Načechraná peříčka prezidentky v nejlepším bouráku

Až já budu velká, bude ze mě selka, učili jsme se zpívat jako děti. Být selka bylo terno. Vždyť přece sedlák, sedlák, sedlák... je velký pán, abych přidal ještě z příbuzného soudku. Adept novinařiny by si podobně měl notovat „bude ze mě komentátor“. Budu moci trousit svoje názory ne jenom na osobním blogu, ale přímo na prestižní stránce váženého listu. Okomentuju kdeco a nebudu k tomu potřebovat žádnou zvláštní kvalifikaci. Jen schopnost psát a ideálně nějaké to novinářské učiliště.

Nevím, co vedlo MFD k tomu, že Kateřinu Neumannovou předhodila svému prominentnímu komentátorovi Martinu Komárkovi. Snad srpnová doba dovolených, snad víra, že autor bývalou lyžařku představí neotřele či obzvlášť kvalitně. Nebo snad představa, že takové pojednání bude už kvůli osobě jejich hvězdného psavce mimořádně zajímavé?

Na celé straně nám Komárek předkládá jakousi reportáž Jeden den s K. N., podepřenou pár obecně známými fakty a okořeněnou autorovými ryze osobními dojmy. Dozvídáme se, že Josef Jindra „je snědý, až černý“ a Kateřina je „neobyčejně krásná“. O co více dojmologie, o to méně průniku dovnitř, do zákulisí. Ani s faktografií se Komárek nepárá. On jen rozehrává svou výřečnost a rutinně pokládá spoustu řečnických otázek, aniž by se je snažil zodpovědět. Nadhazuje teze uvozené „možná...“, ale nedává odpovědi. Jak by také mohl: ze zážitku jednoho dne a z toho, co se obecně o Neumannové píše a ví, žádný pořádný článek poskládat nelze. Nanejvýš obratné slohové cvičení s grify zběhlého novináře. Jenže k čemu to je? O Neumannové se toho už napsalo a namluvilo tolik, že opravdový smysl by měl jen text přinášející něco nového. Hloubku, informace, pohled původní, třeba z nějakého dosud nepoužitého úhlu. Dojem Martina Komárka je jen rutinním cvičením, jež stále poměrně atraktivním tématem celkem čtivě zaplní stránku. Ale nic víc. (Ne že bychom mohli čekat nějakou velkou kritiku. MFD je, pokud vím, významným mediálním partnerem libereckého MS, a tak bude takový portrét spíše píárkem paní či slečny prezidentky.) Při všem respektování autorovy novinářské zběhlosti a schopnosti ostrých úsudků není Komárek takovou hvězdou, aby článek byl zajímavý už jen tím, že ho psal sám Mistr. I takový text si dovedu představit: úplně ideálně třeba od Oty Pavla nebo Milana Kundery. I mladšího Vladimíra Párala nebo Michala Viewegha bych bral. Jsou to známí spisovatelé s osobitou schopností lidi vidět a popisovat. Nebo ještě jinak, třeba očima psychologa Slavomíra Hubálka. U prvých by mě zajímal jejich dojem, u druhého to, co by možná z viděného dokázal vyvodit. Komárek ale není jedno ani druhé. Stránku novin zaplnil, ale kromě pár svých pocitů nám neřekl nic, co bychom už nevěděli. Vlastně ano. Hned v druhé větě se dozvídáme, že KN „zaparkovala terénní Mercedes 320“. O kus dál, že je to „automat, teréňák“, a že na Zadově Kateřina „přitvrdí podvozek a šlápne na plyn“. A pak i to, že by správně měla jezdit s Audi, sponzorujícím budoucí MS, takže žena zvyklá „na ty nejlepší značky“ „řeší dilema“. Tak tomuhle se ve filmu říká product placement a v tisku skrytá reklama. Tady ale ani moc skrytá není. Z článku tyhle nefunkční věty úplně křičí. Na teze s „možná“, jimiž článek prokládá i končí, bychom spíš chtěli slyšet alespoň názory, když už ne odpovědi. Takový článek se ale nedá napsat bez konkrétních faktů, vědomostí a bez znalostí tématu. Takto se i redakční hvězda jen svezla na laciné vlně textíků o prominentech a frčících celebritkách, jimiž se tento tzv. seriozní list stále více zaplňuje. A nic na tom nemění ani maskování takového (polo)bulváru pojmy „fenomén“ nebo, jako zde, „seriál Portréty bez retuše“. Mediální partner přitom počechral peříčka „své“ prezidentky a ještě po bondovsku udělal reklamu bezva auťáku.

Takže toho vlastně tak málo není...

Viz Prezidentka s přítelem na telefonu, „víkend portrét“ (MFD 30. srpna 2008) 

http://mfdnes­.newtonit.cz/de­fault.asp?cache=4775­65