Kühtai - lyžování
Kühtai je z těch míst, která si budete pamatovat už kvůli cestě tam – horská silnice neúnavně stoupá a stoupá, les řídne a svahy se obnažují, až dosáhnete mělkého sedla s hotelovou vesnicí. Uvítací tabule vám sdělí, že jste v nejvýše položené rakouské vsi ve 2 020 metrech nad mořskou hladinou. (A zároveň pět set metrů pod hladinou nádrže, jejíž dobře maskované a zasněžené hrázi si možná ani nevšimnete.)
Na první pohled Kühtai připomene Francii – vévodí tu hotelové budovy, z nichž se vystupuje přímo na sjezdovku, svahy jsou holé a nebe tak blízko. Celý resort má ovšem mnohem subtilnější měřítka, nemá žádné přerostlé komplexy a většina hotelů spočívá v rodinných rukou s převahou štamgastů. I lyžařský areál rozbíhající se po obou protilehlých svazích zvládnete objet za půl dne. Samotnou vesnici, která má 12 stálých obyvatel, poštu i moderní kostelík, pak přejdete za čtvrt hodiny.
Sedlo lemují ze severu i z jihu hřebeny Stubaiských Alp, dotahující se na hranici tří tisíc metrů, přičemž vleky končí ještě pod jejich skalnatými vrcholky a nejvýše vystoupíte ve 2 520 m n. m. Z Kühtai se lanovky a vleky rozbíhají jak po jižním, tak po severním svahu, takže si můžete podle libosti vybírat mezi slunečním svitem a pevným sněhem. Jižní stráň je terénně rozbrázděnejší se třemi výraznými valy, připomínajícími morénu ledovcového jazyku. V horních pasážích je klopený do příjemného červena, od půli svahu dolů je naopak poměrně ostře z kopce. Zatímco po výstupu ze sedačky Hochalter můžete poměrně bezstarostně vykrajovat oblouky na široké ranveji s občasnými padáčky, pod úrovní horské chaty Zum Kaiser Maxmilian je to spíš na technický slalom. Poměrně strmá je i červená sjezdovka spadající k nové kabince Kaiserbahn.
Velmi podobný průběh sklonu má i severní svah. Nejvyužívanější 4sedačka Drei Seen stoupá šikmo svahem a její trasu kopírují dvě varianty červených tratí, které jsou tak na většině své délky velmi pohodové – prudčeji klesají jen nakrátko ve střední pasáži a pak na dojezdu do vesnice. Slalomák a přilehlá červená a černá trať pod 4sedačkou Hohe Mut naopak využívají jen strmější část svahu.
Ve výsledném dojmu dominují v Kühtai poměrně sportovní tratě, i když náročnější úseky nejsou nijak dlouhé a vesměs i dostatečně široké. Ani sjezdovky nevynikají délkou – při jejich převýšení do 500 m se dají zvládnout na jeden až dva dechy. U nástupu na kabinkovou lanovku Kaiser a sedačku Drei Seen jsou oba protilehlé svahy pohodlně propojeny, další možnost k přestupu je v centru obce.
Velmi slušné parametry má noční lyžování na 4sedačce Hochalter mířící k nejvyššímu bodu areálu – osvětlená sjezdovka má převýšení rovných 500 m.
Hodinová přepravní kapacita desetinásobně překračuje ubytovací kapacitu a vzhledem k tomu, že dojíždějících s výjimkou víkendů je minimálně, ve všedních dnech se často rýsuje nerušená lyžařská šichta do úmoru. Komornější návštěvnost ani nepůsobí tlak na šroubování přepravní kapacity na úkor kapacitních schopností sjezdovek. Na hlavní tratě si vystačíte se třemi krytými 4sedačkami a jednou, nově postavenou 8místnou kabinkou. Na vršku jižního svahu je pak ještě vlek, na severním jsou dvěma kotvami obslouženy poněkud užší černé sjezdovky včetně boulí a další kotvou tréninkový slalomák, který je ovšem dosažitelný i ze 4sedačky Hohe Mut. Další vlek přímo ve středisku slouží výcviku, stejně jako krátká dvousedačka přímo v centru.
Kühtai spouští vleky obvykle ještě v listopadu a pak běží až do začátku května, přičemž v případě nedostatku sněhu vypomáhá technika. Na severním svahu není prašan výjimkou ještě v polovině dubna, na jižním se zjevuje firn už na konci února.
