Přestože vedle sluníčka zažili i nepříjemnou mlhu s větrem a sněžením, jízdě na prkně věnovali veškerý volný čas (tedy až na jeden tenisový match a dva golfy). „Naučil jsem se nové triky – například Kripler Flip a taky skákat na velkých skokách na switch,“ popisoval Matěj. „No a taky připravovat sám snídani,“ dělal si legraci Martin. „Myslím, že pro Matěje bylo super, že mohl strávit čas s nejlepšími jezdci jako je Markku Koski nebo Mathieu Crepel. V hodně věcech mu poradili a  to je důležitý. Nemusíte se učit věci od začátku a vyvarujete se zbytečných chyb,“ doplnil.

Snowpark v Cardrona Valley je skutečnou mekkou snowboardingu, kde se schází, natáčí a trénuje světová špička. Rozloha parku (60 hektarů) navíc umožňuje různé styly jízdy. „Když jsem byl na Novém Zélandu poprvé v roce 2000, žádný park ještě nebyl. Vozili nás helikoptérou. O dva roky později však vzniklo úžasné místo s několika rampami, asi osmi velkými skoky a spoustou jibbovacích překážek. I když se tam sejde spousta jezdců, nějak se rozptýlí a nepletou se,“ vyprávěl Martin.

Matěj dalekou cestu rozhodně nepodcenil – vypravil se k protinožcům hned s dvěma prkny a svého rozhodnutí nelitoval. „Jedno prkno se mi podařilo zlomit na skoku, kde jsem letěl hóóódně daleko. Tak jsem ho vystavil u stěny, kde nechávají snowboardisté své zlomené trofeje. Je jich tam už spousta,“ pochlubil se rider s tím, že to rozhodně nebylo poprvé. Na svědomí už jich má asi sedm nebo osm. „Nerozbitné prkno zkrátka ještě nikdo neudělal,“ omlouvá zničené prkno.

Na Novém Zélandu absolvoval Matěj první závody SP, které se ale nepovedly podle jeho představ. „Bylo fakt šílený počasí, každých deset minut napadlo na rampu snad deset čísel sněhu a vůbec nikdo neviděl, kam jede. Všude jen bílo. Navíc byly hrozný povětrnostní podmínky a mlha.“ Ani ostatní závodníci prý nebyly ze závodů nadšení, v podstatě žádný z nich nedal standardní dvě čisté jízdy.

Oba kluci se museli také vypořádat s několikahodinovým časovým posunem a jízdou autem po druhé straně vozovky. „Kdybych na místě jen cestoval, tak mi to asi problém dělat nebude, ale při sportu skutečně člověk pociťuje únavu. Prostě najednou jakoby ztratíte všechnu energii. Já to řešil tak, že jsem si šel mezi jízdami na hodinku do auta lehnout,“ popsal Martin, který dělal hlavního řidiče. Matěj se dostal k volantu asi jen na čtyřiceti kilometrech, ale i jako spolujezdec se naučil vnímat jízdu vlevo velmi dobře. Dokonce tak dobře, že v Čechách vyjel suverénně do protisměru.

Po návratu ze zimního počasí bude Martin čerpat energii na novou sezónu ve vlnách, neboť se chystá surfovat. Matěje bohužel čeká škola, a to první rok Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni – obor Sociální a kulturní antropologie. „Jsem zvědavý, jak to půjde skloubit, ale snowboarding chci brát profesionálně a zodpovědně. Vidím, že nejen rok od roku, ale snad i závod od závodu se jezdci zlepšují, takže se budu muset taky snažit,“ říká rider. Jak dodává, z prostředků projektu O2 Snowboard Talent  mu cesta na Nový Zéland podstatnou část odčerpala, ale snad se na pár ledovců ještě před zimou dostane. Nejprve však bude muset doléčit svůj vymknutý kotník a natažené vazy.