I. Základní: brousek s pevným nebo stavitelným úhlem na boční hranu, brusná pryž pro odstranění „grotu”, guma na stažení brzd.

II. Pokročilejší: místo brousku speciální jednosečný pilník (střední, zhruba 16 seků/cm), kovový „vingl” (89 až 86 stupňů, nejspíše 88) se svorkou pro broušení z boku lyže, navíc mosazný kartáč pro čištění pilníků.

III. Vhodné doplnit o: svěráky k upnutí lyží, jemný keramický kámen nebo jemný diamant pro dopracování ostří, vodítko nebo manžeta pro broušení ze strany skluznice, hrubý diamant pro obroušení poškozené a vytvrzené části hrany, štětec k průběžnému ometání špon.

IV. Pro náročné: jemný pilník, velmi jemný diamant, kámen Arkansas pro vyleštění hran.

Servis, nebo svépomoc?

Příležitostný lyžař se nejlépe svěří servisu. Náročný jezdec nejspíše využije základního přebroušení na kameni a pak si bude udržovat sám. Žádný běžný servis se nevyrovná pečlivě a odborně ručně doladěné hraně, každý ale musí zvážit své schopnosti a možnosti.

Brousek, nebo pilník?

Brousek je „blbuvzdornější” a tedy vhodnější pro nenáročného nebo manuálně méně zručného člověka. Lepší je takový, do něhož jde vložit celý pilník i tenký keramický kámen. Chybí v něm ale cit, který poskytuje úhelník s pilníkem. „Jako milování s kondomem a bez,” zní jeden z příměrů. (Tady ale nejde o AIDS, takže klidně „bez”…) Každý, kdo si na údržbě svých lyží zakládá, proto brousí s „vinglem”. Držák na pilník je pak kompromisem.

Cit v ruce je důležitý, stejně jako zvuk pilníku při práci. Dokonalé ruční nabroušení lyží proto předpokládá pevné uchycení lyže, dobrý přístup k ní, kvalitní osvětlení, jemnou práci a cvik.

Pro nejhrubší srovnávání zanedbaných hran je nejlepší bruska v servisu nebo hrubý velký pilník (11-12 seků/cm). Pro průběžně udržované hrany pak stačí 200 mm střední pilník (14–16 seků/cm) s dobrušováním keramickým kamenem nebo diamantem. Kvalitnější a dražší jsou pilníky s chromovou úpravou.

Pilník je určený k záběru jen jedním směrem. Každý tah s ním musí jít od těla vpřed a zpětný pohyb vzduchem, ne po materiálu, jinak dochází k poškození pilníku.

Táhneme pokud možno lehce. Broušení není kovoobrábění, nýbrž jemná mechanika. Zásadou je ubrat jen nezbytné minimum materiálu hrany, ideálně jen doladit ostří. Pilník je třeba průběžně čistit speciálním čisticím kartáčem.

Svěráky a stůl

Skutečně kvalitní nabroušení předpokládá kvalitní uchycení lyže. Bez něj lze jen opatrně pevným brouskem. Posloužit může i dobře umístěný dílenský svěrák, nejlepší jsou ale speciální lyžařské svěráky. Existuje několik způsobů fixace lyže, cena svěráků většinou odráží dokonalost jejich funkce. Zručný kutil si je může dokonce vyrobit i sám. Pozor na to, že do některých starších modelů svěráků lyži s příliš vysokou deskou skluznicí nahoru neupneme.

Improvizovat lze podložením lyže na koncích a uchycením do svěráku uprostřed za desku.

Klasické lyžárny mizí a stále častějším problémem je sama pracovní plocha. Nabízí se sice řada možností improvizace, ale závodník i velký fajnšmekr si pořídí vlastní servisní stůl. Pod něj patří velký igelit a hodí se vlastní lopatka a smetáček.

Ten, kdo si za pomoci uvedeného nářadí pracně vytvoří dokonalou hranu, se už vždycky ke své lyži bude chovat slušně. Taková hrana tak vede ke dvojnásobně dokonalejšímu lyžaři: vnějškově jízdou a vnitřně myšlením.