zimní dovolená - tématické články

Komplex několika sjezdovek a vzájemně navazujících lanovek lyžařského areálu situovaného na severozápadních svazích jizerskohorského Smrku (1 124 m n.m.) a přilehlého Vlašského Hřbetu (859 m n.m.) vyvolával, tak jak už to asi u nás jinak nebude, střízlivé nadšení mezi lyžaři a současně notorický nesouhlas úředníků s právem veta.

Věta, která mne provázela na cestu do Super Dévoluy zněla: „Tam bych podruhé nejela ani zadarmo!“. A přesto mi to středisko čímsi připadalo krásné. Vzdorovitou krásu hor tady nedokázal narušit ani ten nejvelkolepější pokus o prznění přírody, jaký jsem kdy viděla.

Lyžařská centra od Severní Ameriky přes Skandinávii a Alpy po Japonsko si podle všeho zatím nemohou na letošní průběh zimy stěžovat. Situaci ve sněhově chudší východní Evropě zachraňují nízké teploty umožňující technické zasněžování. Přívaly sněhu v Alpách a Pyrenejích už sice polevily, ale sníh stále pomalu přibývá a v mnoha resortech hlásí značné lavinové nebezpečí.

Když jsem poprvé stanula na hradbách města Briançon a nemluvný pubescent vedle mne otevřel ústa a pravil ‚fakt dobrý!‘ pochopila jsem, že jsem fakt na výjimečném místě. Briançon má opravdu neopakovatelné kouzlo. Hradby, které vystavěl maršál Vauban ve službách Ludvíka XIV., ještě vylepšuje přitažlivost tohoto místa. Nejvýše položené město v Evropě bývalo strážcem pašeráckého, vojenského a vůbec všeho provozu v pěti údolích, jenž se k němu sbíhají.

V rámci projektu ČD Ski je možné cestovat po Švýcarsku levněji. Od 10. ledna do 29. března 2009 mohou cestující ČD s platnou jízdenkou pro cestu z Prahy do Curychu přes Salzburg (vlak R 207 / 206) uplatnit 50% slevu na jízdenku Swiss Transfer Ticket.

Sedlo Montgenvre bývalo státní hranicí mezi Francií a Itálií. Můj první průjezd tímto místem ve mně vzbudil pobavenou závist. Z italské strany bývávala před vesnicí omšelá budka, kde se před nečasem nejspíš nad panáčky grappy choulili carabinieri se žandarmy. V sjednocené Evropě se zvolna rozpadala, podobně jak teď ležérně chátrají naše hraniční přechody.

Paul Cézanne maloval celý život jeden kopec pořád do kolečka. Kopec se jmenoval Mont Saint Victoire. Dokonce si kvůli němu koupil ateliér nad svým rodným městem, aby to měl se štafličkami blízko k místu, odkud bylo na Mont Saint Victoire dobře vidět v tom správném světle. Kopec ho nikdy neomrzel. Já nejsem žádný Cézanne, ale jsem na tom podobně. Moje hory jsou jen maličko víc vzdálené od moře, ale jinak úplně stejně přitahují mojí duši. Ochotně se do těchto končin trmácím předlouhou cestou. Ještě nikdy nezklamaly. Nedokážou omrzet. Na důchod si tam někde koupím kamenný dům a každé ráno se budu z verandy dívat, jak vypadá stav sněhové pokrývky. Malovat budu tak leda stopy do prašanu.

O příštím víkendu se rozjedou vleky v mnoha „klasických“ střediscích – v Alpách a zřejmě i na českých horách. Doma napadlo do nedělního rána do 30 cm sněhu, v rakouských a švýcarských Alpách pak až okolo jednoho metru. Od středy by měla tlaková výše zajistit slunečné počasí – ideální pro zahájení sezóny mimo ledovce.

Asi pro každého, kdo žije na severní polokouli ve středních zeměpisných šířkách, a je schopen radovat se z toho, že prostřednictvím lyží nebo snowboardů může přijímat pozitivní signály vysílané zimní přírodou, představuje měsíc listopad významnou jednu dvanáctinu roku. Debaty s přáteli o věrohodnosti dlouhodobých sněhových předpovědí, výběr společných lyžařských cílů a termínů, návštěvy sportovních obchodů hýřících všemi barvami hřbetů lyží. To vše vyvolává atmosféru příjemného napětí, ve kterém je snadné vyrovnat se s depresivní nevlídností sychravého podzimu. Listopad je zkrátka pro lyžaře měsícem plným dychtivého očekávání měnícího se v euforii, podílí-li se na jeho sychravosti sněhové plískanice. Protože loňský listopad se v nemnohém lišil od řady předchozích, a vše nasvědčuje tomu, že ani v současných listopadových dnes se nedočkáme reprízy, chci připomenout některá jeho specifika, která by neměla upadnout v zapomnění.

Velké procento lyžařů se vydává za na zimní dovolenou do zahraničí po vlastní ose a dopravní předpisy se stát od státu liší, tak je velmi obtížné si zapamatovat všechny rozdíly. Výše poplatků za průjezdy tunelů, průsmyků a silnic se také různí a mnohde mění. Přinášíme proto základní dopravní informace a novinky z lyžařsky nejoblíbenějších ze­mí.

Velká většina sjezdovek na světě se nachází v Alpách a v Severní Americe. S přízrakem klimatických změn ale asi každého napadlo, jestli by se neměl pomalu poohlížet po sněhově jistějších destinacích. Kde budeme lyžovat za 50 let?

Je to divočina a exotika. Cestovní i kulturní vzdálenost je cítit. To první je třeba překonat možná s lehkým odporem, to druhé je naopak třeba hltat plnými doušky. Řeč je o jižních, francouzských Alpách. Hodně je tu toho zkrátka jinak.

Patnáctikorunový kanadský a donedávna i americký dolar (čeká je snad někdo ještě levnější?), zrušená vízová povinnost, transatlantické letenky stále ještě na historicky nejnižších cenách. Horské resorty vybaveností rozvinuté až k samé hranici myslitelných možností (občas, podezírám, až za ni), nastupující hospodářskou recesí ceny tlačené dolů, poslední sezóna pro USA nejúspěšnější v historii (poprvé překonána hranice 60 milionů dosažených lyžařských dní).

Návaly návštěvníků a mraveniště na sjezdovkách dokážou otrávit v sebelepším středisku. Sezónním špičkám se dá přitom vyhnout nebo je aspoň otupit – stačí sledovat kalendář.

Wellness si zvolna razí cestu hlubokými alpskými průsmyky i k nám. Kdo jednou vyzkoušel některou z moderních technik tělesného rozmazlování, získává většinou závislost. Přiznejte si to! Je to prostě příjemné pro všechny – pro ty, kdo si pečlivě brousí image sportovce, stejně jako pro lenochy.

Za kvalitním lyžováním, romantikou a zároveň špičkovými službami nemusí vyznavači zimních sportů jezdit do Alp. Díky citlivému přístupu zástupců horského lázeňského městečka, opakovaným investicím do modernizace skiareálu na úpatích Černé hory a nejmodernějšímu hotelu v českých horách mohou lyžaři zajet do východokrkonošského střediska Janské Lázně.

Říká se, že francouzská střediska jsou spíše obří komplexy králíkáren na svahu, která příliš mnoho kromě tradičně skvělého lyžování nenabídnou. Risoul je ale přece jen v něčem jiný. Vzpomínáte na svá nejvíce raubířská léta? Tak to je přesně ta nálada, kterou ve vás tohle středisko probudí. Po týdenní dovolené v Risoulu sice vaše tělo zase o kousek zestárne, ale duchem vrátíte do let zaslíbených, a to vzhledem k možnostem střediska za velmi skromný peníz.

Sinaia byla vždy cosi jako rumunský Špindl. Prominentní středisko, které se těšilo přízni samotného všemocného diktátora Chaucesca a těžilo z ní. Chaucescu byl ostatně milovník hor a díky jeho sklonům vyrostla v opuštěné divočině mnoha horských zákoutí Rumunska nejedna lanovka, hotel či silnice. Pak byl popraven a zanechal za sebou v kapitalistické džungli ekonomicky zdeformované horské siroty. Sinaia je tak trochu jedním z nich.

Slyšíte slovo Libanon a vybaví se vám bomby, únosy dětí a konflikty. Spoustu let se libanonské hlavní město Bejrút objevovalo na našich televizních obrazovkách výhradně kvůli násilí, nepokojům a dlouhé zničující občanské válce. Ale málokdo na Západě ví, že tato země je také domovem působivých sněhem pokrytých vrcholků a lyžařských areálů. Libanonci si takto užívají hory Středního východu od padesátých let minulého století.
Autorem článku je Sam Baldwin.

V posledních letech se ročně baví lyžováním v rakouských alpských střediscích okolo 300 000 Čechů a Moravanů. Z katalogů cestovek a ze situace na parkovištích přiléhajících k údolním stanicím lanovek lze usuzovat, že k největší koncentraci reprezentantů české lyžařské školy dochází v jednotlivých revírech obřího společenství zvaného Ski amadé.