Slibný úvod

První sníh napadl loni na podzim překvapivě brzy a na severu Čech v mimořádných kvantech. Okolo 11. listopadu způsobila třiceticentimetrová nadílka ve městech a okolí dopravní problémy, ale výše položené lyžařské areály pohotově zpracovaly více jak půl metru prašanu a zahájily provoz již 17. listopadu. Kromě nedočkavých sjezdařů vyrazily v té době také první stovky běžců a turistů na upravené trasy v Jizerkách a v Krkonoších. Euforie vyvolaná v lyžařských řadách včasným zahájením sezony neměla bohužel dlouhého trvání. Silné oteplení na přelomu listopadu a prosince zcela zlikvidovalo sníh v nižších polohách a i v některých horských oblastech byla situace kritická.

Štěstí přálo připraveným

Jak se později ukázalo, o osudu celé lyžařské sezóny se v Čechách a na Moravě rozhodovalo v posledních dvou prosincových týdnech a to přesto, že za panujícího výrazného ochlazení byly tehdy sněhové srážky téměř nulové. Všude tam, kde byli v té době vybaveni zasněžovacími systémy a byli připraveni je využít, se podařilo pokrýt svahy tak silnou vrstvou technického sněhu, že ani abnormálně teplý leden a únor zde neochromil plný lyžařský provoz. Inverzní situace, ke které došlo okolo 20. prosince, umožnila vyrobit dostatek technického sněhu i v areálech ležících pod hranicí 450 m n. m. (Mladé Buky u Trutnova, Jílové u Prahy-Chotouň, Olešnice na Moravě a řada dalších). Vítanými objekty pro fotografy se zde stali lyžaři v pohodě sjíždějící vysněženými koridory, zatímco okolní terény pokrývala suchá tráva a hlína.
Lyžařská sezóna 2007/08 se tak zapsala do historie jako první za určitých okolností nezávislá na výskytu sněhových srážek. Ukázalo se, že kapacita jedné tisícovky sněhových děl, která jsou dnes u nás k dispozici, a zkušenosti s jejich aktivací jsou již takové, že za několika mrazivých dnů a nocí doprovázených nízkou vlhkostí vzduchu přestává být kardinálním problémem ohrožení provozuschopnosti lyžařských areálů nedostatkem přírodního sněhu.

Varovné signály

V té souvislosti patřil mezi nejvarovnější momenty v přípravách na uspořádání soutěží o Světové poháry v klasických lyžařských disciplínách v Liberci naprostý nedostatek sněhu na tratích nového běžeckého stadionu ve Vesci na počátku letošního února. Organizátoři připravující lyžařské MS v r. 2009 se jistě po letošní sezóně zabývali otázkou, proč se zde za pomoci více jak 25 nejmodernějších sněhových děl nepodařilo v závěru prosince minulého roku vyrobit dostatečné množství technického sněhu tak jako na výše uvedených místech, srovnatelných v nadmořské výšce. Zde je třeba připomenout, že odkazy na místní nepříznivé klimatické podmínky pro umělé zasněžování zpochybňují silné mrazy, za kterých se v kritických prosincových dnech utvořila na hladině Veseckého rybníku i Liberecké přehrady 12 cm silná vrstva ledu pohotově využívaná stovkami bruslařů. Uvedené okolnosti svědčí o tom, že v ostře sledovaném areálu došlu na sklonku loňského roku k pochybení, které mělo dalekosáhlé následky a které mj. způsobilo, že se moderní běžecký stadion stal neprávem a zbytečně synonymem pro nákladné projekty předem odsouzené ke krachu.

Ještěd obstál, ale…

Zatím co ve Vesci zachraňoval situaci nepopulární a nákladný transport nekvalitního sněhu z hor, na nedalekém ještědském můstku a na okolních sjezdových tratích, kde byla zasněžovací technologie spuštěna na plný výkon v pravou chvíli, panovala mimořádně příznivá sněhová situace až do konce března. Lednové závody o Světový pohár kategorie B a únorové Světové poháry skokanů a sdruženářů tak proběhly na dobře upraveném můstku za regulérních podmínek, když jejich hladký průběh komplikoval nárazový vítr.
Vrcholné soutěže v klasických lyžařských disciplínách i jejich dramatická předehra spočívající v direktivní výměně na postu prezidenta OV MS 2009, se samozřejmě ocitly v centru pozornosti médií, zahraniční nevyjímajíce. Nezávodní lyžařské aktivity na Liberecku byly za těchto okolností odsunuty na vedlejší kolej, ale rozhodně tím nebyly oslabeny. O víkendech a o prázdninách připomínaly nejoblíbenější trasy v Jizerkách procesí běžkařů. Také ještědské lanovky a vleky byly plně vytíženy, ale zde to kupodivu platilo jen do konce února. Přesto, že byly ještědské sjezdovky vysněženy v celé délce a šíři a jejich každodenní preparace neměla chybu, zájem o ně v březnu viditelně ochaboval. Zřejmě to byl pokles rentability, jenž vedl společnost Snowhill coby nájemce k náhlému a nepopulárnímu ukončení provozu uprostřed libereckých jarních prázdnin(!), a to 13. března. Ve spojitosti s tímto překvapivým a libereckými lyžaři kritizovaným krokem, došlo následně ve druhé polovině března k absurdní situaci. Tehdy totiž na horách, Ještěd nevyjímaje, napadlo téměř půl metru sněhu, o Velikonocích praskala okolní lyžařská střediska ve švech, ale na Ještědu se nepohnula jediná sedačka ani kotva a provoz suplovala pouze kabinová lanovka Českých drah.

Chybná strategie

Ukázalo se, že strategie postavená na svážení lyžařů skibusy z Prahy, Děčína, Bautzenu atp. není, alespoň v březnu, pro zajištění prosperity ještědského areálu to pravé. Zjevné přehlížení potenciálu stotisícového města, jež má bílé pásy sjezdovek doslova na očích a díky tramvajovému spojení na dosah, se projevilo jako marketingové šlápnutí vedle. O tom, že v březnu zájem Liberečanů o lyžování neochabl, svědčila početná vozidla s libereckou SPZ, parkující u dolních stanic lanovek v Rokytnici a Harrachově.
Prázdné sedačky na Ještědu tak pouze potvrzovaly platnost zákonů trhu. S ceníkem, který bude i nadále nabízet libereckými lyžaři nejvyužívanější tříhodinový skipas (390 Kč) dražší, než je např. v Rokytnici (370 Kč, od 17.3. 320 Kč), který nebude zvýhodňovat studenty (v Liberci studuje 8 000 vysokoškoláků), důchodce a lyžaře přicházející ve všední dny dopoledne a po skončení hlavní sezóny, se bude ještědský areál prosazovat v silné konkurenci jen obtížně.