Parádně vyřezané oblouky na pětikilometrové trati zanechají jistě
hlubší stopu v paměti než na trati o polovic kratší. Jak je však ujetá
vzdálenost klamavá! I zkušený světoběžník odhadne jen přibližně, jak
dlouhou sjezdovku zdolal. Zmate nás tím víc, čím je členitější,
prudší a celkově méně přehledná. Troufám si tvrdit, že vzdálenosti
pět a více kilometrů už jen matně vytušíme.
Většina masových lyžařů nejradši hobluje zhruba dvoukilometrové
sjezdovky, protože jsou subjektivně již slušně dlouhé, přitom ještě moc
neunaví a jízda (expresní) sedačkovou lanovkou na ně trvá jen několik
minut. Pětikilometrovou trať naproti tomu už vnímáme jako pořádnou porci
– nezřídka je to okolo 1 000 m převýšení, takže už leckomu zaléhá v
uších. Podvědomě se jim vyhýbáme i třeba kvůli měnící se kvalitě
sněhu v různé nadmořské výšce.
K otupění schopnosti rozlišit délku sjezdovek přispívá i to, že se již
jen výjimečně na pláncích délka jednotlivých sjezdovek udává. Poctivcem
je v tomto třeba italská Madonna di Campiglio, která již kdysi na všechny
své tratě instalovala tabuli informující o délce, převýšení a
průměrném i maximálním sklonu. I kdyby však na všech pláncích tato
numera figurovala, těžko bez ověření GPS odhalíte, jestli je to skutečná
přímá délka trati.
Jak se dělají dlouhé sjezdovky
Jestliže štamgast alpských sjezdovek má potíž poznat dvou- od
tříkilometrové sjezdovky, máme šanci rozlišit velikost celé lyžařské
oblasti? Toho samozřejmě střediska marketingově využívají, protože
větší středisko se lépe prodává. A našimi nedokonalými smysly se snadno
a rádi necháme oklamat – je-li středisko dostatečně pestré,
rozprostřené na různých svazích, budeme spokojeně vnímat, že je opravdu
„velké“. Obzvlášť když se ztratíme, tak se snadněji obhájíme ve
spleti třeba 100 km sjezdovek.
Svého času se na německém diskuzním Alpinfóru probíralo „náhlé“
zvětšení jednoho známého rakouského ledovce (jeho jméno neuvádím
záměrně, protože v tom zdaleka není sám) – z roku na rok narostly
sjezdovky z 53 na 88 km. Diskutujícím zvědavost nedala, a tak kdosi z nich
oslovil vedení dotyčného ledovce. V oficiálním zdůvodnění stálo, že
dříve se tratě měřily vzdušnou čarou, zatímco nově udávaná délka
počítá se „skutečnou“ délkou sjezdu, tedy v obloucích. Ta může být
dvoj- i trojnásobná, záleží samozřejmě na nátuře jezdce i sklonu svahu.
Poté si někdo ze „šťouralů“ dal ještě práci s přeměřením délek
sjezdovek vzdušnou čarou, přičemž odchylek od původních údajů bylo i
tak dost – nepřekvapí, že zvláště u dlouhých,
„desetikilometrových“ sjezdů.
Udávanou délku sjezdovek v celém středisku lze „natáhnout“ i tím, že
se široká stometrová pláň formálně rozdělí na několik tratí a
započítá vícekrát. Proč ne, takové ranveje na Kronplatzu určitě
potěší víc než vodovodní cesta z Míseček do Špindlu – i takových
tras najdeme v každém středisku požehnaně. U velkých oblastí tak bývá
celková délka sjezdovek poměrně hrubě zaokrouhlené číslo, složené
navíc z vnímaných tratí i přehlížených přejezdů. Zmatek do součtů
vnáší i to, že neupravované sjezdovky se někde mezi sjezdovky vůbec
nezapočítávají (v Rakousku se označují jako ski-route, ve Švýcarsku jako
žluté tratě), jinde je najdeme v jednom pytli černých sjezdovek spolu s
válcovanými dálnicemi.
Nedokážeme pak ani posoudit, jestli je ve středisku 50 nebo 75 km
„užitečných“ sjezdovek, nicméně to větší pro nás bude podvědomě
hodnotnější. Nejobjektivnější je v kvantifikaci sjezdovek zřejmě
americký systém udávající celkovou plochu upravovaných sjezdovek v
hektarech. Tu se bohužel v Evropě dozvíme jen výjimečně.
Šestnáct kilometrů po černé
Při bližším pohledu vzbudí úsměv alpské sjezdovky o délce patnáct či více kilometrů, zvlášť v případě těch černých. Na to, aby byly alespoň sjízdné z kopce, tedy bez odpichování, by musely mít okolo 2 500 metrů převýšení, čehož nedosahuje žádná evropská sjezdovka. Jsou tedy buďto o něco kratší anebo s jalovými rovinkami. Hezky se z takové 12kilometrové sjezdovky „na bruslení“ vylhali v italském Tre Valli – modrá trať ubíhá obrovským obloukem ze spádnice do mělkého sedla, kde se noří do lesa a v podstatě souběžně se silnicí klesá do střediska Falcade. Je označená jako pista pro zamilované, což se dá v případě voňavého jehličnanového lesíka pochopit (i využít).
Zhltáme 50 kilometrů denně?
Průměrný rekreant si vystačí s 20 či 30 (poctivými) kilometry
sjezdovek na den, a to ještě možná ani neprojede všechny. Náruživému
jezdci bude stačit něco přes 50 km, pokud jsou svahy alespoň trochu
členité. Vše nad 100 km slouží spíš k ukojení cestovatelské obsese
anebo na vícedenní pobyt.
V Alpách i v Česku najdete mnoho středisek, na jejichž webu si můžete svou
výkonnost vyčíst ze sledovaných průchodů turniketem – stačí zadat
číslo svého skipasu. Poměrně přesně uvidíte zdolané převýšení,
odhadem i délku sjezdovek. Za den běžný sváteční lyžař najezdí okolo
25 kilometrů, zdatný až dvakrát tolik. A maximálně? Počítejme, že
pětikilometrovou sjezdovku s 1 000 m převýšením zvládnete i s odpočinkem
za 10 minut, cesta kabinkou trvá asi stejně dlouho. Za hodinu tedy
„natočíte“ 15 km, teoreticky za 7 hodin lyžování od devíti do čtyř
105 km sjezdu – a nesedli jste si ani na čtvrt hodinky na terasu, nečekali
jste ani minutu ve frontě, možná jste ani nesmrkali a v kabince srkali vodu z
camelbagu. K tomu se dobrovolně uvolí asi jen závislý šílenec. I takoví
ovšem jsou – podle portálu www.skiline.cc, kde se archivují data „nejlepších“
výkonů přímo z turniketů, dokázal letos v únoru borec ve Schladmingu
zdolat přes 28 000 výškových metrů za den a najet zhruba 143 km sjezdovek
(dotyčný nastoupil v 8.07 h a poslední turniket se za ním zavřel v 17.07
h). Docílil toho šedesáti jízdami na jedné jediné lanovce. V Saalbachu jej
pak trumfl pirát, který stihl za den dokonce 40 982 výškových metrů (cca
188 km sjezdovek, včetně večerního lyžování). Asi nepřekvapí, že jeho
přezdívka zněla „Prague“.
LYŽAŘSKÉ EKG
www.dolomitisuperski.com: Dolomiti Superski
www.skiline.cc: Salzstiegl,
Planai, Hauser Kaibling, Reiteralm Grossarl, Dorfgastein, Hochkönig,
Saalbach-Hinterglemm-Leogang, Schmittenhöhe, Gerlitzen, Katschberg, Falkert,
Schlick2000, Wildschönau, Reutte, Jungholz, Lienz, St. Jakob im
Defereggental
Courmayeur
www.skiarealspindl.cz: Špindlerův Mlýn
