1. „*My si tady pod termínem carving představujeme čistou jízdu po hranách a jezdec ať se při tom staví třeba na hlavu…*“
To je sice zcela elementární moudro, neboť ve většině světa taková definice „carvingu“ (to je jakýsi „obchodní název“ pro jízdu v oblouku bez smyku) platí už dávno, nicméně je významné, že to explicitně zaznělo. Znamená to mimo jiné, že třeba i na obřačce lze „carving“ provozovat. (Viz např. krásné brázdy na třetím obrázku na http://www.youcanski.com/…gs_turns.htm , jež by jistě většina carverů na co nejmenších radiusech brala všemi deseti.) Výborně.

2. „*My ale neučíme a nepodporujeme jakoukoli z omýlaných variant, ale pouze tu nejpomalejší a nejjednodušší pro začátečníky (ne pro bývalé závodníky…)*.“
Sláva vlasti výletu! Konečně naplno zaznělo, že to, co carv.cz propaguje a vyučuje na svých kursech, je „varianta“, podle jejich slov „nejpomalejší a nejjednodušší pro začátečníky“! Ano, to je férové. Ne jako dosud tvrdit, že jedině toto je „carving“ a ostatní ne, nýbrž férově přiznat, že jde o jeden ze způsobů, jak zatáčet po hraně, a sice způsob s určitými specifiky. Výborně!

V radosti nad tím se velkomyslně přenesme nad „omýlaných“ a zadoufejme, že „nejpomalejší varianta“ znamená „provozovaná v co nejnižší rychlosti“ a ne třeba „nejpomaleji osvojitelná“. A rovněž se nesmějme formulaci „ne pro bývalé závodníky“, byť představa takových, kteří si zakoupí amatérský kurs pro začátečníky, je spíš absurdní než veselá.

Snad se tedy konečně shodneme, že to, co carv.cz a ideově spříznění propagují a vyučují, je jednou z možností, jak na současných lyžích zatáčet. Možností nikoliv jedinou, nikoliv univerzální, nýbrž s určitými specifiky, jež by měla být zájemcům předem ozřejměna. Aby – jako dosud – nemohli získat falešné přesvědčení, že jedině toto je „ten carving“ a ostatní je „šoupání“, „smýkání“ a podobné relikty minulosti.
Při takovém přístupu lze sotva něco namítat. Zejména ve spojení s předchozím (16.11.2007): „LYŽOVÁNÍ A CARVING JSOU DVĚ RŮZNÉ ČINNOSTI. My opravdu nechceme nikoho učit lyžovat, ale jenom a výhradně carvovat…“

Ano, takto má zájemce jasno. Chce metodu, jež sice není lyžováním, ale vede k jednoduché možnosti, jak jezdit po hraně? Výborně, má ji mít. Chce lyžovat, tedy jezdit v různých podmínkách, na různých lyžích a způsobem, jenž vede ke zvládnutí všeho k tomu potřebného? Prr, musí jinam. Tam, kde se „lyžuje“.
Takto nastolené je to férová nabídka.

Nakonec nikdo nevymýšlí nic tak nového. Už roku 1928 vydal krasobruslař Fritz Reuel knihu o lyžování, jež k němu přistupuje právě „bruslařským způsobem“ přes vnitřní lyži. A „reuel“ patří už desítky let k základním sjezdařským cvikům. „Postmoderní funcarving“ se svou dominantní vnitřní lyží je v podstatě Reuel s carvingovými lyžemi. Proč ne, když to i tak jde?
Že to ale trvalo!