Vario Flex

je z těchto dvou novinek zajímavý méně. Princip přítlačného horního plátu není až tak nový. Náš legendární one-man fabrikant Josef Alexa takovou lyži vymyslel a vyrobil už v 70. letech (plát se mohl podélně vysouvat/zasouvat, fixace byla šroubem, vysunutější poloha špičku lyže vyztužila). A právě modifikace flexe (tedy tuhosti v ohybu) je tím, co sledují i jiné firmy. V tomto se tedy Atomic zařazuje k aktuálnímu trendu.

Lyže je díky dvěma vrstvám pěkně tuhá, poctivá. Při rozměrech 115-72-101 tak při délce 172 cm vytváří radius 16 metrů, který ji předurčuje pro střední až mírně delší oblouk. Řekl bych, že je pěkně sportovní. Nejlepší bude na rovné upravené pistě, kde lze hranu zatížit pěkně od špičky. Naopak na rozježděném a už nerovném kopci není jízda žádný velký med, každý nájezd do terénní nerovnosti cítíme a schytáme – asi jako na každé tvrdší lyži s tuhou špičkou. Upřesnit musím, že horní plát nijak „nevyjíždí dopředu“ (možná to tak tvrdí firemní píár a z něj odvozené textíky). Funguje to vlastně na stejném principu jako klasická kombinace lyže + deska pod vázáním s oválnými otvory na vnějších koncích, kdy se lyže pod deskou prohýbá a vlastně tak „zkracuje“, zatímco tužší deska „zůstává“. Nejde o žádné dramatické změny a kdovíjaké vyztužení. Celkový a výsledný dojem (můj): pěkná sportovní lyže. Nic víc a nic míň.

Vario Cut

je mnohem zajímavější. Na první pohled je myšlenka, že lyže se v torzně tak kritickém místě jako je špička podélně „lomí“ na dvě poloviny, fantasmagorií. O vysoké tuhosti ve zkrutu (torzní) ve vztahu k tuhosti v ohybu (flexi) už skoro třináct let referujeme jako o kritické vlastnosti a zdůrazňujeme, jak je pro zahájení oblouku na hraně důležitá. Můj první dojem byl taky hodně kritický: lyže bez zahájení a ukončení oblouku. Špička a pata se totiž do určité míry pod tlakem „ztratí“ a nezabírá. „Anticarving,“ řeklo by se.

„Lyže tak zkracuje svůj rádius a stává se točivější. Dle údajů výrobce může DoubleDecker VarioCut měnit rádius v rozsahu 12-18 m,“ píšou na skinetu. Tohle bych bral s rezervou. Špička se sice poněkud rozevře a lyže v této části opravdu OPTICKY radius zkrátí (patka si trochu taky, ale tam si za jízdy nevidím), ale protože se současně FUNKČNĚ jaksi „ztratí“ (viz dál), přičemž rozhodující prostřední většina lyže zůstává nezměněná, přišlo mi tohle zkrácení spíš jako teorie. Nebo ještě jinak: kdo zná Salomony s jejich typickým „rozkvétáním“ špiček, tak trochu už ví, o čem se tu rozepisuju.

Je ten „anticarving“ bez celé zabírající hrany doopravdy tak špatný? Uvažujme: většina lyžařů stejně oblouk od špičky lyží nezahajuje. Špička je pro ně skoro zbytečný luxus. Ba dokonce může být i kontraproduktivní, když se nežádoucně zařezává (sakra časté při špatném nabroušení). A výrazná patka, tvarově vytažená až do konce lyže (jistě, lze odpomoci zakulacením patky až twintipem), zase silně diktuje závěr oblouku: lyže táhne, uzavírá oblouk a nepustí.

Něco takového zde nastat nemůže. Špička lyže se pod tlakem nejenom rozšiřuje, ale zároveň i konvexně deformuje. Ve výchozím nezatíženém stavu lyže vykazuje typické atomikové „korýtko“ (v oblasti kontaktního bodu je lyže konkávní), ale pod tlakem se prvních 15-20 cm zdeformuje tak, že na sněhu leží střed skluznice a hrany jsou oproti podložce výše.. (V jakém rozsahu toto funguje i u patky, jsem zatím neměl čas zkoumat.)

A ještě jinak: „carvingovým“ pohledem typického kráječe je to možná blbost. Jenže jezdí se i jinde a ne pořád na rovném manžestru. Takto deformovatelná špička a patka jsou požehnáním na nerovném povrchu (a asi ještě víc vyloženě v boulích). Odpérují nájezdy do nerovností a zabrání tomu, aby lyže zůstávaly viset. Výsledkem je úplně sametová pohodová jízda, která nerovnosti přímo žehlí. (Kontrast obou modelů v takových podmínkách byl opravdu značný. Rychlejší Vario Flex kopala a trestala, pomalejší Vario Cut hladila a laskala.)

Většinová část lyže přitom krásně drží a vede, takže není problém opřít se do oblouku. Při šířce 72 mm není krojení nijak radikální (na lyži 172 cm je udané16 metrů), takže lyže slušně vede i v oblouku delším, než by příslušelo krátké délce aktivní hrany.

Druhý den, kdy jsem na ní (na Stohu ve Špindlu při jarním odměku) pojezdil víc, se mi lyže líbila víc a víc. Měl jsem i nějaké pedagogické povinnosti a právě ji jsem si na změklém rozježděném kopci vybral kvůli dobré všestrannosti a snadné ovladatelnosti.

Nemám jasno v tom, co s tímto řešením dál. Není nezajímavé, ale jistě není ani levné, ani technologicky snadné. Mohlo by se snad objevit u  některých drahých lyží pro fajnšmekry (co třeba u Volantů?). Celé to na mě ostatně dělá dojem, že jde spíš o sondu, ověřování. Jinak by musely být v katalogu a tam patřičně velkohubě představené a udané. To se nestalo.

Obě stříbrné lyže vypadají velmi efektně a draze. Opticky by je člověk zařadil spíš mezi zmíněné spřízněné Volanty. V testcentru na Hromovce by měly být celkem čtyři páry (zatím od 7.3. jsou dva), po dvou od každého. K tomu samozřejmě i průřez standardní kolekcí (do 99 mm s výjimkou freestylovek).