Den 4. – vzpomínky na Chopok

Opět den bez chyb – slunce celý den, trochu větrno. Dojeli jsme do části areálu, která nám připomněla Chopok před 25 lety. Nádherné přírodní houpačky – u-rampy, zvlněné terény. Skvělá byla černá z Nubes, každopádně je to kopec, na kterém se upadne jen jednou.

Sjezdovky v části Nubes

Na večeři jsme šli do restaurace v centru na hlavní třídě. Dovolili jsme si chtít večeři v 6 hodin, což je zde nesmysl. Večeře se podávají nejdříve od 8 hodin, lidi však do restaurace stejně nedojdou dřív jak v půl deváté. Díky tomu jsem pochopila jejich malé, a navíc sladké snídaně. Jsou přecpaní ještě od večeře.

Den 5. – bez hůlek

Čtvrtý den na lyžích a únava převeliká. Ukázalo se, že Igor neumí jezdit s hůlkami na sedačce přes mezistanici. Každý lyžař ví, že se hůlky v takovém případě drží na klíně, my jsme je však v poutkách měli spuštěné dolů na rukách. Vlekař v klidu seděl a něco na nás brebentil španělsky. Předpokládám, že hlásil: Blbe, vezmi si ty hůlky do ruky. Igor mu ještě zamával a už jsme slyšeli drhnutí hůlek o zem – podařil se jim úhel 90 stupňů. Igor vzteky neviděl, a okamžitě je „narovnal“, čímž z nich vytvořil dvě hůlčičky 40cm délky.
V půjčovně, kde nám už třetí den za „pěkně děkuji“ nechávají batoh gratis (skříňky v úschovně jsou obsazeny na celý týden) jsme za půjčení nových dali 20 ARS za den.

Den 6. – národní park

Výlet na ostrov Isla Victoria a do Národního parku Nahuel Huapi. Odjížděli jsme ráno autobusem – sbíral asi 20 minut lidi po hotelech – a odvezl nás do 26 km vzdáleného přístaviště Puerto Pańuelo. Odtud odjíždějí lodě dvou společností na výlety po jezeře.

Výlet lodí

Při průchodu bránou k lodím po nás chtěli ještě poplatek 12 ARS za osobu za vstup do národního parku Nahuel Huapi. Nepochopili jsme, proč není v ceně výletu, když lodě jedou do národního parku, ale zaplatili jsme, abychom náhodou o něco nepřišli. Průvodce, asi 60letý pán, brebentil jen španělsky. Podle všeho zajímavě, ale nic pro nás. Jediné, co jsem pochopila, že si za 30 ARS můžu koupit CD s 1200 fotkami.
Ze španělského výkladu jsme pochopili asi toto – v roce 1920 na ostrově kdosi zasadil stromy z celého světa. Stromy jsou označeny cedulkami místa, odkud byly přivezeny. Většina stromů jsou jako vojáci v řadě – onen pán byl zřejmě Němec či Rakušák.
Lodí jsme pokračovali do eukalyptového parku Los Arrayanes. Po dřevěných chodnících jsme obešli neuvěřitelně propletené stromy – samé eukalypty. Byly to bizarní výjevy, chyběli mi tam jen víly a hejkalové. Na lodi nás už bolelo za krkem, jak jsme pořád koukali na fascinující hory kolem dokola.

Den 7. – fronta na skipas

Prý už máme moc dlouho hezké počasí a brzy se zkazí. Sníh sem chodí od severozápadu a dnes odtud fouká. Ráno jsme absolvovali velkou story s nákupem lístků. Je totiž neděle, lidí spousta, dojela i nová týdenní várka. Před pokladnami stojí v hadu mezi provazy dlouhá fronta, kterou organizují informační mládenci a dívky. Když na člověka dojde řada, nahlásí pro kolik lidí a na kolik dní chce permici a zda ji bude platit kartou či hotově. To vše napíše na cedulku, která je vám dána do ruky a poté je určeno, ke které pokladně půjdete. Čekali jsme asi 40 minut. K pokladně jsme směli přistoupit, teprve když jsme dostali pokyn od informačního pracovníka – ti se ale často zakecali a před pokladnou nikdo nebyl. U nás by je lidi rozcupovali, tady všichni poslušně čekali na výzvu. Nazvala bych to ranní infarktovou rozcvičkou, tady jsme ale byli jediní, komu to vadilo. 
Nahoře hodně silně foukalo a některé vleky byly uzavřeny. Po lyžování jsme chtěli projít ubytovací část Cerro Catedral – všude však jen 40 cm bláta místo cest a silnic, tak jsme to vzdali. Ještě, že jsme se neubytovali tady.

Ubytovací část Cerro Catedral

Den 8. – rallye

Ráno jsme se probudili do mlhy a deště, na lyžování to nebylo. Půjčili jsme si auto na den za 160 ARS, najezdili jsme 250 km a doplnili nádrž za 27 ARS. Jeli jsme do 80 km vzdáleného lyžařského střediska Cerro Bajo, dále do městečka La Angostura a na Sedm jezer. Z Bariloche do Angostury a dále do Chile vede asfaltka, všechno ostatní jsou jen zpevněné cesty, v tuto dobu s až 40 cm bláta, ve vyšších polohách i s ledovými zmrazky. Cestou jsme mlhou viděli zřejmě nádherné výhledy na jezera a hory, ale ani jsme z auta nevystoupili, neboť by nám bláto skončilo až za ušima.
Fascinovaly nás silniční ukazatele se vzdálenostmi: 1. město 23 km, 2. město 180 km, 3. město 650 km, 4. město 1 690 km. Večer, to už jsme seděli u Weissů, se déšť změnil ve sněžení. Nastalo neuvěřitelné nadšení a lidi od jídla vybíhali ven, chytali vločky a fotili se. Jak začaly padat větší vločky, na ulici začala koulovačka. Akorát my jedli pstruha, pili víno a bavili se pozorováním lidí.   

Den 9. – odjezd

Tak jsme zabalili a rozloučili se. Kvůli sněhu na silnici jelo všechno krokem a letadlo mělo 45 minut zpoždění. V Buenos Aires jsme měli 3,5hodiny na přesun z místního letiště na 60 km vzdálené mezinárodní. Taxikář uměl jen španělsky a na mé lámané španělské otázky typu „čas letiště?“ odpověděl, že v tomto provozu hodinu. Já mu chtěla říci, že nám to letí za tři hodiny, on ale pochopil, že odlet je za hodinu a začala jízda, za kterou by se Fitipaldi nemusel stydět. Na dálnici, která prochází centrem, vedle sebe v osmi jízdních pruzích jezdí i 12 aut. Náš řidič byl zásadně mimo pruh a jel brzda–plyn. Na letiště jsme dojeli za 45 minut a 58 ARS. Po troše našich zmatků jsme našli odlet, odbavili se, lupli do sebe pivo a prošli celnicí. Buenos dias!
Příští rok máme 30. výročí svatby, pak bude Igorovi 55, pak mám já... Důvodů pro návrat do Jižní Ameriky se najde ještě dost.

Praktické info:

Ubytování

Penzion se zde nazývá hostéria. Standard dokonce o něco převyšuje ten evropský – denní výměna ručníků, mýdlo na ruce, sprchový gel, šampón i fén, k dispozici počítač s internetovým připojením a wi-fi. Cena odpovídá tomu, na co jsme zvyklí v Alpách.

Hostéria

Půjčovné lyží

V půjčovnách mají za slušné ceny základní lyže pro začátečníky a mírně pokročilé. Za VIP lyže jsou ceny tak vysoké, že příplatek za nadváhu v letadle 30–40 euro vyjde levněji. My jsme se dokonce do povolené váhy 20 kg na osobu vešli. (Řešili jsme to zavazadlem na palubu, kde jsme měli ty těžké věci.)

Celkové náklady

Na osobu a den utratíe v průměru 2 300–2 500 Kč. Dá se ušetřit levnější stravou, jízdou autobusem místo taxi a vůbec nedopřáváním si. Letenka se všemi poplatky stojí mezi 38 000 a 45 000 Kč.

Kdy jet

Červenec je zcela nevhodný – Buenos Aires má prázdniny a ceny se silně navyšují (cca o 1/3), také sníh ještě dopadává. Vhodný termín je od srpna do poloviny září – odpovídá to půlce února až půlce března v Evropě.

Postřehy

Všichni vědí, kde leží Československo, a někteří dokonce rozlišují i Česko a Slovensko.
Pokud někdo kouří na ulici nebo v restauraci, je to Američan. Mladí nekouří, ani pokud nejsou pod dohledem dospělých, dokonce ani nepijí alkohol.
Víno se podává k jídlu a druhou láhev nám nikdy nenabídli. Našich 26 třetinek piv za 10 dní v penzionu bylo pro Argentince něco neuvěřitelného a plechovky si vystavili v kuchyni.
I když je zima, ani malé děti nemají čepice a zapnuté bundy.
Všichni (a hlavně ženy všeho věku) mají neustále upravené vlasy, ženy jsou namalované i na kopci. Nechápali, jak si můžu nasadit přilbu.
Na ulicích neexistují odpadkové koše ani popelnice, ale je všude poměrně čisto.
Jsou tu kvanta toulavých psů, které se na ulicích vyskytují ve smečkách. Nikoho ale nenapadají. Za městem mají boudy natřené na červeno, ověšené praporky a lidé jim tam nosí jídlo.
Hejna papoušků lora létají mezi zahradami a děsně řvou.
Záchody jsou vždy velice čisté, i když bývají hodně letité i otlučené. Toaletní papír, mýdlo a ručník nikdy nechybí.
Většina vedlejších silnic jsou jen zpevněné cesty, v tuto dobu s až 40 cm bláta.
Na silnicích se jezdí pomalu a velice ohleduplně, chodci však přednost nemají.
Na sjezdovce se jezdí také pomalu a ohleduplně. Pokud někdo jede divoce, je to Evropan. Srážku dvou lyžařů jsme neviděli.
Lůžkoviny jsou jako v jižní Evropě – manželská velká deka, dvě prostěradla a navrch péřová deka v kapně.
Na všechno potřebují dost lidí, asi umělá zaměstnanost. V penzionu se 16 pokoji pracovali manželé, 3 recepční, 3 uklízečky a 2 pomocnice.
Světelné cedule s informacemi o provozu sjezdovek tu neexistují. V Argentině stojí u hlavních tratí a na křižovatkách lidé s nápisem na zádech Informace, kteří vše zodpoví nebo se pomocí vysílačky doptají.
Argentinci odmítají používat angličtinu – jejich vztah k angličtině je asi takový jako náš k ruštině.

Autorka článku je majitelkou CK Hanka, která chystá na léto 2008 zájezd do této oblasti. Více info na stránkách www.hanka.cz.