Paseky nad Jizerou - lyžování
Po prostorných lukách a pastvinách na jihovýchodně orientovaných svazích klesá pět hlavních sjezdovek, další tři se proplétají mezi chalupami dále od vleků.
Svah je velmi přehledný a s pravidelným sklonem, o něco prudší pasáže poskytne jen v jeho středových partiích. Výsledkem jsou modré a červené sjezdové dálnice, které si pro jejich šíři oblíbili i prostorově náročnější carveři. Velkou roli hraje i umírněná návštěvnost – většina lyžařů jede „po paměti“ do známějších středisek Rokytnice nebo Harrachova. Na svahu nechybí ani snowpark.
Dopravní osou hlavního, obcí provozovaného svahu je kotva s pomou, doplněná dvěma dětskými vleky pod svahem. Ve vedlejší lokalitě Pizár vyváží lyžaře od sezóny 2011/12 4sedačková lanovka s nástupním kobercem, dovezená ze švýcarského Samnaun, která nahradila původní kotvový vlek. Zajímavostí lanovky je její dolní stanice, která má stejně jako v původní lokalitě podobu zastřešené budovy. Lanovka je 720 metrů dlouhá s převýšením 165 metrů a s přepravní kapacitou 2 240 osob za hodinu. Jak obecní vleky, tak lanovka na Pizáru mají společný skipas a tvoří jeden kompaktní areál.
Ubytovaní návštěvníci mohou využít regionálního vícedenního skipasu, platného také v Rokytnici n. Jizerou, Harrachově, v Rejdicích a Příchovicích.
Od horních stanic vleků se běžkaři vydávají na okruhy okolo Bílé Skály a k nejkrásnější rozhledně Jizerských hor – ke Štěpánce. Okruhy navazují na Krkonošskou lyžařskou cestu, která protíná celé Krkonoše a na druhé straně na Jizerskohorskou magistrálu.
Kdysi velká obec s téměř dvěma tisíci obyvatel, proslulou houslařskou výrobou a osobou Věnceslava Metelky, kterým se inspiroval Karel Václav Rais ve svém vlasteneckém románu, po druhé světové válce upadala, téměř se vylidnila a nový impuls dostala až s rozvojem lyžařských aktivit. Typická lidová architektura s roubenými chalupami je příjemným balzámem pro oči a pro toho, kdo sem přijede jen za pohodovým lyžováním, to bohatě vynahradí skromnější infrastrukturu.
