Vtipný export Cimrmana?

Současný export Cimrmana je totiž na můj vkus tak velký a násilný, že se svým „objevem“ prostě už přijít nemohu. Jako dobrou legraci jsem ještě pojal Největšího Čecha. Nectít autority má v zásadě plebejský český národ se svým smyslem pro humor tak nějak v krvi. Je to myšlení i mně blízké. Stejně tak mi pořád ještě přijde roztomilé, když v Humpolci dostal svou desku Hliník. Možná trochu degradace obvyklého úzu, ale přece jenom pořád ještě dobrá česká sranda.

Ovšem vývoz Cimrmana do Tater a na Altaj mi už tak ohromně vtipný nepřipadá. Je to přece jenom náš hrdina a náš humor. A ten nemusí být univerzálně přenosný. Vtip zůstává dobrým vtipem nejenom když jej neopakuju, ale také když jej nikomu jako vtip nevnucuju. Nelíbí se Slovákům česká deska na Lomničáku? Altajcům na té jejich hoře? Hodí se tam vůbec? Proč být jako ten, kdo chce za každou cenu vyprávět svoje fóry společnosti, která o ně nestojí? Snad nejsou oba otcové-zakladatelé, muži inteligentní, vzdělaní a uznávaní („Svěrák na Hrad!“) už tak mimo, že tohle necítí?

A pak mi na všem ještě vadí militantnost mnohých nedůtklivých Cimrmanových obhájců. Kdo není s námi, je proti nám. Je zapšklý, nemá smysl pro humor, pro ten úžasnej cimrmanovskej fór...

Ano, Cimrman je fenomén a vždycky to byla skvělá legrace. Kdysi dokonce i oáza chytrého nezpolitizovaného humoru, očistný ventil, ostrůvek duševní spřízněnosti. Dneska jako by už začal převládat vývoz a prodej obchodní značky.

Proč ne. Když to bude na zábavním trhu – jedno, jestli českém nebo i zahraničním – prima. Ale když teď Velikána cpou všude možně, raději ponechám Zdarskeho na jeho trůnu. Tak, jak to napsal Lunn: „Zdarsky nikdy nepřijde o svou roli otce alpského lyžování“...