Troufám si tvrdit, že je to spíš mediální konstrukce. Média žijí z toho, že mohou sportovce představovat jako šampiona, idol. Také my, tedy jejich konzumenti, chceme své hrdiny. V dětství jimi byli Bajaja, Rumcajs, Malá mořská víla či Superman, v dospělosti si svou projekci do výjimečných osobností prodlužujeme v Jágrovi, Rosickém, Šebrlem. A své idoly chceme vidět vítězné, triumfující. Ne jako poražené a na ústupu ze slávy.

Nemusí nic dokazovat

Proč by ale sportovec musel končit a nemohl pokračovat tak dlouho, dokud „na to má“ a dokud pro své sportování má podmínky? Kvůli pocitům fanoušků? Těm, kteří ho snadným nadšením laiků vynesou do nebe, když vyhrává, a vzápětí nato ruče zatratí, když se mu nedaří?

Velký šampion má výhodu: o své velikosti nemusí nikoho přesvědčovat. Jeho vítězství a medaile mu nikdo nesebere (záhy provalený doping pomíjím). Takový Stenmark jezdil ještě několik let poté, co přestal vyhrávat jeden závod za druhým. A jeho velikost to nijak nezmenšilo. Naopak, v samém závěru kariéry na ještě jedno vítězství přece jenom dosáhl. A nebylo snad nikoho, kdo by mu to nepřál.

Nikdo nepopře, že Hermann Maier byl hlavní hvězdou desetiletky 1995-2005. Nebýt vážného zranění, nejspíš by jeho triumfů bylo ještě více. Nyní už nevyhrává, jezdí však dál. Proč by měl končit?

Velká inspirace

Na žebříčku je pořád umístěný velmi slušně. Pro stovky mladých byl a je vzorem. Když se dnešní mlaďas, před lety toužící stát se Herminátorem, může se starým Mistrem potkat na kopci, závodit s ním, přiblížit se mu časově? Tak jako se mladí samci měří s kralujícím vůdcem smečky, dotahují se i mladí borečci na staré modly. A jednou je porazí. Jaká inspirace a jaká nádhera!

Když jsem kdysi dávno jako mladičký volejbalista cestoval autobusem (ano, tak se opravdu jezdívalo) na turnaj s tehdejší Rudou hvězdou, nabitou úřadujícími mistry světa, a pak proti nim i hrál, byl to pro mě zážitek na dva roky. Už jenom vlídné slovo starého borce dělá divy.

A cožpak lid sportovní nemiluje ty vzácné veterány, kteří se stále snaží „znepříjemnit“ život mladým? Martina Navrátilová, legendární cyklistka Jeannie Long těsně před padesátkou čtvrtá na OH? Američané zase fandí svému idolu Philu Mahreovi, který se také v padesáti snaží o comeback na úrovni národního mistrovství.

Jistě, někdo na takové dojíždění kariéry žaludek nemá. Třeba Pirmin Zurbriggen opravdu skončil na vrcholu. Předpokládejme, že to bylo jeho svobodné rozhodnutí. Ale stejně tak je rozhodnutím jiných vytrvat. Kvůli tomu, že jiný způsob života vlastně neznají, bojí se ho, pro peníze, nebo proto, že je závodění pořád baví? Co na tom? Jejich volba, při níž nabádavá slova novinářských šmoků blábolících o „konci v pravou chvíli“ jistě mají sílu neznatelného vánku.

Zabírá místo... a z našich daní

Uznávám, není všechno tak jednoduché. Obvykle se argumentuje, že starý borec zabírá místo mladším. Může se stát. Pak by ale mělo být věcí trenérských rad a jednotlivých sportovních svazů, aby vše zvážili při nominacích. Ale jsme lidi a nežijeme v ideálním světě...

Čerpání peněz daňového poplatníka bývá námitkou další. Největší hvězdy ale většinou dnes vydělávaly tolik (a zaplatily na daních), že nepodstatné částky z rozpočtů příslušných ministerstev jsou proti tomu zanedbatelné. Navíc mívají své sponzory, jejichž kampaně často dobíhají. (Myslí si snad někdo, že den po olympiádě všichni smlouvy se Šebrlem na hodinu vypovědí?) V lyžování pak dokonce někdy jezdí jen za své mimo oficiální tým. A konečně: borec, který platil nemalé daně, dlouho rozdával lidem radost a vedl svým příkladem ke sportu mládež, by snad při svém sportovním dožívání zasloužil i trochu vstřícnosti.

Čest a sláva

Nemudrujme nad tím, že starý mistr měl skončit na vrcholu slávy. Je to jeho život a jeho rozhodnutí. Rozumující novinář mu neradil, jak má trénovat, závodit a vyhrávat, tak nechť teď laskavě drží zobák. A kafrající kibic z davu o to víc. Za svou kariéru takový sportovec od společnosti leccos dostal, ale také jí hodně odvedl: kromě daní i zábavu, radost a inspiraci.

Cynicky řečeno, šťouchání do mrtvol je ubohost.

Sláva vítězům a čest poraženým, platívalo vždycky. Vedle všech těch žebříčků medailí a hitparád finančních odměn jsem to už nějak dlouho nikde neviděl a neslyšel.