Cílem SNOWfestu nikdy nebylo stahovat masy, ale přinést milovníkům hor a prašanu něco poznání a překvapení, nové radosti a akce, na které jen tak nezapomenou. Zážitky se totiž dají sbírat nikoli jen na kopci, ale i cestou nebo v čase, kdy se nelyžuje. A puzzle toho letošního ČD SNOWfestu bylo seskládáno z mimořádně povedených dílků.

Doprava

Staří lyžníci cestovali vlakem, my jsme se vydali v jejich stopách, jen o sto let později. V Praze jsme nasedli do nočního vlaku Praha–Curych, staronového spoje Českých drah, který se do jízdního řádu vrátil po letech v prosinci 2016. Odpovídá své době, zapomeňte na kontaktní kupé, kde spíte v šesti nebo dokonce osmi. Oddíly jsou maximálně po třech, všechny mají svůj hygienický koutek a vybrané dokonce vlastní toaletu se sprchou. Je to spíš pojízdný hotelový pokoj, v němž se jako v kouzelném snu probudíte mimo denní realitu a jen nedaleko od svého horského cíle. Vlak odjíždí z hlavního nádraží těsně po 18. hodině, je tedy dost času na zábavu a povídání, aby se ale člověk ještě kvalitně a dlouho vyspal. V Sargansu, kde jsme přestupovali, jsme byli v 7:23 ráno – už po dobré snídani.

Praha Holešovice, nástup do hotelu směr Švýcarsko

Praha Holešovice, nástup do hotelu směr Švýcarsko

Následoval švýcarský úsek se společností Rhétské dráhy. Kdo se o vlaky zajímá, ví, že to je železniční celebrita, která provozuje své červené vláčky v nejsložitějších – a zároveň nejspektakulár­nějších – terénech světa, jako je průsmyk Albula nebo Bernina, kde se vlaky protahují sevřenými horami po vysokých viaduktech a skrz spirálovité tunely, na které by si dnešní stavitelé snad ani netroufli. Pro to vše, zejména pro svůj technický odkaz, je železnice zařazena na slavném seznamu památek UNESCO. Po jejích kolejích vede značná část trati Ledovcového expresu, který mimochodem projíždí i nádražím Oberalppass. Cestou na místo jsme tedy měli možnost zažít si kus z jeho slavné trasy. Naším pohledovým vrcholem byl průjezd tzv. švýcarským Grand kaňonem, soutěskou, kterou si Horní Rýn prořízl po masivním sesuvu horniny, která před asi 10 tisíci lety zaplnila údolí od Ilanzu až k Reichenau. Vápencový kaňon s bizarními skalními útvary, věžemi a suťovisky, na jehož dně se proplétá železnice, je dnes svébytným cílem turistů z celého světa.

Švýcarský Grand Canyon – ano, tím jsme jeli

Švýcarský Grand Canyon - ano, tím jsme jeli

Požitek z pobytu

Být v nebo na horách – to je přeci primárním smyslem našich zimních cest. Letošní SNOWfest zajistil, že jsme na horách, skutečně hodně daleko a vysoko od civilizace, pobývali celý týden. Vystoupili jsme z vlaku na nejvyšším místě trati a přesunuli se do přilehlého hotelu Piz Calmot. Večer, když se setmělo a před sedmou projely poslední vlaky, jsme poznávali skutečné horské ticho zaklopené temnou oblohou s nekonečnem silně zářivých drobných děr. Není to tak dávno, kdy Oberalppass obývaly tisícovky švýcarských vojáků, tehdy byl náš hotel vojácká hospoda, která měla otevřeno 24 hodin denně. Po jeho někdejším údělu ale dnes už není cítit ani stopa. Je to útulný, byť nijak honosný horský hotel, ideální pro potřeby skialpinistů a lyžařů.

Hotel Piz Calmot, jediný hotel v průsmyku Oberalp

Hotel Piz Calmot, jediný hotel v průsmyku Oberalp

Specifickým momentem byla tentokrát i gastronomie. Hotel totiž vede Češka Markéta Meier, která se obklopila českým a slovenským personálem – a proto se tam čeští hosté pochopitelně cítí jako doma. Kupodivu česko-slovenská krev neměla negativní vliv na švýcarskou kvalitu původní gastronomie, kterou si všichni dosyta užívali. Jejím společenským vrcholem pak byl čtvrteční fondue večer, kdy se všichni účastníci oddali poznávání a vychutnávání starých horských tradic z dob, kdy bylo Švýcarsku možná nejchudší evropskou zemí. Mimochodem, kdo máte rádi švýcarské vlaky, můžete se s naší hoteliérkou vydat na vlakovou cestu Švýcarskem. Provozuje totiž cestovku Švýcarsko vlakem zaměřenou na to nejlepší – nikoli nejprovařenější – ze Švýcarska.

Na lyže

Dnes je Švýcarsko turistickou velmocí, díky čemuž se můžeme z Oberalppassu vydat lyžovat hned na dvě strany. Přímo na průsmyku stojí fungl nová Porsche šestisedačka, která spojuje průsmyk soustavou sjezdovek a prašanových ploch se vsí Dieni. Již za rok by měla být síť tratí a lanovek roztažena až k lyžařské oblasti pod kopcem Gütsch (2 344 m), která je nyní dostupná pouze z Andermattu. Tam se pak rýsují další obří lyžařské možnosti. Areál pod slavnou horou Gemsstock (2 963 m) nabízí parádní sjezdovky, ale ještě mnohonásobně parádnější prašanové svahy. Andermatt je dlouho znám coby centrum freeriderů, možná i proto, že díky své centrální poloze zadržuje srážky proudící ze všech směrů a poskytuje tak neobvyklou sněhovou jistotu.

Ovšem může se stát, čas od času, že se fronty vykličkují i Andermattu a moc mu nenadělí. Což se stalo právě letos. Ne že by se nedaly najít prašanové lajny, ale vyžadovalo to fištróna a trpělivost. Být obvyklá zima, je počet naježděných prašanových kilometrů 10x větší, omezený snad jen kapacitou lyžařových svalů.

Prašanu nebylo mnoho, ale kdo hledal, našel

Prašanu nebylo mnoho, ale kdo hledal, našel

Guidi a osobnosti

Z prekérní situace nám zdárně pomáhali zkušení guidi, Karel Kříž a Vojta Dvořák (oba UIAGM), a abychom skutečně objevili to nejlepší, najali jsme i lokálního horského vůdce Daniela Loutrela, domestikovaného Američana, který svou lásku k lyžování projevuje i tím, že založil a dodnes provozuje výrobnu garážových lyží zn. Birdos. Další lyžařskou osobností akce byl i Pavel Božák, český freerider, který pro změnu vyrábí lyže značky Bear skis. Když jsme u lyží, téměř v dosahu skipasu sídlí v Disentisu značka Zai – i tam se naši účastníci v rámci SNOWfestu podívali. Dlužno podotknout, že my jsme jezdili na lyžích Scott, jichž nám celý kontingent laskavě poskytl český dovozce Sport Port s.r.o. K testování byly i lyže zn. Line a G3.

Laviny a bezpečnost

Všechno zlé je pro něco dobré, a tak jsme nejistotu sněhu vyměnili za jistotu, co se týče lavinového nebezpečí. Lavinová trojka záhy spadla na dvojku, což všem ubralo na stresu a přidalo na klidnějším požívání prašanových lajn. Samozřejmě jsme trénovali a opakovali a též byli kvalitně materiálově zajištěni. Tradiční partner SNOWfestu, zn. Pieps, resp. společnost Total Outdoor s.r.o., dodala lavinové sety včetně nejnovějšího modelu vyhledávače Micro, k zapůjčení byly i unikátní lavinové batohy Pieps s elektrickým vháněním vzduchu do vaků. Lavinové batohy Scott se systémem Alpride pak zaručily, že ani jediný z klientů akce nejezdil bez batohu s airbagem.

Lavinové batohy Pieps mají tu výhodu, že se dají zkušebně odpalovat donekonečna a nic to nestojí

Lavinové batohy Pieps mají tu výhodu, že se dají zkušebně odpalovat donekonečna a nic to nestojí

Díky

Byť to může být bráno jako povinné klišé, je namístě poděkovat všem partnerům, bez nichž by letošní SNOWfest zdaleka nebyl tím, čím byl. Lze to snadno vyčíslit – kdyby se mělo plně platit za jimi poskytnuté služby a materiál, vyšplhala by se cenovka akce klidně na dvojnásobnou úroveň. Však si spočítejte, kolik stojí třeba pouhé týdenní zapůjčení nových lyží nebo lavinového batohu a lavinového setu?

A co příště?

Cesta vlakem se osvědčila, takže už začínáme řešit, kam vlakem příště. Vůbec nejlépe vlakem dostupným lyžařským místem Švýcarska je Klosters. Právě tam, do lyžařské oblasti Davos Klosters se právě nyní obrací náš zájem. Budeme vás včas informovat!


Fotogalerii z akce najdete zde