Jak vy sám vnímáte současnou vypjatou situaci a rostoucí počty zraněných závodníků?

V první řadě to není pouze problém letošní sezóny, jedná se o fenomén poslední doby. Počet zranění neustále roste a je na neudržitelné úrovni už od nástupu carvingu. Jízda na těchto lyžích je díky vykrojení sice snazší, na agresivní sjezdovce se ale stávají spíše bruslemi – během několika málo setin sekundy reagují na změnu náklonu a katapultují lyžaře do dalšího oblouku. Ve vysokých rychlostech v kombinaci s dokonale připravenými tratěmi, novými technologiemi, dokonalou preparací sněhu, dynamickými a kvalitními materiály lyží a perfektním servisem se posouvají výše nejen výkony lyžařů, ale i míra rizika. Stručně řečeno: Technologie a vývoj vedou k dokonalosti, ale člověk se nemění, stále má své limity – fyzické i psychické. A to bychom si měli uvědomit.

Letos se ale zdá situace oproti loňsku ještě dramatičtější…

Je olympijská sezóna – situace je tím vyhrocenější. Olympiáda je pouze jednou za čtyři roky, špičkový sportovec se jí účastní třeba jen jednou za celou svou kariéru. Roky se připravuje, investují se do něj peníze i čas. Neúčast z důvodu zranění těsně před olympiádou je potom zmařením všech těch let. A právě v téhle situaci se nyní nacházíme. Tlak je obrovský. Závodník se musí udržet v kondici, koncentraci a ve formě do olympiády. Musí si zajistit kvalifikaci, vyjet si co nejlepší startovní pozici. V silných týmech, například u Rakušanů, panuje také obrovská rivalita. Rakouská reprezentace má 24 členů, přičemž na start olympijského závodu mohou dle regulí nastoupit pouze čtyři. To vše je teď ve hře a není tedy divu, že tento tlak vede samozřejmě k extrémnímu nasazení lyžařů, a následně k fatálním chybám. Sem se nejspíš sport dostat neměl.

Existuje vůbec nějaké řešení?

Vedení SP se tím zabývá už dlouhá léta. Už když se před dvěma lety hrůzně zranil Matthias Lanzinger, jemuž museli dokonce amputovat nohu pod kolenem, rozvířily se rozsáhlé diskuse. Rakouský svaz navíc nebyl spokojen s tím, jak se zraněným zacházeli, jako jeden z nejsilnějších svazů si to samozřejmě nechtěl nechat líbit. Bylo to velmi emotivní, křičeli a nadávali dokonce přímo řediteli Světového poháru Güntheru Hujarovi . Situace se ale, bohužel, od té doby nijak výrazně nezměnila.

Samozřejmě to bude mít vliv i na olympijskou účast, prořídne startovní pole výrazně?

Nyní je známo, že z prvních 40 mužů na světě je 11 zraněných. Řadu lidí zklamalo, že nepojede mistr světa John Kucera, zdravotní problémy má například Ivica Kostelič nebo Didier Cuche, jenž má zlomené žebro a ze hry venku je kvůli zranění i vynikající francouzský slalomář Jean- Babtiste Grange. Mezi ženami bude chybět Nicole Hospová. Někteří se do olympiády uzdraví, jiní na start nenastoupí. Výsledky to samozřejmě může výrazně zamíchat. Pro ty, kteří projdou „minovým polem“ v podobě těžkých závodů SP a budou stát na startu ZOH, bude nejspíš naděje na medaili vyšší, než by byla za normálních okolností. Jejich kolegové a soupeři je totiž budou pozorovat pouze od televizních obrazovek. Na druhou stranu je ale dnes i úroveň ošetřování mnohem dokonalejší. Rehabilitace po zranění, která byla dříve dlouhodobá, je dnes o mnoho rychlejší a sportovci se mohou vrátit na start poměrně brzy. To ale nic nemění na faktu, že to, co se děje na sjezdovkách, nedělá sportu dobré jméno.

A jak vidíte olympijské naděje českých reprezentantů?

Ondra Bank se vrátil po zranění po roce a půl a předvádí neskutečné výkony – je na něm znát dlouhodobý odpočinek. Odpočinul si po všech stránkách a nastoupil zpátky do kolotoče závodů s chutí zkušeného borce. Pauza mu prospěla – navíc má na čem stavět a může opravdu udělat díru do světa. Už stál i na stupních vítězů Světového poháru v Beaver Creaku, před dvěma lety, letos to málem zopakoval, měl ale trochu smůlu, když mu vypnula lyže. Výkon ale podal fantastický. V olympijském závodě v kombinaci určitě patří mezi favority.

A Šárka Záhrobská?

Šárka je jasnou favoritkou na vítězství ve slalomu. Olympiáda v Turíně jí moc nevyšla, a tak bude určitě chtít získat cenný kov z nejvyšší soutěže právě ve Vancouveru. Bude hodně motivovaná – navíc závodí letos se svým novým týmem, bez otce a trenéra v jedné osobě. Bude určitě chtít ukázat světu a taky fandům v ČR, že tahle změna byla ku prospěchu. Otec ji dotáhl na lyžařskou špičku, teď pro ni nastává nová etapa.

Jak vlastně vypadá běžný život vrcholového lyžaře v průběhu sezóny? Vypadá to atraktivně – cesty po celém světě, tým lidí okolo, to za nějaké to riziko možná leckomu stojí.

Atraktivní je to zejména navenek. Za vším ale stojí obrovská dřina, odříkání, stres a nutnost přizpůsobit se okolnostem. Rychle zvládat přesuny i aklimatizace. O víkendu závodíte třeba ve Skandinávii, kde je – 25 stupňů, a za dva dny už jezdíte po evropské sjezdovce, kde rtuť teploměru sotva klesne pod nulu. Střídáte kontinenty, na překonání časového posunu máte sotva jeden den a už jste zase na svahu. Jeden konkrétní příklad za všechny: Minulý týden Carlo Janka přelétal ze závodů v USA do Val d´Isere. Ale kvůli dopingové kontrole nestihl letadlo, vracel se pozdějším, což ale způsobilo, že z letiště musel letět speciální helikoptérou rovnou na prohlídku tratě – po dvanáctihodinovém letu neviděl ani hotelový pokoj či sprchu a už byl zase na kopci… Je to obrovské úsilí, stres, únava, vypětí… Pak není divu, že závodník může ve zlomku vteřiny udělat horší rozhodnutí, takové, které by normálně neudělal, spadne a sezónu může odepsat…

Exkluzivně pro čtenáře www.snow.cz: Po celou sezónu Vám pravidelně přinášíme postřehy a názory sportovního komentátora Jana Holického. Dozvíte se zajímavosti nejen ze zákulisí Světového poháru sjezdařů ale z i ze ZOH ve Vancouveru.