebních aktivit mimořádného rozsahu, probíhajících v mimořádném tempu. Po 3 následující týdny „parkovala“ před hřebenovou chatou Na Pláních silná transportní helikoptéra, která jednak přenesla přes Ještědský hřeben sloupy a strojovnu nevyhovující dvousedačky na příhodnější jižní svahy Plání a pak usadila v trase na Černý vrch komponenty nové čtyřsedačky. Samozřejmě také nechyběla při montáži další nové 1 a půl km dlouhé čtyřsedačky mířící od konečné stanice liberecké tramvaje a od plánového parkovacího objektu do strategického nástupního místa celého areálu – na vrchol Skalka (896 m n. m.). Souběžně s výstavbou uvedených lanovek byly postaveny i 4 nové vleky. Za necelé 3 měsíce se tvář ještědského střediska změnila k nepoznání.

Liberec, Ještěd - Alberto Tomba  Liberec, Ještěd - stavba 

Nepříjemné komplikace

Bohužel vysoké pracovní nasazení v podzimních měsících a více jak třistamilionová investice nepřinesly očekávaný efekt. Sněhové srážky v následující zimní sezoně byly na Ještědu podprůměrné a podmínky pro technické zasněžování byly příznivé jen v řádu několika nočních hodin. Za takových okolností premiéra ve velkoryse zrekonstruovaném středisku nad Libercem rozhodně zklamala očekávání lyžařů i provozovatelů. Po sezoně, která se zásahem vyšší moci nevydařila, zaměřil nový nájemce pozornost především na uložení armatur a instalaci zasněžovacích technologií na zbývající, dosud takto „nezaopatřené“ ještědské svahy a tratě. Práce byly dokončeny včas, takže půlmetrová vrstva sněhu, která se překvapivě snesla na Ještěd již okolo 10. listopadu minulého roku provozovatele nezaskočila. Sezona byla operativně zahájena 17. listopadu a reakce lyžařů byla stejně nenadálá, jako včasná sněhová nadílka. Na Ještědu se jich za víkend vystřídalo přes tři tisíce. Navzdory všem předpokladům se však ani tentokrát nástup do nové sezony nevydařil a na kvalitu poskytnutých služeb se snesla oprávněná kritika. Hlavní problém spočíval v tom, že v areálu přikrytém dostatečnou vrstvou sněhu nebylo možné zprovoznit všechna zařízení a k nim příslušné nejvyhledávanější sjezdové trasy. Stejně jako na jaře a v létě, i ve druhé půli listopadu sloužil totiž nástupní prostor lanovky na Černý vrch jako stavební dvůr a oblíbenou trať č.2 přetínala nedokončená stavba 80 m dlouhého tunelu překrývajícího vrstevnicovou komunikaci vyúsťující na dojezdu skokanských můstků.

Liberec, Ještěd - stavba  Liberec, Ještěd - můstek 

Nežádoucí letní prázdniny

Také v prostoru skokanského stadionu, který je těsně ohraničen slalomovým svahem a dolní částí tratě č. 2, tedy „teritoriem“ spadající do kompetence Snowhillu, započaly rozsáhlé stavební práce na podzim r. 2006 symbolickým poklepem na základní kámen. Slavnostního aktu se tehdy ujal prezident republiky. Investorem však tentokrát nebyla soukromá firma. Několik set milionů korun na rekonstrukci můstků a na vybudování infrastruktury uvolnily ze svých prostředků vláda ČR, Liberecký kraj a město Liberec v souvislosti s uspořádáním světového šampionátu v klasických lyžařských disciplínách v r. 2009. Problémy se včasným dokončením staveb pro tuto nejvýznamnější sportovní akci pořádanou na území samostatné ČR způsobil nenadálý zásah vedený z nejvyšších vládních kruhů v červenci minulého roku. Nekompromisní odstavení ing. R. Kumpošta z postu prezidenta organizačního výboru MS mělo za následek rozpad téměř 3 roky utvářeného a zapracovaného teamu organizátorů a kromě jiného i zastavení veškerých stavebních prací ve skokanském areálu na celé 2 měsíce. S takovýmto nezaviněným skluzem se generální dodavatel (SSŽ) nedokázal vypořádat.

Liberec, Ještěd - můstek 

Dlouhé skoky uprostřed provizorií

Opožděný rozjezd lanovky a nepřístupnost sjezdových tratí v sousedství skokanských můstků byly ovšem jen jakýmsi „vedlejším produktem“ napjaté situace, jaká na úpatí Ještědu v listopadu a prosinci panovala. Navíc byl tento problém do Vánoc vyřešen. Stavební práce byly přerušeny, stroje přemístěny a zařízení sloužící lyžařské veřejnosti se mohla bez omezení rozjet. Trvalejší následky mělo však letní bezvládí v budoucím dějišti vrcholných soutěží skokanů a sdruženářů. Zde se staly mezinárodní závody o Světový pohár kat.B, probíhající v nepřehlédnutelných kulisách sedmi nedokončených staveb, především zkouškou improvizačních schopností pořadatelů. Protože se zkušené technické četě podařilo připravit můstek tak, že umožňoval skoky až na hranici 130 m a nic vážného nenarušilo hladký a regulérní průběh soutěže, smířili se závodníci s přepravou k věži rozhodčích na korbě dodávky i s jinými menšími provizorii. Pokud by se ovšem nepodařilo dokončit montáž sedačkové lanovky a zpřístupnit alespoň část diváckých tribun pro únorové Světové poháry, nevyzní samozřejmě tato generálka před MS v r. 2009 tak, jak by měla. Chybí jasné vysvětlení Dnes je zřejmé, že tyto a podobné resty nejsou nikterak zásadní a pro nově sestavené organizační soukolí řízené legendární lyžařkou Kateřinou Neumannovou snad nebude problém odstranit je po skončení lyžařské sezony 2007/08. Otázkou zůstává, proč musí být fakta o reálné situaci ve skokanském areálu zametána pod koberec a proč muselo v Liberci dojít ke zmiňovanému červencovému bezvládí. Fakt, že ani po půl roce se nikomu nepodařilo podat jasné vysvětlení (a nikdo z odpovědných se o to ani nadále nepokouší), vrhá na průběh příprav lyžařského šampionátu podivné světlo.
I proto se ocitá Ještěd v centru trvalé pozornosti a to nejen ze strany lyžařů.