Modřiny od lanovky

Hojně využívám letošních posledních vhodných, resp. lyžařsky použitelných dnů ve svém oblíbeném (a také mně zeměpisně nejbližším) Harrachově. A právě po návratu z dnešní sportovní porce jsem na svém těle odhalil zákeřné zranění. …No, zase tak zákeřné zřejmě není, avšak o to více mě nutí k zamyšlení.

Jde o to, že mám lehce nad polovinou levého lýtka nádherný monokl, resp. modřinu jako prase. Což o to, původ jejího vzniku znám. Jsou jím sedačky klasické čtyřsedačkové lanovky, jakých v lyžařských areálech rotuje nespočet.

K mému úrazu dochází postupně a opakovaně vždy v momentě, kdy sedačka dosáhne úrovně mého lýtka těsně nad horním okrajem komínu lyžařské obuvi a než se jaksi ráčím usadit, udeří mě sice polstrovaným, leč poměrně pevným okrajem do mého levého dolního údu. Levého proto, že se před příjezdem sedačky, abych vizuálně kontroloval její přiblížení, otáčím se železnou pavidelností vpravo, čímž pravou nohu lehce pokrčím a úderu ji tak uchráním.

Tak se tedy veřejnosti a ostatních lyžařských nadšenců a odborníků zvláště ptám: Máte podobnou zkušenost? Jde snad o neduh jednoho konkrétního typu sedačky? Nebo jsem prostě já jakési „kopyto“, které se chová výrazně nestandardně a proto si popsané vytrestání zasluhuje? 

>> RadKov, 26. 03. 2010 16:56:39

Teď si nemůžu vybavit, jestli má harrachovská sedačka pojízdný koberec, ale co si tak pamatuju, tenhle bolestivý impuls k usazení dokážě uštědřit lanovka co koberec má. Obzvlášť vypečené jsou pak takové ty archivní dvojsedačky bez koberce, co tě při nástupu naberou jak bejk na rohy. Já si pomáhám zbržděním a nahmatáním sedačky rukou těsně před dosednutím. Bez toho mám načasování sednutí mizerné a taky mě to mlátí. Jistě by to šlo vytrénovat za pomoci asistenta a vhodné židle na kolečkách 

>> Janek, 26. 03. 2010 17:27:56

Koberec má, ale zřejmě je ten rychlostní rozdíl stále natolik výrazný, že „mrzačí“ lidi. 

Tento problém známe asi všichni
Řešení je jednoduché, pohlídej se sedačku rukou za tělem 

>> PetrAT, 26. 03. 2010 18:35:18

No jo vlastně, vždyť já mám také ruce! Hned při další příležitosti vyzkouším. 

Na tento problém znám a používám řešení základní, základní vylepšené, mazácké a supermazácké.

Základní je ruka zachycující okraj sedačky.

Vylepšené může být o popojetí trochu dopředu, kde už je hrana sedačky výš a lépe se chytá, když jedu sám.

Mazácké je rovněž popojet dopředu a nechat spolusedí(ho), aby sedačku zachytil on – rukou nebo lýtky, jeho/její/jejich problém.

Supermazácké je lépe dělat u obsluhy, se kterou se lyžař zná, pokud jede sám. Vyžaduje najet na nástupiště až těsně před sedačkou tak, že ta mě dostihne ještě v pohybu.

Tohle všechno funguje u klasických neodpojitelných sedaček. Jakmile mají nástupní koberec, stává se z lyžaře něco jako pytel brambor přepravovaný dopravníkem.

>> ivan, 26. 03. 2010 21:50:35

A co takhle že sedačku zachytí obsluha? V Alpách to tak občas funguje. 

Btw taky se někdy stane, že pás namrzne a pak to jede i po něm..

>> ivan, 26. 03. 2010 21:50:35

Používám řešení mazácké… Když jedu se skoroženou, jsem v roli pytle, dám aspoň ruku a i tak jejích 52kg letí skoro vzduchem. Ona je ovšem supermazák. Onehdy na Stubaji, když lyžovala asi 3tí den v životě na supermazácké řešení přišla sama. Postoupila velmi dopředu. Zjevně chtěla padnout do měkkého a tak ještě udělala úkrok stranou, aby se v zápětí ocitla na klíně snowborďáka, který tyhle vychytávky neznal. Ten zazmatkoval a džentlmetsky se snažil uvolnit místo. Snowboard a přemíra snahy ale vedly k pádu snowborďáka ze sedačky. Nějak se mu při pádu podařilo zachytil o špičky lyží mé skoroženy, která se jala pištět v nejvyšších spektrech slyšitelnosti lidského ucha, protože se právem domnívala, že snowborďák jí stáhne dolů. To se naštěstí nestalo, ta sv..ně skobčácká se pustila a spadla do sítě. Celou scénu jsem bohužel neviděl, neboť jsem jel o mnoho sedaček za skoroženou a našim mladým. Nicméně nahoře hned po výstupu z lanovky jsem našel dvě bezvládně ležící těla válející se na zemi v záchvatu smíchu, který nešlo zastavit. Prostě tam leželi a tlemili se jako dva blbci:-)) Tento výstup spolu s neopuštěním horní kotvy na Stubaji a pokračováním přes tyče označující konec dráhy patří dodnes k zlatým hřebům stořek o začátcích lyžování mé skoroženy na všech večírcích:-))

>> TomáS, 26. 03. 2010 22:26:22

Teda, použít k utlumení nárazu spolucestujícího a pak ho za odměnu shodit ze sedačky do sítě, na to kategorii nemám.

Dělá to furt?

Všichni:

velmi bych ocenil metodu, jak zabránit, aby spolucestující na sedačce nervali zábradlí dolů hned po dosednutí, lyže nelyže, hlava nehlava, ještě než se pořádně uprdelím. Tedy kromě toho, že klandr držím rukou nebo mručím „moment“, abych dodal aspoň nějaké opatření do začátku.

>> ivan, 26. 03. 2010 22:38:50

Na to mám taky historku. Když jsem byl poprvé a asi naposled na Monínci, tak se mnou jel chlápech s malou holčičkou. Jeho otcovský pud zafungoval okamžitě, ještě ve chvíli, kdy jsem se zvedal po rozepnutí bot… Rám se zachytnul o mou přilbu na temenni a on nehodlal ustoupit, ze sevření. Držel skutečně hodně dlouho, až jsem se musel ohradit:-)) Skorožena to už nedělá, ale klidně by zase mohla:-)

*>> ivan, 26. 03. 2010 22:38:50

jak zabránit, aby spolucestující na sedačce nervali zábradlí dolů hned po dosednutí, lyže nelyže, hlava nehlava, ještě než se pořádně uprdelím?

Jezdit s gorilou?

Ne, tak to fakt netuším, ale myslím že v tomto případě je lepší nesedět na kraji.

>> ivan, 26. 03. 2010 22:38:50

Klasika, pěkně vepředu si čekám na neodpojitelnou lanovku, ruka připravená, lehce v násedu a buďto mi tam někdo nečekaně vleze, nebo to toho druhýho nabere jak pytel exkrementů a já mu sedám na klín. Než sednu a uvelebim se, už mi letí zábradlí na helmu/brejle a nakonec mi ten dobrák okopává nohy/lyže/boty. Nějak se srovnáme, blíží se výstup a spolucestující hltajíc panoramata se asi rozhodnul pro okružní jízdu a ne a ne zábradlí pustit nahoru. Načež ho upozorním, pokud nerozumí, začnu ho rvát nahoru a už se těším až mi v tom náhlým spěchu nasere svý lyže/prkno pod nohy, případně mi aspoň řádně přejede lyže a řízne sebou pěkně u odjezdu z lanovky.

To je panečku večerní páteční debata…už aby přituhlo. 

>> ivan, 26. 03. 2010 22:38:50

Príliš aktívny spolusediaci sú jeden z dôvodov,prečo mám radšej vleky.Ako vidím,tento problém je priam internacionál­ny.Zoradím podľa „obľúbenosti“.

1.Prílišná aktivita,pri sklápaní zábrany=Rana do helmy,kríženie lyží,pricviknutie palíc.Používané riešenia mám ako všetci.Preberám iniciatívu ja a nedovolím im to sklopiť.Mierne predkloním hlavu,nedostávam do temena.Šomrem.

2.Vylepšená verzia predchádzajúceho je bublina na šesťsedačke.Mnohí majú neodbytné nutkanie sklápať plex,za každého počasia.

3.Pády pod nohy pri výstupe.No čo už s tým narobím?:)

4.Skicrossový faul pomocou palíc pri výstupe.To som mrzutý a riešim to hrubou silou.Po vzore „nás nedostanú“.Ešte ma nezastavili:)

5.Jachtári.To sú týpkovia,ktorý vystúpia z rohu sedačky a zásadne sa chcú hneď dostať na opačnú stranu,než zvyšné osadenstvo lanovky.To je u mňa TOP.

Používam ešte ako prevenciu,výber spolusediacich­.Aspoň si precvičím správnosť úsudku.Ak sa výber nedá šikovne uskutočniť,snažím sa nájsť ľudí ktorý chcú ísť evidentne spolu a nanominujem sa im tam.V drvivej väčšine prípadov končím na sedačke sám.Nezabudnem ešte na chápavý pohľad na vlekára.A často za chrbtom počujem,ako im čistí žalúdok za obmedzovanie plynulosti premávky.No čo už s tým narobím?:)

>> ivan, 26. 03. 2010 22:38:50 Ahoj,

opatření, které realizovala Tomovo žena by zřejmě vyřešilo i toto, akorát jich musíš shodit víc… I.

Vždy se maličko posunu dopředu než ostatní spolucestující, oni náraz ztlumí, popř. si pomohu rukou, když jedu sám. A většinou sám opravdu jezdí ;)

Nevím proč, ale u nás v ČR jsou sedačky dost nízko nad kobercem. Několikrát se mi stalo, že se mi hrana sedačky zapřela mezi lýtko a horní hranu lyžáku. To je pak bolest !! V Rakousku se mi to nestalo ani jednou.

>> TNS, 27. 03. 2010 00:03:43

„Jachtaře“ nesnáším a na svahu častuju nenápadnou ránou hůlek přes lýtka. Pokud sedím vlevo tak snad automaticky vysedám doleva. Co motivuje tyto borce aby překřížili cestu nepochopím.

>> ivan, 26. 03. 2010 22:38:50

„velmi bych ocenil metodu, jak zabránit, aby spolucestující na sedačce nervali zábradlí dolů hned po dosednutí, lyže nelyže, hlava nehlava, ještě než se pořádně uprdelím. Tedy kromě toho, že klandr držím rukou nebo mručím „moment“, abych dodal aspoň nějaké opatření do začátku.“

To mně taky děsně s..e, u chápavějších spolujezdců na sedačce funguje když viditelným pohybem ruky chytnu „hrušku“ za kterou se „bígl“ stahuje dolů. V tu chvíli vidí, že někdo převzal iniciativu a do ničeho se nehrnou. Nicméně nefunguje to na vystresované rodiče malých dětí, ti nevidí/neslyší. Na ty zabírá jen to, že „bígla“ to rukou nahoře držím a něco zamručím.

Jinak jako další opatření samozřejmě jezdit v helmě a nesundavat ji. A radši ani nerozepínat – jednou mi ji takhle jeden týpek shodil z hlavy a naštěstí jsem jí někde v úrovni lyžáků zachyt za poutko.

Pro jistotu už taky nesundavám helmu ani brýle i když jdu na kabinovou lanovku – dostal jsem už tolik ran při nástupu a nebo i vevnitř, že je radši nepočítám.

>> HonzA_, 27. 03. 2010 11:15:37

V tomhle bych se, HonzO, rad zastal vystresovanych rodicu, neb mezi ne urcite taky patrim
Na lanovce jsem s mrnousama (obzvlast kdyz jsem sam s obema najednou) silne vystresovan hlavne z toho, kterej deb.l mi je skripne zabradlim, nez je stihnu poradne usadit.

Minuly vikend na Moninci se mi je takhle pokusil skripnout nejaky snowboardak. Nastesti, protoze maj to zabradli blbe udelany a je i ve zvednute poloze dost nizko, vse zachytila moje helma.

Takze holky k uhone neprisly, ale snowboardak malem ano.

Hezky den!

>> TomáS, 26. 03. 2010 22:26:22

TomáŠi, nebyla tvá, teď už pověstná, skorožena i u tohohle dobře zdokumentovaného incidentu?

>> HonzA_, 27. 03. 2010 11:38:10

Ne, to na svědomí nemá, ale sranda to byla asi veliká…

*>> HonzA_, 27. 03. 2010 11:38:10*Chudak pry tam visel cca pul hodiny. Jeste k tem zabavnzm historkam z lanovek. Nevim kde vsude se toto stava ale na Jestedu je to denne. Kdyz nemate namazane lyze(zdejsiho osazenstva se to netyka) tak vam pas na dolni stanici zahreje skluznici a voda ktera je na ni na lanovce zmrzne a vytvori krasne bakule. Na horni stanici pak dotycne ceka velke prekvapeni a jdou okamzite po vystupu na tlamu. Obcas je to opravdu groteska.

Nemám žádnou další radu. Vesměs si při nastupování popojedu před ostatní a čekám až náraz utlumí. Zkušenost se zábradlím mám stejnou jako všichni akorát teď v Kanadě zažívám opak. Když lidi nasednou, téměř ve všech případech je nezajímá zábradlí. Ve většině případů dávám po pohodlném usednutí zábradlí dolů já. Už jsem si kolikrát řekl, že zkusím počkat na to, jestli někdo zábradlí dolů dá. Při vystupování se ve většině případů někdo zeptá předem než začne zvedat, jestli jsme připraveni.

>> Tichy, 27. 03. 2010 22:13:57

Nikdy jsem v severní americe nelyžoval, ale co vím tak v USA spousta sedačkových lanovek snad ani zábradlí nemá a nebo ho nepoužívají. Z toho by se tady v naší rádoby ochranitelský, „nařizovatelský“ a „zakazovatelský“ EU asi po…li.

Předně poslušně hlásím, že jsem se při dnešním lyžaření a zejména nastupování na sedačku řídil kombinací zde dobře míněných doporučení a mohu směle prohlásit, že jsou v praxi velmi účinná – mé údy se cítily jako v bavlnce a sedačky je již vytrvale netloukly. 

Nedá mi však, abych si takto veřejně nezalamentoval nad jevem, který jsem v tomto vláknu věnovaném otázkám efektivního a bezpečného užívání lanovek a vleků zatím nezaznamenal. Předesílám, že popsaný jev se může vyskytnout pouze v jistých případech, kdy se sjezdovka vine pod, nebo kříží s lanovou dráhou. Takový případ ostatně skýtá i „můj“ Harrachov.

Upřímně, jak byste kvitovali moment, kdy chlapec pubertálního věku jedoucí s Vámi na sedačce záměrně odloupne ledový zmrazek z konstrukce sedačky a cíleně jej hodí na sjezdařku pod lanovkou v ten moment právě projiždějící? (Naštěstí minul!) Věřte mi, nesedět já na opačném konci čtyřsedačky, schytal by ode mě takovou, že by se mu brýle třikrát okolo helmy protočily. Budiž mladíkovi ku zdraví, že jsem se před vyjetím lanovky do cílové stanice poněkud vydýchal a na vrcholu při výstupu již ryze červeně neviděl. Dlužno dodat, že pubescenta poměrně rázně za čin okřikl jeho otec či strýc. To by však nebohé lyžařce, pakliže by mířil přesně, pranic nepomohlo. 

Varování autora příspěvku: Hněv dnes neuplatněný si střádám. Budu-li napříště svědkem stejného jednání, už se neudržím!

>> HonzA_, 28. 03. 2010 08:51:58

zatím jsem nenarazil na lanovku bez zábradlí, ale vůbec bych se tomu nedivil. :) Každopádně já mám zábradlí rád, protože výšky nejsou mojí silnou stránkou a taky mi pomáhá uvolnit trošku nohám. Většinou jednu nohu nechám viset dolů a časem střídám. :)

„Ja“ jsem měl ten samý problém a to u starých dvojsedaček ,které jsou napevno přichycené k lanu a jejich rychlost při nominální rychlosti nelze nějak regulovat.Ale od té doby co jsme nechávali hůlky v autě a posléze v garáži a nyní odpočívají na půdě, tak bez problému!Je třeba si sedačku zbrzdit oběma rukama ,které si dáš pod zadek a potom v pohodě usadit.-vyzkoušeno-funguje to „u nás“.

>> adam 1, 03. 04. 2010 09:32:33

Máš pravdu. Já si kvůli tomu musím dávat hůlky mezi zuby.

>> Martin47, 03. 04. 2010 10:46:45 Pane jo „ty musíš mít pořádnou mordu“?

>> adam 1, 03. 04. 2010 12:03:14

Takový nádherný den, jak to že někde neFUNíš?

>> Martin47, 03. 04. 2010 12:23:51 Někde jsem už myslím psal ,že letos (tuto sezonu už jsme to zabalili).Jo a jak jsme u toho jak správně uložit lyže po sezoně? S hůlkama jsem to již vyřešil a „moc si to pochvalujou“ .že mají konečně klid a veget.:-P