CESTA

Sedmnáct hodin cesty z Beskyd, 2x vyfoceni francouzskou dálniční kamerou (na fotky stále čekám) a o 40 Euro lehčí na poplatcích jsme v cíli. První noc se připravujeme přespat v káře na parkáči, posilněni domácí pálenkou to balíme rychle.   

AIGUILLE DU MIDI

Ranní probuzení v azurovém dni prostřídala jarní realita - všechny vleky mimo provoz a v 2000 m nad mořem to na pohodu v prašanu moc nevypadalo.  Jediná možnost jak neprozevlovat azurový den byla vydat se lanovkou (37 Euro), která končí na vrcholku Aiguille du Midi ve 3800 m n.m.  na Orlím Hnízdě (impozantní lidský výtvor na vrcholku skal), nejvyšší hora Evropy Mont Blanc na dohled, žádné mraky takže opalovačka u nealko piva (v supermarketu jsem se přehmát a vzal kartáč nealko piva –  u čečenské posádky jsem skončil). Po vyšlapání pár setu schodů na vyhlídku jsem zjistili, že kyslíkový dluh ve výškách fakt funguje, s dechem 60ti leté babky jsme vyfuněli  na vyhlídku. Grobe rozbalil foťáky a začal posílat film za filmem, já a Fiďas rekognoskujem terén dalekohledem, ufff to je krásy. Proskleným výtahem prosekaným skálou jedem až na vrchol a koukáme na horolezce ozbrojené cepíny, lany a mačkami jak se vesele prochází po zmrzlých hřebenech.  Tak ještě vychutnat ty panoramata a zpět lanovkou dolů. Mimochodem pokud přeje počasí je tahle věcička sjízdná shora dolů, cca 20km volného terénu jste schopni s průvodcem (100 Euro), nebo lokálem zvládnout za 3-4 hoďky.

Nový obrázek
foto: Grobe, další fotky najdete zde

SNOWBOARDING

Další noc už luxus v nóbl hotelu, rezervace pro dva, no 3 čečenci se nějak zmáčknou. Další ráno ti dva parchanti sedají do káry a mizí jezdit. Já vyrážím na APO předváděčku kouknout co nám žabožrouti připravili za nadílku SNB vybavení na další rok. No a to si pište, že bylo na co koukat. Detailní info o produktech comming soooon.  Večer čekám na pokoji a když vidím ty dva s rohlíkem na tváři je mi jasné že z „bůča“ to asi nebude. Hláška: „more prašan a láčes terény“ mě celkem vytáčí. Další ráno už jedem tři, dole opět jaro, tak hup na sedačku směr vrchol.

Chamonix je pro freerideing jako stvořené, dlouhé svahy, kaskády skal a hlavě nespočet terénu ke vší libosti.  Průzkum začíná, ty vole tady, nebo tam a co tam? Flek za flekem to berem dolů, jo jasan sem tam šla skluznice na krev, do od toho jí tam máme. Po celodenním ježdění jsme nasadili rohlíky a mizíme na hotel. Večer prohlídka městečka, nákup piv a nějaké chálky, lehčí kalba na pokoji, sauna, vířivka a panáka na dobrou noc.

Nový obrázek
foto: Grobe, další fotky najdete zde

Další ráno úprk, rozlučka s kámošem z hotelu a lanovkou nahoru. No viditelnost nulová, mordor útočí, tak to vypadá na fiasko, Fiďas velí úplně nahoru pak kousek po hřebeni no a ono jo. Výjezd z mraků a hnusu, azůro, pod náma jen štíty hor, kolem kterých si to plujou mraky jak kárky po dálnici. Tak teď už jenom po hřebeni a ty zasněžené pláňe jsou jen naše. Takže bez vleků jen tak si hajkovat nahoru pak šupy dolů a tak až do západu slunce.  Tak to by šlo, den jak má být. Poslední lanovka v 16:00 tak voe makej ať to stíháme, no bylo to na minutu. Dole oblíkačka do tenisek a 17h tripík domů může začít.

KONEC

Chamonix je fakt úlet středisko s brutálním množstvím freefidu dle libosti. Díky ti APO a Muchow za výlet.  Pokud sníh dovolí ještě letos jedem zpět.  Poznámka na závěr dejte si bacha na věci, ne jen v Čechách se čoruje. (Ať toho hajzla co nám čornul batoh osud ztrestá!!!!)

Toť vše!!!

Lu2, Fiďas, Grobe


Další fotky najdete ve fotogalerii