Lyže nám přinášejí libé pocity a vsadil bych se, že každý, kdo právě čtete tento text, je má zařazeny jako jednu z hlavních propriet ve své šťastné hemisféře. Podobně jako ještě pár nebo několik nebo mnoho dalších věcí – to už je na každém. Jsou prostě v množině toho, co člověku přináší radost. Lyže předávají emoce a zprostředkovávají zážitky – a i na tom, jaké lyže to zrovna jsou, záleží i kvalita a druh prožitku.

Podobně víno. Můžete jej jen tak konzumovat, anebo si na něm můžete pochutnat. Čím vyšší úroveň vzdělání a zkušeností piják vína má, tím větší obsahy v něm nalézá. Špatnému se vyhne a vyhledává jen to dobré. A je jedno, jestli červené, bílé, odrůdové nebo cuvée, ze Španělska nebo Argentiny. Znalec vína si vybírá, co bude pít, podle aktuálních podmínek – nálady, servírovaného jídla, počasí… A i ti největší znalci mají silně individuální sklony a ne vždy se shodnou na tom, co je nejlepší a co horší. Mezi vínem vyšší a nejvyšší kvality jsou totiž rozdíly pouze jemné a nesnadno objevitelné. I someliéři mají kolikrát problém rozhodnout se, které z vín ocenit, natož pijan amatér – ten dokáže, a to ještě možná, určit, které právě jemu chutná víc a které méně.

S lyžemi je to velmi podobné. Existuje kategorie těch zaručeně dobrých – právě ty s námi jezdí na testy. Některé jsou sladší, některé sušší, některé bílé a některé červené nebo rosé. Samozřejmě má každá jinou chuť ovlivněnou nejen druhem a odrůdou, ale i výrobcem. Jemnost v chuťových rozdílech ale nejde – stejně jako u vína – definovat objektivně. Nelze ji změřit a převést do čísel. Je to spíš překlad pocitů, na které navíc v jazyce téměř neexistuje pojmový rámec a sama lyžařská terminologie je značně nezralá až matoucí. Celé testování je v mnoha ohledech subjektivní, jako i ovlivněné celou dlouhou řadou vnějších okolností od terénních podmínek po kondici testéra.

Jelikož se podobnými otázkami zabýváme dlouhé roky, ztratili jsme ambice jednotlivé vlastnosti lyží přesně kvantifikovat. Ano, pracujeme s čísly, ale jsme si vědomi statistické chyby, se kterou pracujeme a před kterou v každém úvodním textu varujeme. Snažíme se sdělení lyže překládat do slov – metaforizovat jejich projevy, porovnávat je s něčím zdánlivě nesouvisejícím právě proto, abychom demonstrovali šíři problémů, které se k porovnávání lyží vážou.

Ivan Sosna v článku Testy lyží nejsou testy? ve SNOW 70 kritizuje mnoho „testů“ za to, že nejsou exaktními testy. Ano, ale je to hra o slova. Já si troufám tvrdit, že ani nejbohatší časopis nebo instituce nebude schopna udělat test lyží, který by byl více objektivní než subjektivní a hlavně který by dokázal čtenářům předložit plně relevantní a v praxi přenosně uplatnitelnou informaci. Každý testér je jiný a každý čtenář je jiný (oba jak technicky, tak psychologicky, tak komunikačně). Zážitek z lyžování je silně individuální až niterný!

I objektivních důvodů, které znemožňují objektivní testování, je celá řada. Tak jen letmo: tuning hran, osobní styl a tělesné proporce (zatěžování lyží), sklon, sníh, počasí, viditelnost, vázání a deska a dokonce i konkrétní použité lyžařské boty mohou ovlivnit, co testér na testovací kartu nakonec napíše. Jsme rok co rok svědky úkazu, že kvalitativně blízcí lyžaři hodnotí lyže zásadně jinak…

Celou probatiku lyží proto odlehčujeme ve snaze udělat ji stravitelnou pro všechny čtenáře. Účelem našeho testu není hledání jedné nejlepší lyže, ale udělat jakousi degustaci toho nejlepšího, z níž vás možná nějaký kousek zaujme a přiměje si danou lyži vyzkoušet v praxi.

Nejoblíbenější lyže

Opakovaně se ukázalo, že u našich testérů jsou nejpozitivněji přijímané ty lyže, které vyžadují minimum energie k tomu, aby kvalitně zatáčely a snadno se ovládaly, zároveň ale měly sportovní potenciál. Tedy slalomky, z nichž hned dvě si připsaly průměrnou známku 1,3. Pěkné známky dostaly (některé) lyže pro dámy i mnohé allmountainy. Pozitivně vnímány byly i rychlé lyže, i když ty byly testovány zejména těmi nejlepšími. Trochu horší ohlasy u konzervativních sjezdovkových lyžařů vzbuzují širší allmountainy – přeci jen je znát, že vyžadují aktivitu a moc nedají zadarmo. Sjezdovkář specialista samozřejmě nemá důvod po nich sahat a ocení je až ti, kteří vědí, proč je chtít. Samozřejmě se výsledky odvíjejí od toho, kdo jsou naši testéři.

Kdo jsou naši testéři?

Pakliže Ivan Sosna volá v předchozím článku po testérech profících, já mám názor jiný. Lyžaři profíci jsou ponořeni v lyžařském materiálu díky své profesi, vidí do problematiky obvykle výrazně hlouběji než průměrný čtenář (čest všem výjimkám) a obvykle výborně zvládají lyžařskou techniku (jinak by nebyli pozváni). Navíc to jsou často bývalí závodníci s fyzickou kondicí značně nad průměrem. Oni jsou samozřejmě schopni generovat pravděpodobně konzistentnější výsledky, relevantní ale pouze pro ty, kdož odpovídají jejich lyžařskému modelu. Tedy těm nejlépe technicky a fyzicky vybaveným lyžařům, kterých běhá po naší zemi poměrně málo. A i kdyby jich bylo víc, stejně obvykle jsou natolik znalí, že je otázka, budou-li mít pro ně testy vůbec význam. Dnes to totiž není tak, že by se každoročně vylouplo několik inovativních konceptů, které je potřeba zkoumat a představovat předtím, než se dostanou na trh. Nabídka lyží – přinejmenším těch většinových – je natolik stabilizována, že většinu modelů lze odvodit od jejich předchůdců a výstřel do neznáma typu BBR je dnes naprosto výjimečný. Například nejoblíbenější slalomky posledních nějakých sedm let jen zrají (v pomyslných sklepích), lze se je poměrně snadno „naučit“ a rozdíly mezi nimi se za tu dobu velmi smyly. Když už lyži něco poznatelně ovlivní, pak to je tuning.

Testy – divadlo pro čtenáře a výrobce

Mám za to, že vědeckost „renomovaných“ testů (podložená komplikovanou metodikou a lidmi s bohatým CV) je spíše společenský oděv účelově povzbuzující důvěryhodnost projektu. Neupírám snahu udělat podmínky pro test co nejobjektivnější. Ovšem „co nejobjektivnější“ v těchto souvislostech neznamená objektivní – zdaleka.

Zřejmé to je i z chování firem, kdy i ty zásadní odstupují a testů – byť slavných – se neúčastní. Z praxe také znám příběh dvou shodných modelů s jiným designem a značkou, z nichž jeden v tom „nejlepším evropském testu“ uspěl, druhý propadl. Všimněte si, že špatné známky dostávají obvykle malé značky, které nemají marketingové rozpočty. Atd.

Lyže nesolíme

A poslední rozdíl náhledu oproti článku na předchozí dvoustraně: já bych se bál špatnou lyži „osolit“ a podobně to doporučuji všem našim testérům. To, že něco nepochopím nebo je určeno jinému nebo jinam, neznamená, že to je špatné. Snad u všech lyží k „osolení“, co se nám na redakčních testech za mnoho posledních let vyskytly, byl problém v broušení. Broušení tvoří tvář lyže a není výjimkou, že i dnes se někde objeví lyže tak zhyzděná, že se na ni nejde postavit. I proto máme vždy zázemí tam, kde je k dispozici servis Montany, dlouhodobého partnera testu, a tam se lyže průběžně připravují. SNOWtest si nechce hrát na soudce, a proto jdeme cestou jinou. Chceme nabízet srovnání a rozhazovat pozitivní inspiraci. Lyže s horšími výsledky v testu nepublikujeme. Chceme, aby čtenáři sami pochopili souvislosti mezi lyžemi a lyžařem a na testy pohlíželi jako na vitrínu jedné konkrétní vinotéky, která ukazuje obecné chuťové trendy.

Víte, kolik je na světě druhů vína? Asi sotva. A lyží? Ve vydání SNOW market jsme jich popsali 914 (brzy je najdete i na SNOW.cz), přičemž každý model nabízí několik délek. Jak známo, délka mění charakter lyže zcela zásadně! Myslíte, že by šel udělat test, který by zmapoval ony čtyři tisíce párů? Asi sotva. Každý test je tak pouze okénkem, skrz něj nahlédnete do bohatého světa lyží, možná vám prozradí některé zajímavé momenty, ale aplikovat poznatky a souvislosti už musíte sami.

Všechny, i renomované testy jsou z principu návnadou na kupující! Neignorujte je, ale přistupujte k nim s odstupem, domýšlejte si souvislosti a raději před nákupem testujte sami.

Na zdraví!


Kdo jsou tedy naši testéři?

Jsou to členové redakce, občas učitelé nejen z APULu, bývalí hobby závodníci a civilní sportovní až rekreační lyžaři. Škála takových lidí, jak si představujeme naše čtenáře. Snažíme se lyže distribuovat k testu tak, aby je popisovali ti relevantní, například dámské lyže testovaly výhradně dámy, dlouhé lyže ti nejlepší atp. Každý rok můžete na SNOW.cz najít z testu nějaký krátký film, kde si můžete udělat představu, jak zhruba kdo lyžuje. Každý testér – letos jich bylo kolem 40 – má určenou váhu svého hodnocení, komentáře ve výsledcích jsou řazeny od těch nejlepších k horším.


Fakta o testu:

Test probíhal od 18. do 24. března 2012. První den dost nasněžilo, avšak od třetího dne jsme již zažívali ideální sněhové podmínky, tvrdé tratě, slunečno, přes noc mráz. Testovalo se ve Svatém Mořici a koncentrované části testu se odehrávaly na uzavřené trati v areálu Corviglia.




Víno na test

Víno na test dodalo moravské rodinné vinařství Plešingr. Plešingrovi, děda, táta a dcera, se účastnili testování lyží a celý tým SNOW pak provázeli degustací vlastního vína. Právě z oné degustace vznikla výběrová edice šesti nejlepších vín, která jsou reprezentativně balena v designu SNOW. Proč? Přeci k oslavě desátého výročí časopisu SNOW!
Vína si můžete objednat i vy na e-shopu SNOW.cz.