Držme se raději na zemi a na spolehlivějším pokladu a věrni názvu našeho magazínu vyjeďme nejprve do sněhu. Není třeba se obávat, jen být připraven na některé neočekávané jevy.

Zimní horská cyklistika si razí cestu vpřed a stává se stále častější aktivitou lidí, kteří mají pozitivní vztah ke sněhu, pohybu a dobrodružství. Pomalu se z ní stává ucelená odnož horské cyklistiky, adepty občas uchvacuje tak, že paradoxně bikují více v zimě než v létě! (Jak to dělají v létě s lyžemi, nevíme.) Má to ale logiku. Podobně jako lyžaři běžci vybírají si sněžní bikeři většinou zasněžené cesty, nemusí se však vláčet někam do hor, kde je sněhová přikrývka souvislá, radost z pohybu je však podobná. A k ní možná ještě trochu napětí z kluzkého podkladu coby koření silných zážitků… Možná to ale není až tak složité, budeme-li věřit jejich krédu: Nejtvrdších je prvních sto metrů. Matka Příroda není tvůj nepřítel!

Zimní cyklisté už mají i svá témata, která vycházejí ze zkušeností jízdy po sněhu a v mrazu – čím mazat, jak vozit nápoje, co na sebe, jaká je technika jízdy v závislosti na kvalitě a množství sněhu… Pojďme tedy nakouknout do této trochu jiné, leč filozoficky blízké tématiky.

Pneumatiky

Pro provoz v extrémním prostředí nevyžaduje bicykl výraznějších úprav. Z nejdůležitějších je množství vzduchu nahuštěného do duší. Tlak v pláštích kol by měl být o něco menší než při jízdě po létem vysušené prašné cestě. Koeficient tlaku v pneumatikách v poměru ku tělesné hmotnosti neexistuje. Stejně tak jako má někdo rád holky a jiný vdolky, panují i v této nikdy nedořešené otázce rozpory. Šikovným doporučením je pumpovat až venku, ve vytopeném obýváku se plyn v pneumatice rozpíná výrazně více než na mrazu. Pneumatiky by měly být malinko měkčí než v létě.

Kdo maže, ten „klouže“

Technologie maziv pro cyklisty udělala v posledním desetiletí obrovský skok dopředu. Kdysi hojně používané oleje na šicí stroje jsou dnes už vhodné leda tak k nostalgickým vzpomínkám na pionýrské období bikingu v Česku. Husté převodové oleje pro motorová vozidla jsou pak už naprostým nesmyslem. Hustý olej má totiž ideální lubrikační vlastnosti v teplotách přesahující 60 stupňů celsia, a na takové hodnoty činnost řetězové soustavy jízdního kola olej nikdy nezahřeje. Z namazaného řetězu se tak stává brzdící řemen.

Někteří „zimojezdci“ upřednostňují jízdu na suchém řetězu, obzvlášť když v teplotách kolem nuly hrozí jízda přes nasolenou silnici. Štěrk se solí nalepený na pastorky sedmi-(osmi-, devíti-…) kolečka může ve spojení s olejem vytvořit brusnou pastu, která dokáže znehodnotit celé převodové ústrojí během jedné vyjížďky! Tedy řetěz je po namazání nejlépe utřít do sucha. Nic nezkazíte obyčejným olejem WD 40, mnozí nedají dopustit na léty prověřený Konkor 101 či Konkor 103. Počítejte ale s tím, že mrazivé počasí znehodnotí kluzné vlastnosti jakéhokoliv mazacího prostředku.

Počítač odpojit

Pohybují-li se teploty hodně pod bodem mrazu, digitální cyklocomputer bude pravděpodobně stávkovat. Aby se z toho teplotního šoku krystalky nezbláznily, nechte počítač raději doma. Beztak budete hlavně rádi, že se pohybujete bezpečně, a po několika minutách jízdy na sněhu budete mít jiné priority, než je polykání kilometrů. V zimě se jízda na kole počítá spíš na jakési „normohodiny“.

Co na sebe?

Při oblékání je třeba mít na mysli, že nejvíce exponovanými částmi těla je periférie – ruce a nohy. Jakmile začne zalézat za nehty, je obvykle zle. Pokud je v tom okamžiku do hospody i domů daleko, je zaděláno na nepříjemnost…

Boty

Určitě více než jedny ponožky. Dvoje slabé jsou vždycky víc než jedny silné. Jste-li v létě zvyklí vyrážet v těsných tretrách, bude lepší vyměnit nášlapné pedály za klasiku s klipsnami a obout se do teplejších bagančat. Ideálním řešením je koupě zimních treter, vylepšenými pak ještě speciálními návleky (šusťákovými, goretexovými, windstoperovými, neoprenovými aj.). Ty může částečně nahradit alternativní řešení v podobě třeba kousku novin nebo igelitového pytlíku vloženého pod staré ponožky přetažené přes tretry. Ty jsou pak obvykle na jedno použití. Každý teplotní joul, který budete mít s sebou, se bude hodit. Před odjezdem je tedy vhodné nechat boty i ponožky ohřát na ústředním topení nebo na kamnech. Totéž platí i o rukavicích.

Rukavice

Čím teplejší, tím vhodnější. Samozřejmě se zachováním ohebností prstů. Slabou stránku eskymáckých palčáků z tulení kůže byste nejspíš poznali při prvním sjezdu a potřebě urychleného zabrzdění. Jako nejvhodnější se kromě speciálních cyklistických rukavic osvědčily prsťáky pro běžce na lyžích s windstoperovou membránou.

Kalhoty

Opět je třeba pamatovat na to, že až vám bude sviště severák kolem uší, budete jej rozrážet také přední částí dolních končetin. Kvalitní funkční prádlo je při zimním ježdění prakticky nezbytností. Zimní cyklistické kalhoty zvané slangově čapáky jsou nedocenitelné zejména díky střihu, který obvykle dobře kopíruje cyklistický posez, a netáhne tak díky němu na záda. Zcela nevhodné jsou bavlněné slipy a dámské kalhotky. Pot se v nich jen drží a nastydnutá záda nebo obligátní „vlčák“ na sedací části zamezí každému dalšímu pokusu o zimní výlet na kole.

Dres, bunda, vesta, větrovka. Na tělo opět funkční prádlo, nejlépe s dlouhým rukávem. Cyklistický dres je vhodný nejen díky svým běžným užitným vlastnostem, ale také díky kapsám na bederní části těla. Tam se jednak vejdou další kusy záložního oblečení, tak i pomáhají zahřát. Studený vzduch bude opět nejvíce útočit na přední část trupu, na prsa a ramena. Speciální cyklistické termo bundy se zesílením na těchto partiích nejsou jen módním výstřelkem. Obecně platí, že záda by měla „dýchat“, tedy dovolit odpařování potu. Zcela nevhodné jsou tedy pláštěnky, které fungují jako zaručené pařidlo. Člověk se v nich rychle ohřeje, zapaří a pak rychle zmrzne. Neměl-li by blízko k civilizaci, nejspíš by tuto nadsázku naplnil i ve skutečnosti. Pozor, podobné vlastnosti má i leckterá levnější nepromokavá větrovka.

Vhodným doplňkem cyklistova oblečení pro zimní čas jsou vesty. Kolik vrstev na sebe nabalit je otázka ryze subjektivní a ani nejzkušenější „zimojezdci“ na ni neumějí spolehlivě odpovědět. Dříve, než získáme vlastní zkušenosti, se můžeme řídit prastarým pravidlem, podle kterého by měla být člověku mírná zima, když stojí před jízdou venku na místě. Po rozjetí se začne tělo samo ohřívat a termoregulace organismu naskočí do optimálních hodnot.

Hlava

Na hlavu každého cyklisty patří helma. Tato skutečnost je dnes zcela nezpochybnitelná. Jenže co pod ni, když větrací průduchy by na holé lebce snadno zanechaly námrazky? Ve specializovaném obchodě najdete plně funkční čapky, které kryjí nejen celou plochu hlavy

i s ušima, ale dosahují až na zátylek. Jsou tak tenké, že se pod helmu snadno vejdou, a tak funkční, že chlad nepropustí ani v delším sjezdu.

Nasedat a vyrazit

Při prvním kontaktu se zasněženou cestou si nejprve vyzkoušejte, jak se bicykl chová. Optimálním tréninkem je kličkování po zasněžené louce, pokud to „utaženost“ a hloubka sněhové pokrývky dovoluje.

Vybírejte zejména při prvních vyjížďkách stezky, které nejsou příliš frekventované. Jízda v hlubším sněhu se do jisté míry podobá jízdě na blátě. Příjemnější je o to, že se nešpiníte a při případné kolizi padáte do měkkého. Pro povzbuzení mějte na paměti, že existují šílenci, kteří na horském kole absolvují tradiční etapový závod psích spřežení Iditarod po zasněžených pláních Aljašky v sedle kola.