Zillertal - lyžování
Údolí odbočuje jižně z Inntalu, páteře Tyrolska, a zařezává se do dvouapůl- až třiapůltisícových hřebenů s loukami na svazích a ledovci na vrcholech. Jeho geografickým i skutečným centrem je rušné letovisko Mayrhofen, ale v podstatě celé údolí je souvisle pokryto městečky a vesnicemi.
Nejkompaktnější a nejbližším areálem je Hochzillertal, nabitý prostornými pravidelnými svahy pro carvery-náruživce i -pohodáře, kam lifrují lyžaře hned dvě kabinky z Kaltenbachu. Malým horským kotlem s příjemnou červenou a freeridovými odskoky se dá přejet až do Hochfügenu se dvěma šťavnatými černými a také vděčnou, sněhově jistou červeno-modrou dálnicí pod Pfaffenbühelem (2 330 m). Celý areál je modernost sama, už gratis garáž v Kaltenbachu je znamením, kde je posazena laťka komfortu návštěvníka.
Nejrozsáhlejší sítí sjezdovek se chlubí Zillertal Arena, obývající západní svahy nad Zell am Ziller, odkud sjezdovky zabíhají přes Gerlos, Königsleiten až po Hochkrimml. Pestré vyžití na řídce zalesněných červených sjezdovkách nabízí už Zell, parádní ležérnější svezení na pláních je nad Königsleitenem, na Hochkrimmlu se to přímo mile modrá. V součtu je to 160 „houpačkových“ kilometrů, napřáhnutých tak, že z jednoho konce arény na druhý a zpět se to za celý den stihne jen tak tak.
Kdo je náročnější na sklon svahů, oblíbí si spíš Mayrhofen. V kotli pod Horbergem jsou vysázeny nešizené červené i peprnější černé, včetně nejprudší, 78% stěny Harakiri v Rakousku. Další sjezdovky (převážně už „rodinné pohodovky“) se odtud rozbíhají po jižních svazích Penkenu a Rastkogelu a odtud dále na trochu osamocenější Eggalm (výborné červené, byť je jich jen pár). To vše na konci údolí završuje ledovec Hintertux, terénně svižná sněhová pojistka.
Ubytovat se lze jakkoliv kdekoliv – v hotelu nebo třeba na statku, a snad díky všudypřítomné nabídce nikde nevznikly přerostlé komplexy. Všechny budovy se drží v pohledných mezích několika pater, završených sedlovou střechou.
