Blog - články o lyžování

Turnaj SKI & GOLF, kombinující závod na lyžích s golfem, symbolicky předal štafetu mezi oběma disciplínami v polovině dubna. Přihlásit se do otevřeného mistrovství mohl úplně každý. Na slovenském klání se letos sešlo celkem 37 závodníků (ve stejném termínu se konal turnaj série SKI & GOLF i ve Špindlerově Mlýně).

Historicky první závod Red Bull Skills se konal na konci března 2012 ve švýcarském Lenzerheide. Na sjezdovce Světového poháru a za účasti závodníků ze „svěťáku“ se jely všechny čtyři alpské disciplíny na jedné trati. Já jsem reprezentoval při této světové premiéře jako jediný závodník Českou republiku. Ale dojmů jsem si přivezl mnohem více.

Nejvýše položené domácí středisko má i na jaře zimní podmínky

Velikonoce nás, lyžařské nadšence, letos obdařily nečekaným dárkem. Neděle na nejvyšší moravské hory přinesla sněhovou nadílku a v pondělí jsme se probudili do absolutního azura. Výsledná kombinace nám dala jeden z nejkrásnějších lyžařských dnů sezony.

Tak se nám blíží další léto a už asi patnáctá či možná dvacátá každoroční runda vášnivé kritiky nošení ponožek v sandálech. S hrůzou jsem si uvědomil, že my lyžaři jsme se dosud k této zásadní problematice nevyjádřili. Trestuhodné!

Na začátku byl nápad Martina47 uspořádat mistrovství pro ty, kdo se angažují v diskuzním fóru SNOW.CZ. Rok a pár měsíců nato jsme se konečně naživo potkali na teplické sjezdovce Kamenec a nedlouho poté se do lyžařských dějin zapsal první ročník Mezinárodního mistrovství SNOW v obřím slalomu…

Nedávno jsme s využitím jedné soudní kauzy rozebírali staré známé téma odprodeje skipasů v poledne. Jsou sice označené jako „nepřenosné“, ale Nejvyšší soud tento jejich statut silně zpochybnil, takže jsme si netroufli v rovině právní dospět k jednoznačnému závěru.

V říjnu 1966 vyšel v americkém časopisu SKIING první test lyží pro veřejnost. Byl to logický počin v době nejprudšího rozmachu lyžování a v zemi, kde už od roku 1936 vycházel spotřebitelský měsíčník Consumer Reports. Vzorem byly testy aut, fotoaparátů a hi-fi zařízení.

Co by za to jiní dali a já bych si teď tady mohl stěžovat. Dělat to ale nebudu a pokusím se vám přiblížit atmosféru nočního slalomu Světového poháru ve Schladmingu z jiného konce.

Rozvést slovy to, co skrývá výsledková listina, je oblíbenou činností sportovních novinářů. Aby ne. Jde to snadno a rychle, nepotřebujete nic moc znát, nic dalšího vědět, jen trochu pravopisu ze základní školy a dát si majzla při psaní cizích jmen a příjmení. Práce snadná, bezbolestná, rychle hotová. Kdo by takovou neměl rád?

Podle předpisu se propustnost (Luftduchlässig­keit) vztahuje nejenom na kombinézu (tam je to ošetřené plombou, některé tréninkové nemají), nýbrž i na oděv nošený pod kombinézou. Na rozdíl od ní se ale z této spodní vrstvy nikdy nedělalo moc velké drama.

Led, firn, zřejmě i prašan, tráva, voda, nejspíš i asfalt – na tomhle všem by nesporně Nepřemožitelná Xena, pardon, Marlies, vyhrála o pomyslný parník.

Jsou čtyři hodiny ráno. Právě jsem se vrátil z jedné z posledních nočních a několikahodinových session před dokončením nové knížky o lyžování, kterou s kolegy píšeme. Čtyřicet giga fotografií, dvěstěpadesát složek s roztříděnými sekvencemi oblouků, bolavé oči od tupého zírání na bílou zeď prudce osvětlenou dataprojektorem.

Se zájmem jsem si přečetl článek „Otazníky kolem skipasů“ v časopise SNOW č. 64 a uvědomil si, jak úzce souvisí s obsahem předcházejícího článku „Povahy národní v lyžákách a kombinézách“. Za třicet let působení v lyžařském areálu v Peci pod Sněžkou se domnívám, že s otazníky kolem skipasů mám bohaté zkušenosti a vzhledem k možnostem navštívit mnoho středisek v Alpách i Americe mám slušný přehled o této problematice.

Autor je bývalým ředitelem lyžařského areálu SKI Pec.

Je to starý a vlastně smutný příběh. Rakouský mistr zahradnický a lyžařský trenér Reinhard Fischer nabyl už zkraje 80. let přesvědčení, že hodně vykrojené lyže – inspirace snowboardy – budou na závodní trati rychlejší než klasické. Tehdy se už konaly první pokusy, zčásti spíše kuriozní než realistické, zčásti utajované a vesměs neúspěšné. Zatímco Elan nechal testovat Stenmarka v noci za světel roleb, Fischer neměl navzdory svému stylovému příjmení žádnou fabriku ani peníze na vlastní vývoj, takže mu nezbylo než otravovat velké výrobce a vnucovat jim svoje nápady. Tehdy ale málokdo věřil, že by cosi jako „lyžařský snowboard“ mohlo v praxi fungovat a rozšířit se. Takže Reini platil za snílkovského otravu.

Mimořádné teplo ve finském Levi odklonilo obvyklé říjnové sněhové srážky ještě severněji, vyřadilo z činnosti i nachystanou baterii sněhových kanónů a značně zkomplikovalo úvod seriálu soutěží o Světový pohár, co se týče točivých alpských disciplín. Konkrétně slalomářky se musí vypořádat s nečekanou měsíční přestávkou mezi závody v Söldenu a v Aspenu. Pauza, jaká se už nenaskytne až do pohárového finále v polovině března, je příležitostí k vyrovnání případného tréninkového manka i k zevrubnější analýze závodu, který proběhl 22. října na ledovci Rettenbach nad Söldenem.

Neříkejte, že vás nikdy nenapadla sice nesmyslná, ale o to lákavější představa: jaké by to bylo, kdyby existoval sníh, či spíš jemu odpovídající hmota, na níž by se dalo plnohodnotně lyžovat (i jezdit na snowboardu, ale pro zjednodušení dál uvádím vždy jen lyžování) bez ohledu na teplotu a roční dobu.

Na gymplu, pokud si dobře pamatuju, jsme žádnou hodně mladou kočku-profesorku neměli a na ty odrostlejší jsem byl ještě příliš hloupej cucák. Když jsem pak rok na jednom učil, jedna docela byla, ale jednak jsme se spíš kamarádili z lyží, jednak byla zrovna hrozně zaláskovaná do nějakého bubeníka. Pak jsem akorát poznal dvě mladé inženýrky, co se po třech letech po vejšce dopracovaly k CSc. Byly by na samostatný článek, ale o nich tady opravdu psát nechci. A tak se konečně dostávám k meritu věci.

Jako již tradičně se první souboj o body ve Světovém poháru mezi alpskými lyžaři uskutečnil o uplynulém víkendu v rakouském lyžařském středisku Sölden. Ledovec Rettenbach byl po patnácté dějištěm prvního závodu v obřím slalomu žen i mužů. Ještě než se však stačilo začít závodit, opět se rozvířil prach mezi zástupci Mezinárodní lyžařské federace FIS a samotnými závodníky. Důvod byl prostý, návrh na změnu rádiusu lyží.

„Zkrátit, zkrátit, přichází doba zkracování!“ Vždycky, když se zkracovalo, byla z toho mela. Ať to byla paní pivovarníková v Postřižinách s ostříhanými vlasy, pivovarnický kůň se zkráceným ohonem, nebo nové slalomky po bradu. Vždycky všichni reptali, nejvíce ti staří, co že je to za moderny a proč je potřeba něco zkracovat, když to po celý jejich život dobře fungovalo dlouhé. Jenže teď se bude prodlužovat, dámy a pánové! Takže by asi nikdo reptat neměl. Možná jen ti mladí, kterým to tak dobře doposavad fungovalo, a nechápou, nač je tedy třeba prodlužovat.

Nemám rád soutěže, v nichž se hodnotí komu, co a jak narostlo. Lyžování mě moc nezajímá, svahy drásám na snowboardu. Vlastenecké období, kdy jsem sledoval české (československé) úspěchy na akcích jako mistrovství světa nebo olympiády, mám dávno za sebou. A tak jsem jen čistě náhodou na záběrech z loňské zimní olympiády ve Vancouveru zahlédl tvář Julie Mancuso. Byla hezká.