Saas-Fee - lyžování
Saas-Fee má díky mohutnému ledovci několik lyžařských specifik. Předně je to jedno ze sněhově nejjistějších středisek v Evropě – na „věčném sněhu“ leží bezmála polovina rozlohy sjezdovek. Nedostatek „pevných“ skalních bodů ovlivnil i typ lanovek, kterými jsou tratě obsluhovány – vesměs jde o visuté lanovky, které překlenou bez podpěry prakticky jakékoliv vzdálenosti, anebo vleky ukotvené přímo do ledovce. Pohodlnou 6sedačku má oblíbený svah s carvingovými tratěmi mezi Felskinnem a mezistanicí Morenia. Nejhezčí sjezdovky vedou po ledovci a podél Felskinnu v několika modro-červených variacích, výjimečně i prudších (zejména pod stanicí Morenia), až na okraj Saas-Fee. Pěkný členitý sjezd vede ze stranou ležícího vršku Plattjen. Freeridové možnosti jsou limitovány zákazem jízdy po ledovcích, a zbývá tedy svah Längfluh. O co je séraky roztrhaný ledovec nebezpečnější, o to víc potěší oko. Na mezistanici Längluh je k vidění celé moře ledových útvarů. Mimoto je Saas-Fee celoroční mekkou freestylu.
Dnešní lyžařské vrcholy se začaly lanovkami dobývat v 50. letech – dnes je kabinkou zpřístupněn Spielboden (2 540 m), dále pak visutou lanovkou Längfluh (2 850 m), další kabinkou Plattjen (2 560 m) a také lyžařský středobod Felskinn (2 990 m), odkud pokračuje pod ledovcem vzhůru alpské metro do 3 500 m n. m. Terénní obtížnosti, které museli stavitelé překonávat, dokresluje půlkilometrová skalní chodba pro výstup na sjezdovky na mezistanici Felskinn.
Velkolepou vyhlídkou po zdejších tří- a čtyřtisícovkách je (kromě skialpinistických výletů) kruhovitá restaurace Mittelallalin na konečné metra, která se neustále pomalu otáčí, takže během oběda zhlédnete 360° panorama. Vede odtud 120 schodů do podzemí s (nejvýše položenou, jak jinak) ledovcovou jeskyní.
O kráse hor pěli jako první turisté-pionýři, kteří do údolí Saas přišli koncem 18. století. Uplynulo sto let, než tu stál první hotel, a mezníkem dějin tursimu horské osady je stavba silnice z údolí (1951). Zastavila se ovšem ještě před ní a místní si vymínili, že dál nikdy nepovede – středisko je tak jednou z devíti švýcarských rarit, obcí bez autoprovozu.
