Arosa - lyžování
Arosa je usazená vysoko nad údolím Schanfiggertal, 30 km po neustále se svíjející silnici se 360 zatáčkami z Churu, hlavního města švýcarského Graubündenu. Cestu vzhůru s 1 320m převýšením můžete absolvovat i za hodinku pohodlnou „kochací“ jízdou červeným vláčkem. V cíli vás zničehonic překvapí poměrně velké turistické městečko obléhající jezera Ober- a Untersee s několika velkými hranatými hotely a podlouhlou periferií. Díky své odlehlosti Arosa prakticky nezná denní dojíždějící hosty, a je tak dopravně velmi zklidněná. Cestu k lanovkám nebo po nákupech a zábavě obstarávají skibusy a hotelové taxíky.
Sjezdovky vystélají úbočí vrcholků Hörnli, Weisshornu a Brüggerhornu, které amfiteátrovitě obepínají Arosu. Les porůstá jen nejnižší partie svahů přímo nas městem, které protínají stejně jenom přibližovací lanovky směrem na Weisshorn a modrá návratová sjezdovka. Mezi sjezdovkami tak zbývá více než dost svahů a mělkých žlebů i pro freeride.
Nejatraktivněji vyhlížejícím vrcholem je ten nejvyšší – Weisshorn (2 653 m), jenž s Arosou pojí dvě sekce visuté kabiny. Z mohutné hory stékají po hřebeni užší černá a červená sjezdovka, které se níže v prostornějších lavorech příjemně rozšiřují a spojují horu s oběma sousedícími vrcholy. Hlavní náruč Weisshornu zbrázděná skalkami je vyzývavá svým prudším volným terénem (chce to však zkušenost s „nakoukáním“ trasy). Sousední Brüggerhorn (2 447 m) se stařičkou dvousedačkou je freeridově čitelnější a vede z něj i liduprázdná červená sjezdovka.
Nejchutnější carvingové tratě rolují po úbočích Weisshornu pod krytou 4sedačkou Carmenna – jsou velmi svižné (červená a černá), neposedné s častými terénními zlomy a přitom snesoucí i rychlejší jízdu. (A mezi nimi je opět freeridové reservé s příjemným sklonem a jen málo záludnostmi.)
Dále směrem k Hörnli (2 511 m) ubývá na sklonu a přibývá na přehlednosti tratí. Pod krytou 4sedačkou Plattenhornu už jde o regulérní, ale lehce stereotypní magistrálu s 300m převýšením. Přímo z Hörnli, kam stoupá tříkilometrová 6kabinka z okraje Arosy, vede několik pruhů dlouhých, nenáročných a přehledných sjezdovek, jež si můžete zkrátit nástupem na expresní 4sedačku Hörnli, využívající jen nejvyšších 350 výškových metrů svahu, kde se to vedle modrých dálnic v členitém terénu i červená.
Z vrcholové stanice můžete dohlédnout až do sousedního lyžařského Lenzerheide, či lépe řečeno na jeho nejvyšší bod Rothorn. Nevelkou vzdálenost mezi oběma středisky měla už brzy během sedmi minut překonávat robustní kabinová lanovka, a ze současných areálů tak vytvořit jeden kompletně propojený, a zároveň po Čtyřech údolích druhý největší ve Švýcarsku. Referendum v Obervazu, jehož katastru se propojení také dotýká, však v červnu 2008 projekt ani ne třípětinou hlasů zastavilo.
I bez lanovky ovšem můžete na lyžích unikátním freeridovým okruhem přes Tschiertschen dojet do Lenzerheide a odtamtud zpět do Arosy. Najmete-li si místního guida, zvládnete to i bez tulenních pásů. Nenáročný freeride vede z Hörnli do malého areálu Tschiertschen, kde dvěma sedačkami a vlekem dosáhnete vrcholu Gürgaletsch (2 440 m) a z něj dalším sjezdem Parpan v lenzerheidském areálu. Z Rothornu pak táhlým údolím provětráte prašan až do Arosy. Pro milovníka freeridové romantiky je to unikátní podnik.
Cvičné a dětské svahy včetně klubu Mickey Mouse jsou situované na slunečné plató Tschuggen, tedy mezistanici mezi Arosou a Weisshornem, kde jsou mimo jiné tři horské chaty a bar. Terén je jen mírně svažitý, zato rozsáhlý, takže jej křižují široké modré sjezdovky, kam můžou začátečníci plynule pokročit. Po modrých tratích lze sjet zpět až do města. Typicky švýcarsky vstřícná je i cenová politika – děti do 6 let neplatí za skipas a do 13 let jen třetinu.
Z gastronomického hlediska je Arosa vybavena horskými chatami v množství obdobném jako třeba v Itálii – na všech vrcholech a kromě toho ještě na půli cesty mnoha sjezdovek. Nejkultovnějším místem je Tschuggenhütte, typická dřevěnice s restaurací, občerstvovacím okénkem, barem a hlavně terasou se dvěma sty pohodlných lehátek.
V Arose se bude líbit i rodinám, kde spolu koexistují lyžaři a nelyžaři. Kromě bruslení na zamrzlém Obersee nebo na stadiónu a sáňkování z Tschuggenu si pěšáci mohou vyšlápnout na každý ze tří vrcholů (anebo nahoru vyjet a s menší námahou sejít dolů – podle průvodce žádný z výletů nepřekročí dvě hodiny). Slib společného oběda nebo odpolední opalovačka na terase jsou jistě pádným argumentem pro společnou cestu.
