Třetí vrstva oděvu plní ochrannou funkci, v praxi to znamená, že by přes ni neměla projít voda a vítr. Abyste se při výběru vybavení dokázali orientovat, uvádí výrobci na visačkách hodnoty nepromokavosti.

Nepromokavost

Tato hodnota udává jak velkému tlaku vody materiál odolá. Za nepromokavý se považuje materiál od 2000 mm vodního sloupce, nicméně taková hodnota je pro outdoorové sporty, mezi něž lyžování patří, nedostatečná. Běžně na vás nikdo nestříká vodu z hadice, ale často si potřebujete sednout, kleknout nebo na lyžích prostě spadnete. Svou zadnicí na mokré sedačce lanovky vytvoříte tlak odpovídající přibližně 5000 mm vodního sloupce, kleknete-li si do sněhu, je to 12 000 mm, těžký batoh způsobí lokálně tlak odpovídající až 15 000 mm a lyžař padnoucí v plné rychlosti do sněhu až 30 000 mm. To však neznamená, že byste pro běžné použití takové hodnoty potřebovali. Pro lyžaře má určitě smysl hodnota nad 10 000 mm vodního sloupce, nejlepší materiály se testují na hodnotu 20 000 mm, i když to neznamená naprostou nepromokavost. Některé materiály vykazují parametry vyšší, ale výše uvedená hodnota se považuje za dostačující i pro náročné použití.
Pro nepromokavost oděvu je velmi důležité také zpracování materiálu, zejména podlepení švů. Bez toho je vám sebevětší vodní sloupec k ničemu, protože voda se dovnitř dostane skrz dírky po šití. To samozřejmě neplatí pro oděvy, které jsou namísto šití svařované. Některé výrobky mají podlepené jen ty švy, které jsou nejvíce vystaveny nepřízni počasí (u bund např. ramena), to je samozřejmě lepší, než švy nepodlepené, nicméně je to jen polovičaté řešení. Dalším pojmem, se kterým se můžete setkat je vodoodpudivost.

Paropropustnost

Dosažení dostatečné nepromokavosti není většinou problém, ten nastává, když jej chceme kombinovat s dalším parametrem, který byste měli u svrchního oděvu posuzovat. Tím je prodyšnost, přesněji řečeno propustnost pro vodní páry. V oděvu z materiálu, který nepropouští vodní páru se zpotíte a i vysoká nepromokavost je vám pak k ničemu, protože se budete koupat ve vlastním potu, proto by tyto dva parametry měly být v rovnováze. Hodnoty se udávají ve dvou podobách, jednou z nich je snáz uchopitelná MVTR (Moisture Vapor Transmission Rate), která udává množství vodní páry, kterou 1 m2 materiálu propustí za 24 hodin (jednotka g/m2/24 h). Za špičkové se považují hodnoty nad 20 000 g/m2/24 h. Pro porovnání, při chůzi „vypotíte“ asi 10 000 g/m2/24 h, při běhu 20 000 a při extrémní zátěži přes 30 000 g/m2/24 h. Z toho si můžete udělat obrázek o tom, co je pro váš vhodné. U této metody však dochází díky vágně nastaveným normám k nepřesnostem. Měření probíhají za různých podmínek (zejména teplota a vlhkost vnějšího prostředí, navíc někteří výrobci měří paropropustnost samotné membrány, jiní kompletního laminátu) a tak dva výrobky se stejnou hodnotou nemusí fungovat stejně. Metoda Ret odstraňuje některé neduhy metody MVTR - udává odpor, který materiál klade průniku vodních par. Čím menší je tato hodnota, tím lépe. Velmi dobré hodnoty jsou <6 Pa.m2/W (pro extrémní zátěž jsou určeny materiály s hodnotou menší než 4), pro aktivitu nižší intenzity vyhovují hodnoty 6 – 13 Pa.m2/W, Ret>13 už nejsou na aktivní pohyb příliš vhodné a při Ret>20 už páru prakticky nepropouští. Tato metoda má naopak nevýhodu v tom, že je uživatelsky hůře uchopitelná a některým výrobcům vyhovuje benevolence posuzování MVTR.

Funkčnost

Pro uživatele je důležité, aby výrobek odpovídal jeho nárokům v obou parametrech, proto se neupínejte jen k jednomu z nich k výrobkům, které neuvádějí oba dva parametry nebo je jeden z nich výrazně nižší, než druhý, pojímejte minimálně podezření. Dobrým vodítkem při výběru je určitě renomé výrobce materiálu. Špičkou je firma GORE (GORE-TEX), dalšími výrobci s dobrou pověstí jsou například Toray (Dermizax, Entrant…) či membrány eVent nebo Sympatex. To neznamená, že ostatní materiály nemohou být kvalitní, ale u výše zmíněných máte záruku, že oděvy splňují náročné standardy materiálem i zpracováním. Dnes má samozřemě každá značka „svou“ membránu a mnohé z nich fungují dobře, ale některé bohužel také ne. Dobrý materiál ale nemusí fungovat, pokud jej znehodnotíte nevhodným oblečením vespod. Aby svrchní vrstva fungovala jak má, je třeba dodržovat zásady správného oblékání v rámci první transportní i druhé termoizolační vrstvy.

Materiály

Textílie propustné pro vodní páry avšak nepropouštějící kapalnou vlhkost

Povrstvená textilie

Na textílii je nanesena vrstva, která umožňuje prostup páry, ale brání prostupu vody. Nejméně výkonná je impregnace, kvalitnější ochranu poskytuje zátěr. Tyto materiály obecně nevykazují takové parametry jako membrány a také jsou náchylnější k poškození (to však neznamená, že kvalitní zátěr musí být horší, než nekvalitní membrána). Výhody jsou nižší cena než u membránových materiálů, dobrý odvod vlhkosti, porézní struktura poskytuje dobrou tepelnou izolaci.

Membránové materiály

Je fólie, která umožňuje průchod vodních par, ale brání průsaku vody (v obou směrech funguje stejně, takže není správné tvrzení, že propouští vlhkost ven, ale nepustí ji dovnitř). Ve většině případů je membrána spojena s nosnou textílií, někdy i s podšívkou. Takovým materiálům se říká lamináty. Materiál, kdy je membrána spojena jen se svrchní vrstvou (podšívka je do bundy nebo kalhot volně vložena) mluvíme o dvouvrstvých laminátech, je-li zároveň spojena i s podšívkou (všechny tři vrstvy tvoří jeden celek pro lepší ochranu membrány proti mechanickému poškození a snížení hmotnosti a objemu), jedná se o třívrstvý laminát. To co brání prostupu vody přes laminát je tedy membrána, která je schovaná pod svrchní vrstvou. Svrchní vrstva je navíc opatřena impregnací pro další zvýšení odolnosti proti vodě. Pokud tedy začne svrchní tkanina absorbovat vlhkost, nemusí to znamenat, že materiál (membrána) nefunguje, pokud není poškozená, stačí obnovit impregnaci. Výhody membrán jsou vysoká odolnost proti tlaku vody a mechanickému poškození, dobrá prodyšnost, nízká hmotnost.

Vodoodpudivost
Vododpudivé materiály jsou takové, které nesplňují podmínku nepromokavosti (min. 2 000 mm vodního sloupce). Obvykle jsou jako vododpudivé označovány výrobky s povrchovou úpravou, po které kapalina stéká, mnozí ji znají pod pojmem impregnace, pokud se vododpudivá úprava poruší (otře, vypere…), tekutina prosákne dovnitř, protože jí, na rozdíl od zátěru nebo membrány, už nic nebrání.

Softshell vs. hardshell

Určitě jste toto dilema už řešili. Možná jste z toho však nebyli moudří. Softshell je všude, kam se podíváte, ale co to vlastně je? Řekněme, že je to koncept, který má v některých podmínkách lépe splňovat požadavky na funkční svrchní vrstvu oděvu, než předtím rozšířené membránové (hardshellové) oděvy, které sice maximálně chrání před nepřízní počasí (pro mnoho uživatelů až zbytečně moc), ale díky tomu nemusí nositeli poskytovat maximální pohodlí a volnost pohybu. Cílem softshellu není zajistit maximální ochranu před nepřízní počasí, ale nabídnout právě dostatečnou univerzálnost. Oděv by měl sloužit v co nejrůznorodějších podmínkách a při různých aktivitách. Kvalitní softshell se příjemně nosí, dobře odvádí vlhkost ven a většinou i lépe tepelně izoluje, než materiály zmiňované v předchozích odstavcích (nemusíte se pod něj tolik oblékat, to však platí pro „průměrné“ podmínky, tedy v aplikaci na naše odvětví například pro jarní lyžování). Pravidlem by měla být odolnost proti větru. Na druhou stranu se na softshell zpravidla nekladou tak striktní požadavky na nepromokavost. Svrchní vrstvu softshellu tvoří (měkká – soft, nebo dokonce i strečová) textilie, vnitřní strana je zpravidla počesaná, podobná fleecu. Mezi nimi se může nacházet membrána (pak hovoříme o membránovém softshellu) která chrání proti větru (např. Windstopper Softshell) nebo dokonce i proti vodě (např. Gore-Tex Soft Shell, který si v tomto směru nezadá ani s hardshellovými materiály). Softshellů je opět nespočet druhů a liší se co do ochranných parametrů (nepromokavost, tepelná izolace), paropropustnosti a také co do příjemnosti pocitu při nošení.